Podle § 18 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Ústavní soud poskytoval v roce 2018 údaje o své činnosti v rozsahu, který ukládá orgánům veřejné moci zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Základní informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. zpřístupňuje Ústavní soud několika způsoby: na svých internetových stránkách na adrese www.usoud.cz , na úřední desce ve foyer svého sídla na adrese Brno, Joštova 8, jakož i přímo prostřednictvím svých zaměstnanců. Jistě nelze v rámci výčtu informačních zdrojů pominout internetovou databázi NALUS, která obsahuje všechna rozhodnutí Ústavního soudu a kterou Ústavní soud zprovoznil již v roce 2007. Databáze přináší odborné veřejnosti, médiím a zájemcům další podrobné informace o rozhodovací činnosti Ústavního soudu a její používání je stále rozšířenější.

Ústavní soud za rok 2018 eviduje celkem 120 písemných žádostí podaných podle zákona č. 106/1999 Sb. Tento počet ovšem přímo nekoresponduje s počtem informací skutečně poskytnutých, neboť žádosti bývají obvykle členěny na několik dílčích částí. Je tak běžné, že v jedné žádosti je požadováno poskytnutí velkého množství různorodých informací, vzájemně nesouvisejících.

Naprostou většinu požadovaných informací poskytl Ústavní soud v roce 2018 bezplatně. Disponuje však sazebníkem úhrad za poskytování informací, který svým rozhodnutím č. Org. 34/11 ze dne 15. července 2011, respektujícím možnosti poskytované zákonem, vydal předseda Ústavního soudu. V roce 2018 došlo pouze ve třech případech k vyměření úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací, přičemž výše jedné činila 683 Kč, výše druhé 1 400 Kč a výše třetí 3 900,30 Kč. Ve všech případech žadatelé na výzvu nereagovali, proto byly jejich žádosti po uplynutí zákonem stanovené lhůty odloženy.

Není-li možné, aby Ústavní soud žádosti o informace vyhověl, a nejedná-li se současně o situaci, kdy ji pouze odloží, neboť se nevztahuje k jeho působnosti, je Ústavní soud povinen reagovat vydáním správního rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně její části. Podle organizačního řádu Ústavního soudu takové rozhodnutí v prvním stupni vydává generální sekretář Ústavního soudu. Protože Ústavní soud pochopitelně žádný nadřízený orgán nemá, rozhoduje o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí generálního sekretáře přímo předseda Ústavního soudu a toto rozhodnutí je, alespoň co do správního řízení, konečné.

V roce 2018 vydal generální sekretář celkem 24 rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace, oproti roku 2017 tak došlo ke snížení počtu vydaných rozhodnutí. Převažujícím důvodem, pro který byly žádosti zcela či alespoň částečně odmítány, byla v loňském roce zákonná výluka dle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., kdy se žadatelé domáhali dovysvětlení konkrétních rozhodnutí Ústavního soudu, jejich analýzy, právních rad či návodů, jak se domoci svých práv anebo výkladu právních předpisů. Stalo se tak v 19 případech a veškeré takové požadavky byly vyhodnoceny jako dotazy na názor, případně informace neexistující, které dle a § 2 odst. 4 a § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. informační povinnosti nepodléhají. K obdobnému závěru dospěl ve svém usnesení č. j. 10 Ca 174/2005-20 ze dne 30. srpna 2005 například i Městský soud v Praze, který konstatoval, že povinné subjekty nejsou dle zákona č. 106/1999 Sb. povinny poskytovat obecně výklad právních norem či zaujímat odborná teoretická stanoviska k jejich aplikaci, a že i v případě, že povinný subjekt při své činnosti nutně musí znát odpovědi na položené otázky, nejde o druh informací o jeho činnosti, na které by zákon č. 106/1999 Sb. dopadal, neboť jde o posouzení právních otázek.

Druhý nejčastější důvod, proč byla vydávána rozhodnutí o odmítnutí žádostí, bylo zákonné omezení dle § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., tedy pokud byly požadovány informace o rozhodovací činnosti soudu. Stalo se tak celkem třikrát. Dvě žádosti musely být odmítnuty s ohledem na § 8a zákona č. 106/1999 Sb. z důvodu ochrany soukromí a osobních údajů dotčených osob, v jednom případě byla žádost odmítnuta s odkazem na § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., kdy se žadatel domáhal kopie celého soudního spisu. Konečně jednou bylo důvodem odmítnutí žádosti zneužití práva na informace, kdy žadatel opakovaně podával žádosti o totožné, již v minulosti mu poskytnuté informace.

