Ústavní soud, Brno, TZ 40/2020
IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
Stěžovatel byl v květnu roku 2017 rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově v souvislosti s autonehodou pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti (společného nezletilého syna) a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (manželky – v tomto řízení vedlejší účastnice), v důsledku čehož mu byla uložena povinnost zaplatit (mj.) vedlejší účastnici 311 971 Kč jako odčinění její nemajetkové újmy. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě újmy zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovateli uložil zaplatit vedlejší účastnici 153 670,80 Kč a se zbytkem jejího nároku ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek odvolacího soudu byl následně k ústavní stížnosti vedlejší účastnice zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3616/17 ze dne 27. 11. 2018 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2yRrjIj 
). Poté rozhodoval odvolací soud podruhé, a to tak, že ústavní stížností napadeným usnesením odkázal vedlejší účastnici podle § 229 odst. 2 trestního řádu se zbytkem nároku na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť potřebný rozsah dalšího dokazování přesahuje rámec již skončeného trestního řízení. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu je neúplné, protože jím nebyl zrušen rozsudek okresního soudu ve výroku o přiznané náhradě nemajetkové újmy.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Výsledkem „druhého“ odvolacího řízení je napadené usnesení, kterým odvolací soud odkazuje vedlejší účastnici „se zbytkem jejího nároku“ do civilní větve soudnictví; nikterak se však nevypořádává s nyní nezrušeným výrokem rozsudku nalézacího soudu, přisuzujícím vedlejší účastnici částku 311 971 Kč, kterým byl vedlejší účastnicí uplatněný adhezní nárok beze zbytku uspokojen. Postupem odvolacího soudu, který vyústil ve vydání napadeného usnesení, tak zůstal v platnosti exekuční titul, jehož správnost jím byla zároveň zpochybněna. Nelze však odkázat vedlejší účastnici na civilní soudnictví, aniž by byl zároveň zrušen výrok trestního soudu, který odvolací soud přezkoumal a neshledal správným, protože takovým postupem dostává stěžovatele jako povinného do bezvýchodné situace. Na stěžovateli je totiž vymáhána pohledávka, jejíž důvodnost dosud v žádném soudním řízení nebyla postavena najisto. Stěžovatel tak byl v důsledku napadeného usnesení nepřiměřeně zkrácen na svém subjektivním právu na řádné posouzení důvodnosti nároku vedlejší účastnice vůči němu a zmíněná exekuce je proto vedena základě nezpůsobilého exekučního titulu.
Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Brně, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3754/19 je dostupný 
zde (139 KB, PDF).
Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu