Ústavní soud, Brno, TZ 83/2019
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) zamítlo návrh Krajského soudu v Praze na prohlášení neústavnosti § 10 odst. 4 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 12. 2015.
Krajský soud v Praze (navrhovatel) vede řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o připojení pozemků na místní komunikaci. Důvodem byl nesouhlas vlastníka pozemní komunikace, obce Ondřejov, který byl pro připojení nezbytný právě podle napadeného ustanovení. Navrhovatel při předběžném projednání věci dospěl k závěru, že toto ustanovení nelze vyložit ústavně konformním způsobem. Konkrétně namítal, že je v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod pro absenci soudní ochrany proti neudělení souhlasu vlastníka komunikace. Další důvod protiústavnosti pak navrhovatel spatřoval v nepřiměřeném zásahu do vlastnického práva (čl. 11 Listiny) vlastníka nemovitosti přilehlé k místní komunikace spočívajícím v nemožnosti jejího připojení bez souhlasu obce.
Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný, neboť napadené ustanovení nebylo v nesouladu s ústavním pořádkem. Zároveň poznamenává, že ustanovení bylo s účinností ke dni 31. 12. 2015 novelizováno zákonem č. 268/2015 Sb., o změně zákona o pozemních komunikacích a souvisejících zákonů, přičemž předchozí souhlas vlastníka byl změněn na stanovisko vlastníka.
Vlastníkem komunikací jako staveb s výjimkou účelových komunikací (ty mohou patřit soukromým osobám) může být ze zákona pouze stát, kraj nebo obec. Vlastnické právo obcí, krajů a státu k místním komunikacím, silnicím a dálnicím vychází přímo z čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a vzhledem k tomu má specifickou povahu, neboť slouží k veřejnému zájmu.
Podle napadeného ustanovení bylo třeba, aby obec jako vlastník vyjádřila svůj předchozí souhlas s připojením sousední nemovitosti k místní komunikaci. Při udílení souhlasu obce jde tedy o výkon vlastnického práva, ovšem při plnění veřejného úkolu.
Potřeba soudní kontroly neudělení souhlasu k připojení podle Ústavního soudu neplyne ani ze samotné úpravy zákona o pozemních komunikacích, ani z práva na soudní či jinou ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Neudělení souhlasu není rozhodnutím či jiným zásahem podle čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť tak není zákonem konstruován co do formy, a svým obsahem nezakládá, nemění, neruší či neurčuje subjektivní práva vlastníků nemovitostí z pozice nadřízenosti (má soukromoprávní povahu).
Ústavní soud pak konstatuje, že z čl. 11 Listiny neplyne právo vlastníka nemovitosti přilehlé k místní komunikaci na její připojení. Zásahem do vlastnického práva je pak třeba rozumět pouze takové omezení, které vylučuje realizaci vlastnického práva buď zcela, nebo v rozsahu, který podstatnou měrou znemožňuje výkon vlastnického práva. Tak tomu v případě napadeného ustanovení není. Vlastník nemovitosti je fakticky omezen toliko v možnosti zlepšení využití pozemku jeho připojením na místní komunikaci prostřednictvím nájezdu. Není mu znemožněno nemovitost držet, užívat ji a nakládat s ní. Stanovení zákonných podmínek pro získání takového práva pak není omezením vlastnického práva zaručeného ústavním pořádkem.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/15 je dostupný 
zde (382 KB, PDF).
Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu