Ústavní soud, PV 16/2026
Stěžovatelka byla trestním příkazem městského soudu ze dne 27. 6. 2026 uznána vinnou přečinem krádeže, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Po převzetí tohoto trestního příkazu stěžovatelka u vazebního zasedání konaného dne 27. 6. 2026 podle městského soudu uvedla, že se vzdává práva odporu, a to i za osoby uvedené v § 247 odst. 2 trestního řádu. Práva odporu se vzdal i příslušný státní zástupce, trestní příkaz tak podle městského soudu nabyl právní moci dne 27. 6. 2026. Stěžovatelka byla vyzvána k nástupu uloženého trestu nejpozději dne 27. 7. 2026. Dne 4. 9. 2026 byla vypátrána, eskortována a dodána do výkonu trestu odnětí svobody. Žádost stěžovatelky o odklad výkonu trestu byla napadeným usnesením městského soudu zamítnuta.
V ústavní stížnosti stěžovatelka mimo jiné namítala, že při vazebním zasedání konaném dne 27. 6. 2026 nebyla zastoupena obhájcem. Výzvu k vyjádření, zda se vzdá práva odporu, pochopila tak, že její okamžité propuštění je podmíněno tím, že se vzdá práva odporu, zatímco uplatnění práva na odpor povede reálně k možnosti jejího vzetí do vazby. Soud podle ní uvedl: „Pokud podáte odpor, budeme rozhodovat o tom, zda půjdete do vazby, anebo domů.“ Z uvedeného důvodu u veřejného zasedání prohlásila, že se práva podat odpor vzdává, a až následně si to rozmyslela a odpor podala. Stěžovatelka se také domáhala toho, aby byl městskému soudu uložen zákaz pokračovat v narušování jejích práv.
Druhý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Šámal) dospěl k závěru, že postupem Městského soudu v Brně spočívajícím v nakládání s trestním příkazem jako s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím jsou porušována ústavně zaručená základní práva stěžovatelky na soudní ochranu, na právní pomoc v řízení před soudy a na obhajobu podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (výrok I.). Městskému soudu v Brně se zakazuje v tomto postupu pokračovat (výrok II.).
Právní věta:
Byl-li zadržené stěžovatelce v průběhu vazebního zasedání doručen trestní příkaz a následně byla soudem vyzvána k prohlášení, zda se vzdává odporu proti němu, navíc s vyjádřením soudu, které u ní mohlo vyvolat obavu ze vzetí do vazby, nastal u ní důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 trestního řádu, neboť byla omezena na svobodě a nacházela se ve zranitelném postavení [viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 2. 2010 ve věci Yoldaş v. Turecko, stížnost č. 27503/04, nález ze dne 23. 11. 2021 sp. zn. IV. ÚS 622/21 (N 202/109 SbNU 173)]. Pokud stěžovatelce nebyla v této souvislosti poskytnuta možnost zvolit si obhájce, ani jí obhájce za takové situace nebyl ustanoven, došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv na soudní ochranu, na právní pomoc v řízení před soudy a na obhajobu podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2315/26 je dostupný 
zde (191 KB, PDF).