Ústavní soud, Brno, TZ 10/2023
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) vyhovělo návrhu Městského soudu v Praze na zrušení § 18c odst. 1 ve slovech „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují, a” zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
Městský soud v Praze podal návrh k Ústavnímu soudu v rámci projednávání žaloby proti usnesení České advokátní komory (ČAK), kterým bylo zastaveno řízení o žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní porady podle § 18a nebo právní služby podle § 18c zákona o advokacii. Žalobkyně požádala ČAK o ustanovení advokáta k podání ústavní stížnosti, protože advokáti, na které se obrátila, odmítli její zastoupení převzít. V žádosti uvedla, že nesplňuje podmínky pro poskytnutí bezplatné právní pomoci a náklady spojené s právním zastoupením si bude hradit sama. ČAK žádost posoudila jako zjevně nepřípustnou s odůvodněním, že žalobkyně požádala o určení advokáta k poskytnutí právní služby podle § 18c zákona o advokacii, avšak nikoliv bezplatně. Od 1. 7. 2018 byla ČAK oprávněna určovat advokáty podle uvedeného ustanovení pouze k poskytování bezplatných právních služeb, a to i za situace, že se žadateli nepodařilo najít advokáta, který by byl ochoten se věci ujmout. Městský soud v Praze při projednávání předmětné žaloby dospěl k závěru, že je ustanovení zákona o advokacii ve slovech „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují”, v rozporu s ústavním pořádkem.
Ústavní soud návrhu vyhověl a zrušil napadené ustanovení. Absentuje-li nejenom legitimní cíl právní úpravy spočívající ve změně způsobu určení advokátů v případech, které nejsou odůvodněny příjmovými či majetkovými poměry, ale i jakákoli zmínka o tom, že by takový cíl byl vůbec zamýšlen, není možné posoudit způsobilost a vhodnost napadené právní úpravy v rámci prvního kroku testu proporcionality.
Omezil-li zákonodárce právo žadatele obrátit se na ČAK s žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní služby pouze na případy odůvodněné příjmovými či majetkovými poměry, porušil tím právo na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na právní pomoc zaručené v čl. 37 odst. 2 Listiny.
Protiústavnost napadeného ustanovení Ústavní soud neshledal v samotném rozšíření bezplatné právní pomoci na určité typy řízení, ale v tom, že současně z poskytnutí právní pomoci paušálně vylučuje žadatele, kteří jsou ochotni za právní služby zaplatit.
Právo na přístup k soudu je esenciální součástí práva na spravedlivý (řádný) proces a tedy práva na soudní ochranu. Jeho nezbytným předpokladem je právě právo na právní pomoc. Omezení těchto základních práv pouze na nemajetné osoby je v rozporu jak s obsahem těchto ustanovení Listiny, tak i v jejich spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny, podle kterých základní práva a svobody náleží všem osobám (včetně) „bez rozdílu“ majetku.
Ústavní soud zároveň odložil vykonatelnost nálezu k datu 31. 12. 2023, aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která bude již ústavně souladná.
Text nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 je dostupný zde (519 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu