Ivo Pospíšil (*1978 v Brně) je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity (2001) a Fakulty sociálních studií téže univerzity, oboru politologie (2005). V roce 2001 úspěšně složil rigorózní zkoušku a v letech 2001–2005 absolvoval doktorské studium v oboru mezinárodní právo veřejné na právnické fakultě.

Svou dosavadní činností se snažil o propojování jak právní praxe, tak aktivit vědeckých a pedagogických. Pokud jde o akademickou sféru, působil například v Mezinárodním politologickém ústavu MU (1999–2001), externě vyučoval lidská práva a mezinárodní právo na Právnické fakultě MU (2004-2005) a na několika soukromých vysokých školách, pracoval jako vědecký pracovník Institutu pro srovnávací politologický výzkum (2005-2006) a od roku 2005 doposud působí na částečný úvazek jako odborný asistent na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU. Na půdě alma mater se aktivně účastnil akademického života, byl členem a místopředsedou akademického senátu, řešitelem a spoluřešitelem několika grantových projektů (Judicializace mezinárodní politiky, Ozbrojené konflikty v mezinárodních vztazích po skončení studené války, Mezinárodní lidskoprávní závazky ČR: trendy, praxe, příčiny a důsledky), absolvoval krátkodobé stáže na zahraničních univerzitách a v mezinárodních justičních institucích.

Pokud jde o praktickou činnost právníka, nastoupil po absolvování studií do tehdy nově vytvářené Kanceláře veřejného ochránce práv (2001–2002), avšak záhy využil nabídky věnovat se intenzivněji ústavnímu a mezinárodnímu právu a uplatnit rovněž znalosti svého druhého oboru, jímž je politologie, na Ústavním soudu, kam nastoupil v květnu 2002 jako asistent tehdejší místopředsedkyně Elišky Wagnerové. V této pozici, v níž se nepochybně nejvíce formoval jeho přístup k právu a lidským právům, pracoval necelých osm let. V roce 2009 byl jmenován vedoucím analytického odboru Ústavního soudu, kde mohl zúročit své dosavadní zkušenosti a znalosti judikatury a současně nově nahlížet na ústavní soudnictví z širších perspektiv. Dne 1. března 2013 byl předsedou Ústavního soudu jmenován generálním sekretářem. Vedle činnosti na Ústavním soudu působí také jako člen zkušební komise České advokátní komory a člen Legislativní rady vlády.

Ivo Pospíšil je rovněž autorem několika knižních monografií, například Práva národnostních menšin: mezi univerzalismem lidských práv a partikularismem skupinových odlišností (2006) a Utváření politického systému v Estonsku (2005), spoluautorem monografií Pobaltí v transformaci. Politický vývoj Estonska, Litvy a Lotyšska (2000) nebo Ozbrojené konflikty po konci studené války (2012), a dále spoluautorem komentářů Zákon o Ústavním soudu (2007) a Listina základních práv a svobod (2012) a spolueditorem několika sborníků, například In dubio pro libertate. Úvahy nad ústavními hodnotami a právem (2009), Vladimír Klokočka – liber amicorum (2009). Publikuje též své postřehy a kritické názory na aktuální dění v denním tisku (Lidové noviny, MF Dnes).

Je ženatý a má dva syny.

Ivo Pospíšil byl 16. října 2018 na Pražském hradě jmenován do funkce soudce a složil zákonem předepsaný slib do rukou prezidenta republiky. Přidělen byl k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně s účinností od 1. prosince 2018.