Ústavní soud PV 17/25
Stěžovatel se v roce 2016 zúčastnil výběrového řízení na uvolněné místo soudního exekutora. Po jeho skončení obdržel usnesení prezidia Exekutorské komory, kterým bylo rozhodnuto, že ve výběrovém řízení se na prvním místě umístil jiný účastník. Stěžovatel se od té doby pokouší výsledek zpochybnit.
Stěžovatel podal proti rozhodnutí prezidia správní žalobu k městskému soudu, který ji však odmítl. Proti tomuto usnesení nepodal kasační stížnost. Ministr spravedlnosti následně jmenoval vítězného uchazeče do exekutorského úřadu. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí ministra podal rozklad k ministru spravedlnosti a správní žalobu k městskému soudu. Rozklad proti tomuto rozhodnutí zamítl ministr spravedlnosti pro nepřípustnost s odůvodněním, že stěžovatel není účastníkem řízení. Žalobu proti rozhodnutí ministra o jmenování exekutorem městský soud odmítl krátce po rozhodnutí ministra o zamítnutí rozkladu. Stěžovatel proti usnesení městského soudu nepodal kasační stížnost. Podal ale správní žalobu proti rozhodnutí ministra o zamítnutí rozkladu. Městský soud ji však zamítl. Proti tomuto rozsudku již stěžovatel podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodnutí městského soudu zrušil a případ mu vrátil k dalšímu řízení – avšak pouze z formálních důvodů. Městský soud napravil své procesní pochybení, a ve věci samé následně žalobu opět zamítl. Stěžovatel nyní namítá, že došlo k porušení jeho práva na přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy a práva na rovný přístup k veřejným funkcím.
První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Wintr) ústavní stížnost zamítl.
Právní věta:
Funkce soudního exekutora je veřejnou funkcí. Proces obsazování exekutorského úřadu se tedy týká práva na rovný přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 25 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a vzhledem k tomu jej nelze podle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny vyloučit ze soudního přezkumu. Rozdělením procesu do více samostatných řízení současně není možné zabránit účinnému soudnímu přezkumu výsledného jmenovacího aktu.
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2033/23 je dostupný 
zde (746 KB, PDF).