Generální sekretář však ani v případech, kdy požadované informace spadají do zákonné výluky z práva na informace, nepostupuje zcela mechanicky a žádosti z těchto důvodů bez dalšího neodmítá. Naopak vždy váží, zda ústavně garantované právo veřejnosti na přístup k informacím nepřeváží práva chráněná přímo zákonnou úpravou. Stalo se tak například běžnou praxí poskytovat žadatelům návrhy na zahájení řízení o kontrole ústavnosti zákonů nebo jejich jednotlivých částí. Rovněž vyjádření vlády, Poslanecké sněmovny, Senátu a veřejné ochránkyně práv k těmto návrhům jsou žadatelům poskytovány, a to již v průběhu rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Povinný subjekt totiž naznal, že právo veřejnosti na informace týkající se celospolečenské otázky, kterou řízení o kontrole norem zcela jistě představuje, a případná pozitiva s tím spojené veřejné diskuze převáží nad veřejným zájmem na nezávislosti a nestrannosti soudní moci, ačkoliv je toto chráněno přímo zákonem v § 11 odst. 4 písm. b). Ústavní soud se v této souvislosti řídí rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve věci Társaság a Szabadságjogokért proti Maďarsku ze dne 14. 4. 2009, č. stížnosti 37374/05.

Ke změně došlo rovněž po vyhlášení nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1378/16 ze dne 17. října 2017, kterým je povinný subjekt vázán. Nově již žadatelům neposkytuje automaticky informace o výši platů konkrétních zaměstnanců s uvedením jejich jména a příjmení, ale posuzuje míru ohrožení práva dotčených osob na ochranu soukromí a pomocí testu proporcionality zjišťuje u každého konkrétního případného střetu dvou základních práv, zda je v dané situaci ospravedlnitelné jedno z nich omezit.

Proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti podali žadatelé v roce 2018 celkem 8 odvolání. Předseda Ústavního soudu jako nadřízený orgán odvolání zamítl ve všech případech, z toho v jednom případě zamítl odvolání opožděné.

Stížností na postup při vyřizování žádosti o informace bylo v roce 2018 podáno celkem 9. V jednom případě se jednalo o stížnost podanou předčasně, před zaplacením úhrady, dvakrát o stížnost proti odložení žádosti, jednou o stížnost nepřípustnou, podanou osobou, která nebyla žadatelem. Ostatní se týkaly způsobu vyřízení žádostí povinným subjektem, kdy se žadatelé domnívali, že jim byly poskytnuty informace nepravdivé, nevhodně formulované apod. V některých případech byly podány stížnosti i přesto, že byly žadatelům informace v celém rozsahu a včas poskytnuty. V sedmi případech předseda soudu předchozí postup povinného subjektu potvrdil, ve dvou případech byly vyřízeny sdělením.

Agenda poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. přivádí Ústavní soud také jako žalovaný subjekt při výkonu veřejné moci před obecné soudy. Ústavní soud je jedinou ústavní institucí, jež nedisponuje právně a formálně organizačně oddělenou kanceláří (jako je např. Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády, Kancelář Senátu, Kancelář Poslanecké sněmovny či Kancelář veřejného ochránce práv), formálně vzato tedy neexistuje rozdíl mezi Ústavním soudem jako subjektem vykonávajícím soudní ochranu ústavnosti a Ústavním soudem jako správním úřadem při poskytování informací o své činnosti. Proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu o odvolání a v některých případech i proti jeho rozhodnutí o stížnosti podle zákona č. 106/1999 Sb. lze tedy podat správní žalobu, přičemž místně příslušným soudem Ústavního soudu je Krajský soud v Brně.

Aktuálně je vedeno před Krajským soudem v Brně řízení o dvou žalobách podaných stejným žadatelem v roce 2016. Ten v jednom případě napadl rozhodnutí předsedy Ústavního soudu o odvolání, ve druhém rozhodnutí předsedy soudu o stížnosti. V roce 2017 byla podána tímtéž žadatelem další žaloba, a to proti rozhodnutí předsedy soudu o nepřípustném rozkladu. V roce 2018 podali žadatelé proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu dvě žaloby, v jednom případě bylo řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno, ve věci druhé dosud nebylo rozhodnuto. Měly-li by být vyčísleny náklady, které byly vynaloženy v souvislosti se soudními řízeními o právech a povinnostech podle zákona č. 106/1999 Sb., pak v případě Ústavního soudu připadají do úvahy pouze náklady na vlastní zaměstnance, které činily celkem 1 750 Kč. Jiné náklady, jako například na právní zastoupení nebo náklady na náhradu nákladů řízení žalobcům Ústavnímu soudu nevznikly.

Nebyla poskytnuta žádná výhradní licence.

V Brně dne 28. února 2019

STATISTIKY ŽÁDOSTÍ O INFORMACE