Jan Filip (*1950) vystudoval Právnickou fakultu UJEP (dnes Masarykova univerzita). Ještě při studiu začal působit na fakultě jako asistent na poloviční úvazek a po promoci pokračoval na Katedře teorie práva a ústavního práva Právnické fakulty UJEP v Brně jako asistent na plný úvazek (1974–1993). V roce 1975 získal titul JUDr. (rigorózní práce „Ústava v právním řádu ČSSR“) a v roce 1977 se stal odborným asistentem. V roce 1984 získal hodnost kandidáta věd pro ústavní právo (disertační práce „Pojem, podstata, obsah a formy ústavy socialistického typu“). V roce 1992 se habilitoval prací „Základní otázky volebního práva v ČSFR", ve které zhodnotil své zkušenosti z přípravy volebních zákonů v roce 1990. Titul profesora ústavního práva získal v roce 1998. V letech 1995 až 2013 vedl Katedru ústavního práva a politologie Právnické fakulty MU v Brně, která se stala významným centrem rozvoje oboru a výchovy mladých pracovníků. Zde přednášel zejména předměty jako ústavní právo, ústavní vývoj na území ČR, právotvorba, ústavní základy veřejné moci, řízení před Ústavním soudem, volební právo. Zajišťoval též výuku pro zahraniční studenty (Constitutional Law, Verfassungsrecht der TchR) a studenty nástavbových oborů LL. M a MPA. V letech 2002–2006 vyučoval „Ústavní právo“, „Srovnávací ústavní právo“ a „Metodiku tvůrčí práce“ na Univerzitě T. Bati ve Zlíně. Koncem 80. let měl vedlejší pracovní poměr jako samostatný odborný pracovník Ústavu státu a práva ČSAV a v roce 1990 jako pracovník Ústavu státní správy. Byl členem vědeckých rad Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého, je členem vědeckých rad Právnické fakulty UK a Právnické fakulty MU.

Kromě svých pedagogických aktivit se pravidelně účastnil na řešení problémů praxe při přípravě právních předpisů nebo zpracování expertíz pro státní orgány. Od roku 1992 též pracoval u Ústavního soudu ČSFR jako asistent soudce Vojena Güttlera a u Ústavního soudu ČR jako asistent ústavních soudců Vojtěcha Cepla a Jiřího Muchy. Pracoval rovněž v Legislativním odboru Kanceláře Federálního shromáždění (1973, 1987–1989), následně v Legislativním odboru Kanceláře Senátu (1997–2007). Řadu let byl členem Legislativní rady vlády ČR (1998–2006), předtím byl v letech 1990–1992 členem její komise pro veřejné právo. V letech 1990–1992 pracoval v komisi ČNR pro přípravu ústavy.

Absolvoval množství zahraničních stáží a konferencí, publikoval v ČR a zahraničí několik set odborných publikací zaměřených zejména na teorii ústavy, volebního práva, teorie legislativy, parlamentarismu a zejména ústavního soudnictví. Od roku 1993 pravidelně vychází v nových vydáních jeho učebnice ústavního práva. Je spoluautorem učebnice státovědy a komentářů k Ústavě ČR a zákona o Ústavním soudu. Je členem redakčních rad odborných časopisů v ČR a zahraničí. Zkušenosti z fungování ústavního soudnictví získal v průběhu studijních pobytů u ústavních soudů v Jugoslávii (1978), Rakousku (1992, 1995, 1996), Polsku (1993) a SRN (2006).

Dne 3. května 2013 jej prezident republiky jmenoval soudcem Ústavního soudu.