Stanislav Balík (*1956) ukončil Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v roce 1979, v roce 1981 absolvoval obor archivnictví na Filosofické fakultě téže univerzity. Doktorem práv se stal v roce 1980, doktorem filosofie o tři roky později, Ph.D. v oboru historie-české dějiny na Filozofické fakultě MU v roce 2016. Stanislav Balík pracoval do roku 1989 jako podnikový právník, poté se věnoval advokacii. Jako samostatný advokát působil od roku 1990. V roce 1994 se stal náhradníkem představenstva ČAK, v roce 1999 jejím prvním místopředsedou a v roce 2002 byl zvolen předsedou. V letech 2002–2003 zastupoval českou advokacii v Radě evropských advokátních komor. V roce 2003 se stal nositelem stříbrné Randovy medaile. Od roku 1996 působí na katedře právních dějin PF ZČU, přednáší i na Právnické fakultě MU, Právnické fakultě UP a na Vysoké škole CEVRO Institut. Stanislav Balík hojně publikuje a je autorem a spoluautorem řady učebnic a článků v odborných časopisech. Byl vedoucím autorského kolektivu monografií "Dějiny advokacie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku"(2009), vydané též v anglické verzi "History of the Legal Profession in Bohemia, Moravia and Silesia" (2010) a Dějiny českého notářství (2014). Působí také v redakčních radách časopisů Bulletin advokacie, Ad Notam, Komorní listy, Právní rádce, PALESTRA _ Pismo adwokatury polskiej (Varšava), Historický obzor, Journal on European History of Law. Soudcem Ústavního soudu České republiky byl jmenován prezidentem Václavem Klausem dne 26. května 2004. Po završení mandátu se vrátil k advokacii. Od roku 2015 je vedoucím české delegace při Radě evropských advokátních komor (CCBE), od roku 2016 místopředsedou jejího Výboru pro země střední a východní Evropy (PECO). Nikdy nebyl členem žádné politické strany.