Podle napadených ustanovení může ombudsman iniciovat kárné řízení proti předsedovi nebo místopředsedovi soudu v souvislosti s působností ombudsmana ve vztahu k oblasti tzv. státní správy soudů.

 

Nejvyšší správní soud projednává návrh na zahájení kárného řízení podaný veřejným ochráncem práv Otakarem Motejlem proti místopředsedovi Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší správní soud spolu s kárně obviněným soudcem dospěl k závěru, že svěření pravomoci zahajovat kárné řízení veřejnému ochránci práv bylo protiústavní, pročež Nejvyšší správní soud kárné řízení přerušil a navrhl Ústavnímu soudu zrušení příslušných zákonných ustanovení.

 

Ústavní soud názor Nejvyššího správního soudu ani v nejmenším nesdílel. „Posuzovaná aktivní legitimace veřejného ochránce práv ... plně zapadá do rámce smyslu a účelu jeho působení. Je-li výkon soudní správy ze strany předsedů či místopředsedů soudů v rozporu s právem, neodpovídá-li principům demokratického právního státu a dobré správy, příp. lze-li jej hodnotit ve smyslu nečinnosti, pak aktivní legitimace veřejného ochránce práv v řízení o jejich kárné odpovědnosti přispívá k ochraně základních práv a svobod (§ 1 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb.). Její uplatnění nijak není v rozporu s principy dělby moci a soudcovské nezávislosti.“, uvedl Ústavní soud v odůvodnění svého usnesení, jímž odmítl návrh Nejvyššího správního soudu pro zjevnou neopodstatněnost.

 

Nejvyšší správní soud tak může po doručení usnesení Ústavního soudu pokračovat v kárném řízení zahájeném ochráncem Otakarem Motejlem.

 

Věc byla projednávána pod sp. zn. Pl. ÚS 60/10, soudcem zpravodajem byl místopředseda Ústavního soudu Pavel Holländer.

 

 

Tomáš Langášek

generální sekretář Ústavního soudu