Ústavní soud, Brno, TZ 135/2017

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Krajského soudu v Praze, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelů na přístup k soudu.

Stěžovatelé vystupovali v řízení před obecnými soudy jako poškození v trestním řízení, kteří se připojili se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy do tzv. adhezního řízení. Trestní stíhání bylo vedeno pro podezření ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti proti řidiči motorového vozidla, který při dopravní nehodě usmrtil blízkou příbuznou poškozených. Toto trestní stíhání skončilo pravomocným odsouzením řidiče. Poškození podali návrh na přiznání náhrady nákladů řízení potřebných k účelnému uplatnění svých nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy. Okresní soud v Kladně jim nepřiznal celou požadovanou částku, resp. jedné ze stěžovatelek nepřiznal na náhradě nákladů nic. Stěžovatelé proto chtěli proti usnesení podat stížnost, nicméně jejich zmocněnec ze zdravotních důvodů zmeškal třídenní lhůtu k jejímu podání. Následující den po uplynutí lhůty zaslal soudu jménem stěžovatelů stížnost, lékařskou zprávu a požádal o navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 trestního řádu, Krajský soud v Kladně však navrácení lhůty nepovolil. Svoje rozhodnutí odůvodnil tak, že stěžovatelé nejsou ve smyslu daného ustanovení oprávněnými subjekty k podání žádosti, neboť to přiznává takové oprávnění pouze obviněnému a jeho obhájci. Z toho důvodu zamítl stížnost jako opožděnou.

Stěžovatelé se poté obrátili se svou ústavní stížností na Ústavní soud a spojili s ní také návrh na zrušení předmětného ustanovení. O tomto návrhu rozhodlo plénum Ústavního soudu tak, že ho nálezem ze dne 8. 8. 2017 zamítlo. Ústavní soud neshledal důvod ke zrušení napadeného ustanovení § 61 odst. 1 trestního řádu, neboť jej lze interpretovat ústavně-konformním způsobem ve prospěch poškozeného. Ústavní soud vyjádřil závazný právní názor, podle kterého pokud poškozený či jeho zmocněnec z důležitých důvodů zmeškal lhůtu k podání opravného prostředku, jímž uplatňuje právo, které nelze uplatnit jinak, než v trestním řízení, má právo na navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 trestního řádu obdobně jako v případě žádosti obviněného a jeho obhájce. Více viz tisková zpráva a znění nálezu: https://www.usoud.cz/aktualne/i-poskozeni-maji-v-trestnim-rizeni-sva-prava/ .

Ve světle závazného právního názoru Ústavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/16 postup krajského soudu nemůže obstát. Tím, že krajský soud zamítl žádost stěžovatelů o povolení navrácení lhůty bez toho, aby posoudil, zda na straně stěžovatelů, respektive jejich právního zástupce, skutečně byly dány důvody pro povolení navrácení lhůty či nikoliv, ačkoliv šlo v dané situaci o osoby oprávněné k podání této žádosti, dopustil se porušení jejich základního práva na přístup k soudu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V novém řízení se bude krajský soud muset zabývat tím, zda žádost o navrácení lhůty podaná právním zástupcem stěžovatelů byla důvodná, tedy zda tento právní zástupce zmeškal lhůtu k podání opravného prostředku z důležitých důvodů či nikoliv. Ústavní soud ovšem nikterak nepředjímá, jak krajský soud o žádosti poškozených rozhodne.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2084/16 je dostupný  zde (221 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu