Ústavní soud, Brno, TZ 48/2023
Ze čtveřice osobností, které na jaře 2013 jmenoval Miloš Zeman soudci Ústavního soudu, se Vladimír Sládeček ujal své funkce jako poslední. I jemu ale funkční období právě skončilo.
Soudce Sládeček byl nejprve formován světem správního práva, které později - v rámci své akademické kariéry - aktivně rozvíjel a prohluboval. Ačkoliv tím získal status odborníka na správní právo, měl vždy blízko k právu ústavnímu. Dva roky byl tajemníkem poslanecké a expertní komise pro přípravu nové ústavy ČSFR, devět let byl na částečný úvazek asistentem soudce Ústavního soudu, podílel se na vzniku Kanceláře Veřejného ochránce práv a ve své mohutné publikační činnosti se ústavněprávních témat často dotýkal. Když se v roce 2006 stal profesorem na Univerzitě Karlově, bylo jeho jmenování soudcem Ústavního soudu logickým krokem.
Během deseti let, v nichž na Ústavním soudu působil, se stal jedním z pilířů rozhodovací činnosti. Pilířem neokázalým, konzervativním, ale současně nesmírně pevným ve svých názorech. Vladimíra Sládečka bylo možné přehlasovat, ale nebylo možné jej přimět k názorovému obratu o 180 stupňů. Některým drobným návrhům svých kolegů soudců sice vyhověl, ale v zásadních právních názorech se jeho postoje neměnily. Svoji soudcovskou roli bral velmi vážně.
Byl přitom soudcem velmi pracovitým. V uplynulých deseti letech byl soudcem zpravodajem v celkem 3096 řízeních, což je číslo, kterého zatím nikdo jiný nedosáhl. Napsal přitom řadu nálezů, které ovlivnily jeho dekádu. Jen pro připomenutí lze zmínit nález, který potvrdil ústavnost školského zákona ohledně nestátních škol (Pl. ÚS 34/17), hranici škody pro kriminalizaci určitých jednání v trestním zákoníku (Pl. ÚS 46/18) anebo nedávný nález, jímž Ústavní soud zrušil část zákona o advokacii, protože omezovala právo na právní pomoc (Pl. ÚS 44/21).
Vladimír Sládeček má svojí povahou blízko ke stoickým filozofům. Jeho klid a nadhled, stejně jako důraz na racionalitu, nám budou v další dekádě scházet. Chtěl bych mu jménem Ústavního soudu poděkovat za jeho službu ústavnosti a popřát, aby jeho další akademické, pracovní i osobní cesty vedly tím správným směrem. A tím tiskovou zprávu končím, protože jedna z nejčastějších připomínek soudce Sládečka zněla: „Zkrátit. Je to zbytečně upovídaný!“.
Vlastimil Göttinger
generální sekretář