Ústavní soud 98/2025
Skupina senátorek a senátorů se návrhem domáhala, aby Ústavní soud zrušil § 2 odst. 5 a 6 zákona č. 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění zákona č. 24/2025 Sb. Úprava se týká přijímání k základnímu vzdělávání. Její podstatou je umožnění tzv. zvláštního termínu zápisu k základnímu vzdělávání, a to po dohodě ředitele konkrétní základní školy se zřizovatelem. Tzv. zvláštní termín zápisu se má konat od 1. 6. do 15. 7. běžného roku a týkat se má výhradně cizinců, kterým byla poskytnuta dočasná ochrana podle zákona č. 65/2022 Sb. Tato kategorie cizinců není oprávněna podat přihlášku k zápisu do základní školy, která tento postup uplatní, v řádném termínu stanoveném školským zákonem. Navrhovatelka uvádí, že pozměňovací návrh byl zdůvodněn tak, že „napomůže rovnoměrnému rozložení cizinců podle zákona č. 65/2022 Sb. mezi jednotlivými školami, tj. jejich lepší integraci do většinové společnosti. Touto možností se umožní ředitelům a zřizovatelům škol lépe pracovat s kapacitami a rovnoměrněji umisťovat ukrajinské děti do prvních tříd“. To je však podle navrhovatelky „čistě účelové“.
Úprava podle navrhovatelky umožňuje přijímání diskriminačních opatření ve vzdělávání, které nesledují žádný legitimní cíl, navíc hrozí, že taková opatření budou rozšiřována na jiné skupiny obyvatel. Pokud se k takovému opatření přistoupí, nastane jistě situace, kdy pro zvláštní termín zápisu již nebude v konkrétních školách žádné volné místo, a to ani pro děti s dočasnou ochranou s místem pobytu v jejich spádovém obvodu. V návaznosti na to navrhovatelka upozorňuje, že umisťování dětí s určitou znevýhodňující charakteristikou (etnický původ, mateřský jazyk, sociální vyloučení, zdravotní znevýhodnění) je v rozporu s aktuálním stavem vědeckého poznání. Podle něho vede segregace ke zvyšování školní neúspěšnosti, horšímu přístupu k zaměstnání, zhoršování zdravotního stavu, naopak odstranění segregace vede k snižování míry trestné činnosti, zvyšování společenské soudržnosti, důvěry v demokratické principy a všestranný společenský rozvoj.
Ústavní soud rozhodl v plénu (soudce zpravodaj Jan Svatoň) tak, že napadené ustanovení § 2 odst. 5 a 6 zákona č. 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění zákona č. 24/2025 Sb., dnem vyhlášení nálezu zrušil.
Ústavní soud se zabýval právem na vzdělání, zásadou rovnosti a zákazem diskriminace. Musel vyřešit zejména otázku, zda napadená ustanovení nepopírají samotnou podstatu práva na vzdělání zakotvenou v Listině a zda nejsou v rozporu s příkazem rovného přístupu ke vzdělání a zákazem diskriminace.
Listina základních práv a svobod zaručuje právo na vzdělání „každému“. Nejen těm dětem, které jsou státními občany, ale i dětem-cizincům. Tím, že napadené opatření reguluje přístup dotčené skupiny dětí ke vzdělání, zakládá zásah do práva na vzdělání. Takový zásah nemůže obstát jako ústavně souladný, pokud by jej nebylo možné označit za rovný a férový.
Ústavní soud se zabýval přístupem státu ve vztahu k ukrajinským a ostatním (převážně českým) dětem při zápisu do škol. V obou případech jde o srovnatelné skupiny dětí. Při posouzení druhého kroku testu přímé diskriminace (zda odlišné zacházení spočívá na „podezřelém důvodu“), považoval Ústavní soud za věcný důvod odlišného zacházení skutečnost, že jde o početnou skupinu osob, která se v důsledku ruské vojenské agrese ocitla na území České republiky, což si vyžádalo přijetí opatření v řadě oblastí, včetně školství. Tomu odpovídá i to, že další děti jakožto cizinci s jiným statusem, než je dočasná právní ochrana (zvláštní dlouhodobý pobyt), tedy i ty, které mají ukrajinské státní občanství a pobývají na území České republiky, danou regulací dotčeny nejsou. K odchylnému zacházení dochází na základě příslušného cizineckého statusu. Navíc zde existuje úzký vztah mezi kritériem dočasné ochrany a národností, která je důvodem výslovně vymezeným v čl. 3 odst. 1 Listiny. Držitelé dočasné ochrany totiž jsou převážně ukrajinské národnosti. Vzhledem k tomu, že napadené opatření drtivou měrou postihuje právě tuto národnostní skupinu, je prostor zákonodárce pro odlišné zacházení velmi úzký, a tudíž Ústavní soud při posouzení úpravy aplikoval přísný test proporcionality.
Ústavní soud neměl pochybnost, že je se skupinou „ukrajinských“ dětí zacházeno odlišně a k její tíži. Ukrajinským dětem je odpíráno dobro v podobě řádného (prvního) zápisu do základních škol. Děti z této skupin osob úprava znevýhodňuje či alespoň otevírá prostor pro takové zacházení.
Dále Ústavní soud zkoumal, zda je takové odlišné zacházení ospravedlnitelné, tedy zda sleduje legitimní cíl a je přiměřené. Zde dospěl k závěru, že napadené opatření není způsobilé dosáhnout zamýšleného cíle, kterým má být rovnoměrné rozmístění ukrajinských dětí na základních školách.
Předně se Ústavní soud zabýval tím, zda zvláštní zápis může představovat prostředek rovnoměrného rozmístění ukrajinských dětí do škol, přesněji řečeno především do jednotlivých tříd, a to vždy v příslušném školním roce, neboť právě v užším školním kolektivu si ukrajinské děti nejlépe vytvoří sociální vazby, zlepší znalost češtiny, a jejich edukace se tak stane efektivnější, čímž se pro ně otevře možnost dále studovat na střední a případně na vysoké škole. Jde o základní předpoklady jejich úspěšné integrace. Ústavní soud však zjistil, že přijatá úprava může mít za následek situace, kdy na základní školu budou přijaty (přednostně) ostatní děti ze spádové oblasti i mimo ni, čímž se kapacita takové školy zcela naplní anebo značnou měrou vyčerpá. V prvním případě budou ukrajinské děti z takové školy vyloučeny zcela, podstatně odlišná není ani situace ve druhém případě, protože rovnoměrnosti lze sotva dosáhnout, je-li postaveno na nahodilosti (tedy na tom, kolik míst na dané škole v tom kterém případě na ukrajinské děti „zbude“). Nutným důsledkem pak je zvýšení koncentrace ukrajinských dětí na zbývajících školách. S tím je spojeno i riziko etnické segregace, které se může dál zvyšovat i tím, že samy ukrajinské děti budou preferovat školu s početnou ukrajinskou menšinou. Byť tedy dané opatření může snížit koncentraci ukrajinských dětí na některých školách a zvýšit ji na ostatních školách v dané lokalitě, nelze dospět k závěru, že by šlo o prostředek plánovitého rovnoměrného rozmístění ukrajinských dětí.
Napadená ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem. S dotčenou skupinou ukrajinských dětí zachází napadená úprava rozdílně na základě cizineckého (azylového) statusu, který v kontextu posuzovaného případu představuje rozlišovací kritérium srovnatelné s národností. Rozdílné zacházení se týká nejcitlivější oblasti povinného vzdělávání na základních školách. Dotčenou skupinu tvoří zvláště zranitelné osoby, děti-uprchlíci. Úprava ve svých důsledcích činí přístup zvláště zranitelných dětí ke vzdělání obtížnější. Pro tyto děti je přitom přístup ke vzdělání z povahy věci složitější než v případě majority (se kterou se zachází příznivěji). Nadto úprava nepředstavuje prostředek, který by byl vůbec způsobilý dosáhnout deklarovaného cíle, tedy rovnoměrného rozmístění této skupiny dětí do základních škol.
Ústavní soud poznamenal, že za určitých okolností (které konkrétně nastaly v důsledku neočekávané uprchlické vlny v roce 2022), by bylo možné upřednostnění určité skupiny dětí jako ústavně legitimní akceptovat. To však není možné poté, co se uprchlická krize stabilizovala, co bylo obdobné opatření jako nepotřebné zrušeno a následně již k žádným podstatným společenským změnám nedošlo.
Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 30/25 je dostupný 
zde (708 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu