Pavel Varvařovský (*1945) studoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze v období 1963–1968. V roce 1973 získal na této univerzitě doktorát v oboru správní právo. V letech 1969 až 1984 pracoval jako podnikový právník v několika státních podnicích. V období 1985–1990 působil jako odborný asistent v Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně. V roce 1991 byl poradcem zmocněnce vlády ČSFR pro otázky uprchlíků. V září 1992 jmenován soudcem Nejvyššího soudu ČSFR, od 1. ledna 1993 pak soudcem Nejvyššího soudu ČR.

29. března 1994 jej prezident republiky Václav Havel jmenoval soudcem Ústavního soudu. V této funkci setrval Pavel Varvařovský po celé desetileté funkční období.

Publikoval v právnických časopisech odborné články se zaměřením zejména na problematiku správního soudnictví a některých problémů medicínského práva a práva pracovního. Je autorem několika učebních textů pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků, externě přednáší právní problematiku na VUT v Brně. Je také členem vědecké rady Západočeské univerzity v Plzni.

V září 2010 byl Poslaneckou sněmovnou zvolen veřejným ochráncem práv (ombudsmanem), jímž byl do roku 2013.