JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D., pochází z Brna, kde v roce 1988 absolvovala právnickou fakultu. Po roce 1989 si vzdělání doplnila během studijních pobytů na univerzitách ve Francii a Německu, u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku a v rámci Collège universitaire d´Études fédéralistes v italské Aostě.

V letech 1988–1990 působila jako právnička krajské hygienické stanice, poté jako asistentka ústavního soudce JUDr. Antonína Procházky u Ústavního soudu ČSFR a jako advokátní koncipientka. Patnáct let (1994–2009) byla advokátkou, a tak z praxe poznala řadu odvětví práva; často vystupovala jako právní zástupkyně před Ústavním soudem ČR, a to jak v řízeních o ústavních stížnostech, tak i v řízeních o návrzích na zrušení zákonů, v nichž zastupovala senátory z různých politických klubů. V roce 2009 přešla z advokacie do justice na místo soudkyně Nejvyššího správního soudu, kde působila jako předsedkyně senátu sociálně-správního kolegia a jako členka kompetenčního a rozšířeného senátu.

 V letech 2007 až 2009 byla členkou Legislativní rady vlády. Pro období 2008 až 2012 byla Radou Evropské unie jmenována členkou Výboru pro výběr soudců Soudu pro veřejnou službu EU. Od roku 2010 je náhradnicí členky Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (tzv. Benátské komise) za Českou republiku a členkou zkušební komise pro justiční zkoušky.

Vedle praktické práce advokátky a soudkyně působí od roku 1990 i jako vyučující na katedře ústavního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tam také obhájila disertační práci na téma Daně a právní stát. Ve své pedagogické i publikační činnosti se zaměřuje zejména na problematiku základních práv a svobod. Vyučuje v kurzech ústavního práva, lidských práv a soudnictví, politologie, státovědy, mediálního práva, církevního práva, dále vede kliniky mediálního práva a zdravotnického práva, kurz lidská práva v aplikační praxi, školu lidských práv či lidskoprávní moot court. Publikovala řadu odborných časopiseckých a sborníkových článků, je spoluautorkou několika právnických učebnic a dalších knih (např. Komunistické právo v Československu, In dubio pro libertate či Komentáře k Listině základních práv a svobod).

Je členkou vědecké rady právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze, ad hoc soudkyní Evropského soudu pro lidská práva, předsedkyní brněnské skupiny Společnosti pro církevní právo a členkou Společnosti pro evropské a srovnávací právo.

Nikdy nebyla členkou žádné politické strany či politického hnutí.

Prezident Miloš Zeman ji jmenoval soudkyní Ústavního soudu 7. srpna 2013.