Podle § 18 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Ústavní soud poskytoval v roce 2020 údaje o své činnosti v rozsahu, který ukládá orgánům veřejné moci zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Základní informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. zpřístupňuje Ústavní soud několika způsoby: na svých internetových stránkách na adrese www.usoud.cz, na úřední desce ve foyer svého sídla na adrese Brno, Joštova 8, jakož i přímo prostřednictvím svých zaměstnanců. V rámci výčtu informačních zdrojů nelze pominout ani internetovou databázi NALUS, která obsahuje všechna rozhodnutí Ústavního soudu a kterou Ústavní soud zprovoznil již v roce 2007. Databáze přináší odborné veřejnosti, médiím a zájemcům další podrobné informace o rozhodovací činnosti Ústavního soudu a její používání je stále rozšířenější.
Ústavní soud za rok 2020 eviduje celkem 114 písemných žádostí podaných podle zákona č. 106/1999 Sb., což představuje pokles oproti minulému roku o téměř 19 %. Tento počet ovšem přímo nekoresponduje s počtem informací skutečně poskytnutých, neboť žádosti bývají obvykle členěny na několik dílčích částí. Je tak běžné, že v jedné žádosti je požadováno poskytnutí velkého množství různorodých informací, vzájemně nesouvisejících.
Naprostou většinu požadovaných informací poskytl Ústavní soud v roce 2020 bezplatně. Disponuje však sazebníkem úhrad za poskytování informací, který svým rozhodnutím č. Org. 34/11 ze dne 15. července 2011 respektujícím možnosti poskytované zákonem vydal předseda Ústavního soudu. V roce 2020 došlo k vyměření úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledání a poskytnutí informací ve 13 případech. Výše stanovených úhrad činila celkem 4 922 Kč, skutečně zaplaceny však byly úhrady ve výši 318 Kč. Jelikož někteří žadatelé na výzvu k úhradě nereagovali, byly jejich žádosti po uplynutí zákonem stanovené lhůty odloženy.
Není-li možné, aby Ústavní soud žádosti o informace vyhověl, a nejedná-li se současně o situaci, kdy ji pouze odloží, neboť se nevztahuje k jeho působnosti, je Ústavní soud povinen reagovat vydáním správního rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně její části. Podle organizačního řádu Ústavního soudu vydává takové rozhodnutí v prvním stupni generální sekretář Ústavního soudu. O odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí generálního sekretáře rozhodoval do konce roku 2019 přímo předseda Ústavního soudu a toto rozhodnutí bylo, alespoň co do správního řízení, konečné. V roce 2020 však došlo novelou zákona č. 106/1999 Sb. k významné změně, kterou se působnost nadřízeného orgánu přesunula na Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten tedy nyní rozhoduje o odvoláních a stížnostech žadatelů.
V roce 2020 vydal generální sekretář celkem 15 rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace, oproti roku 2019 došlo kvýraznému snížení odmítnutí žádostí o 23. Převažujícím důvodem, pro který byly žádosti zcela či alespoň částečně odmítány, byla v loňském roce zákonná výluka dle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., kdy se žadatelé domáhali „dovysvětlení“ konkrétních rozhodnutí Ústavního soudu, jejich analýzy, právních rad či návodů, jak se domoci svých práv anebo výkladu právních předpisů. Stalo se tak v 8 případech a veškeré takové požadavky byly vyhodnoceny jako dotazy na názor, případně informace neexistující, které dle § 2 odst. 4 a § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. informační povinnosti nepodléhají. K obdobnému závěru dospěl ve svém usnesení č. j. 10 Ca 174/2005-20 ze dne 30. srpna 2005 například i Městský soud v Praze, který konstatoval, že povinné subjekty nejsou dle zákona č. 106/1999 Sb. povinny poskytovat obecně výklad právních norem či zaujímat odborná teoretická stanoviska k jejich aplikaci, a že i v případě, že povinný subjekt při své činnosti nutně musí znát odpovědi na položené otázky, nejde o druh informací o jeho činnosti, na které by zákon č. 106/1999 Sb. dopadal, neboť jde o posouzení právních otázek.
Pět žádostí bylo odmítnuto s odkazem na § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., tedy pokud byly požadovány informace o rozhodovací činnosti soudu. Dalším důvodem pro vydání rozhodnutí o odmítnutí žádostí byla ochrana soukromí a osobních údajů dotčených osob, to znamená za využití zákonného omezení dle § 8a odst. 1 zákona č.106/1999 Sb.; k odmítnutí došlo ve dvou takových případech. Konečně dvakrát bylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti dle § 14 odst. 5 písm. b) zákona z důvodu jejího neupřesnění a v jednom případě došlo k odmítnutí žádosti dle § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., jelikož byla svojí povahou, zejména rozsahem požadovaných informací, žádostí onahlédnutí do spisu.
Generální sekretář však ani v případech, kdy požadované informace spadají do zákonné výluky z práva na informace, nepostupuje zcela mechanicky a žádosti z těchto důvodů bez dalšího neodmítá. Naopak vždy váží, zda ústavně garantované právo veřejnosti na přístup k informacím nepřeváží práva chráněná přímo zákonnou úpravou. Stalo se tak například běžnou praxí poskytovat žadatelům návrhy na zahájení řízení o kontrole ústavnosti zákonů nebo jejich jednotlivých částí. Rovněž vyjádření vlády, Poslanecké sněmovny, Senátu a veřejného ochránce práv k těmto návrhům jsou žadatelům poskytovány, a to již v průběhu rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Povinný subjekt totiž naznal, že právo veřejnosti na informace týkající se celospolečenské otázky, kterou řízení o kontrole norem zcela jistě představuje, a případná pozitiva s tím spojené veřejné diskuze převáží nad veřejným zájmem na nezávislosti a nestrannosti soudní moci, ačkoliv je toto chráněno přímo zákonem 106/1999 Sb. v § 11 odst. 4 písm. b). Ústavní soud se v této souvislosti řídí rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve věci Társaság a Szabadságjogokért proti Maďarsku ze dne 14. 4. 2009, č. stížnosti 37374/05.
Proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti byla v roce 2020 podána pouze 2 odvolání. Úřad pro ochranu osobních údajů jako nadřízený orgán v jednom případě odvolání svým rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, ve druhém rozhodnutí povinného subjektu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
V roce 2020 bylo podáno celkem 5 stížností na postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace. Dvakrát se jednalo o stížnost podanou i přesto, že byla žadateli informace v celém rozsahu a včas poskytnuta. Jelikož bylo součástí jedné stížnosti i upřesnění původní žádosti, využil povinný subjekt institutu autoremedury a v rámci ní upřesněné žádosti vyhověl. Druhá stížnost byla předložena Úřadu pro ochranu osobních údajů, který předchozí postup povinného subjektu potvrdil. Další tři stížnosti směřovaly proti úhradě, kterou povinný subjekt stanovil žadatelům za přímé poskytnutí zveřejněné informace; nadřízený orgán výši stanovené úhrady vždy potvrdil.
V souvislosti s uplatňováním práva na informace bylo v roce 2020 vydáno celkem 28 správních rozhodnutí.
Je třeba poznamenat, že agenda poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. přivádí Ústavní soud také jako žalovaný subjekt při výkonu veřejné moci před obecné soudy. Ústavní soud je jedinou ústavní institucí, jež nedisponuje právně a formálně organizačně oddělenou kanceláří (jako je např. Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády, Kancelář Senátu, Kancelář Poslanecké sněmovny či Kancelář veřejného ochránce práv), formálně vzato tedy neexistuje rozdíl mezi Ústavním soudem jako subjektem vykonávajícím soudní ochranu ústavnosti a Ústavním soudem jako správním úřadem při poskytování informací o své činnosti. Do konce roku 2019 mohli žadatelé podat proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu o odvolání a v některých případech i proti jeho rozhodnutí o stížnosti správní žalobu, přičemž místně příslušným soudem byl Krajský soud v Brně. Od roku 2020 však s přechodem působnosti nadřízeného správního orgánu na Úřad pro ochranu osobních údajů pozbyl Ústavní soud v řízeních o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu pasivní procesní legitimaci. Proto i ve věcech, ve kterých původně vystupoval na straně žalované, je nyní pasivně legitimován pouze Úřad pro ochranu osobních údajů a Ústavnímu soudu již nepřísluší ani postavení osoby zúčastněné na řízení. Žalovaným se nyní Ústavní soud může stát pouze v řízeních o žalobách na ochranu proti nečinnosti povinného subjektu.
V roce 2020 byla před obecnými soudy skončena některá řízení vedená proti Ústavnímu soudu. Krajský soud v Brně odmítl žalobu podanou v roce 2019 proti nečinnosti správního orgánu, navazující kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta.
Nejvyšším správním soudem pak bylo v roce 2020 z důvodu jejího zpětvzetí zastaveno řízení o kasační stížnosti, kterou stěžovatel napadl rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Napadeným rozhodnutím krajského soudu byla pro nepřípustnost odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu.
Krajským soudem v Brně byla dále zamítnuta jiná žaloba podaná v roce 2019 proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu o odvolání. V tomto řízení již vystupoval na straně žalované Úřad pro ochranu osobních údajů. V roce 2021 byla v této věci žalobcem podána kasační stížnost, o které dosud Nejvyšší správní soud nerozhodl.
V současné době je před Krajským soudem v Brně stále ještě vedeno řízení o dvou žalobách podaných stejným žadatelem v roce 2016. Ten v jednom případě napadl rozhodnutí předsedy Ústavního soudu o stížnosti, v průběhu roku 2020 však vyzval krajský soud žalobce ke změně žalobního typu, a nově je tedy vedeno řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Ve druhém případě byla podána žaloba proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu o nepřípustném rozkladu, řízení dosud nebylo skončeno. V roce 2020 Krajský soud v Brně zastavil řízení o třetí žalobě téhož žadatele, a sice proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu o odvolání. Řízení bylo zastaveno z důvodu uspokojení žalobce, ten však rozhodnutí krajského soudu napadl kasační stížností podanou Nejvyššímu správnímu soudu.
Měly-li by být vyčísleny náklady, které byly vynaloženy v souvislosti se soudními řízeními o právech a povinnostech podle zákona č. 106/1999 Sb., pak v případě Ústavního soudu připadají do úvahy náklady na vlastní zaměstnance, které činily celkem 4 929 Kč. Náklady na náhradu nákladů řízení žalobcům byly zaplaceny ve výši 9 228 Kč, avšak vdané věci je v současné době vedeno zmiňované řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem, a tak není prozatím možné považovat údaj o výši náhrady nákladů řízení za konečný. Jiné náklady, jako například na právní zastoupení Ústavnímu soudu nevznikly.
Nebyla poskytnuta žádná výhradní licence.
V Brně dne 26. února 2021