Ústavní soud 72/25
Právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené tzv. nezákonným trestním stíháním se obecně promlčuje v subjektivní lhůtě šesti měsíců ode dne následujícího po dni pravomocného zproštění obžaloby. Ústavní soud se zabýval otázkou, od kdy začíná promlčecí lhůta běžet, jestliže trestní soud při vyhlašování neodůvodnil rozhodnutí, v jehož důsledku došlo k pravomocnému zproštění obžaloby. Podle Ústavního soudu v takovém případě může subjektivní promlčecí lhůta začít běžet nejdříve dnem doručení písemného vyhotovení rozhodnutí trestního soudu.
Porodní asistentka (stěžovatelka) poskytla v červenci 2009 péči rodičce při plánovaném domácím porodu. Novorozenec však utrpěl poškození zdraví a ve 20 měsících zemřel. Od roku 2010 byla stěžovatelka trestně stíhána pro ublížení na zdraví z nedbalosti kvůli údajnému postupu non lege artis. Trestními soudy byla shledána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody, trestu zákazu činnosti a k náhradě škody, avšak Ústavní soud (nález sp. zn. I. ÚS 4457/12) verdikt zrušil, neboť vina nebyla prokázána mimo rozumnou pochybnost. Obvodní soud ji následně zprostil obžaloby a městský soud zamítl odvolání státního zástupce. I když městský soud při vyhlášení toto rozhodnutí neodůvodnil, zproštění obžaloby se tím stalo pravomocným. Nejvyšší soud pak zamítl i dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch stěžovatelky.
Stěžovatelka poté požadovala náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Ministerstvo spravedlnosti jí vyhovělo jen částečně, a proto podala žalobu, v níž požadovala omluvu a peněžitou náhradu majetkové i nemajetkové újmy. Obvodní soud jí přiznal omluvu na webu ministerstva a částku 1 570 212 Kč, z toho 700 000 Kč za nemajetkovou újmu, ale zbytek žaloby zamítl. Podle obvodního soudu stěžovatelka uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy až po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. Ta počala běžet dnem následujícím po právní moci zprošťujícího rozsudku (tj. den po vyhlášení rozhodnutí městského soudu, i když toto rozhodnutí nebylo odůvodněno). Námitku promlčení uplatněnou ministerstvem však obvodní soud vyhodnotil jako rozpornou s dobrými mravy, a proto stěžovatelce přiznal 700 000 Kč. Obě strany se odvolaly, stěžovatelka požadovala peněžitou náhradu nemajetkové újmy o 300 000 Kč vyšší. Městský soud však žalobu na zveřejnění omluvy i nárok na peněžitou náhradu v celkové výši 1 000 000 Kč zamítl, neboť na rozdíl od obvodního soudu nepovažoval námitku promlčení za nemravnou. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné. Stěžovatelka se proto obrátila na Ústavní soud.
První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Baxa) ústavní stížnosti částečně vyhověl. Napadená rozhodnutí zrušil v rozsahu, v němž se týkají zveřejnění omluvy na internetových stránkách a peněžité náhrady nemajetkové újmy v celkové částce 1 000 000 Kč s příslušenstvím.
Jádrem posuzovaného případu se stala otázka počátku běhu promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na kompenzaci nemajetkové újmy podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu za škodu v případě nezákonného trestního stíhání. Podle obecných soudů se právo stěžovatelky na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním promlčelo. Šestiměsíční promlčecí lhůta k uplatnění tohoto práva totiž podle nich běžela již ode dne následujícího po dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího trestního soudu (tj. ode dne následujícího po dni pravomocného zproštění obžaloby), přestože toto rozhodnutí nebylo při vyhlášení nijak odůvodněno. V důsledku výkladu zastávaného obecnými soudy se prodlevou mezi vyhlášením trestního rozhodnutí a jeho písemným vyhotovením zkrátila šestiměsíční subjektivní lhůta pro uplatnění náhrady nemajetkové újmy, již tak neobvykle krátká a pohybující se na hranici ústavnosti. Takový přístup je ústavně neakceptovatelný.
Při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním civilní soudy sice nejsou vázány závěry trestních soudů obsaženými v odůvodnění jejich rozhodnutí, ale z těchto rozhodnutí vychází. Jednotlivec proto potřebuje znát i odůvodnění toho, proč trestní soudy rozhodly o pravomocném zproštění obžaloby. Poruší-li trestní soud svou povinnost a při vyhlašování vůbec neodůvodní rozhodnutí, kterým dochází k pravomocnému zproštění obžaloby, znamená to, že jednotlivec zproštěný obžaloby nemůže po takovém vyhlášení vědět, zda mu stát trestním stíháním způsobil nemajetkovou újmu a v jakém rozsahu. V takovýchto výjimečných případech nelze počítat promlčecí lhůtu již ode dne následujícího po dni vyhlášení příslušného rozhodnutí (právní moci rozhodnutí o zproštění obžaloby). Šestiměsíční promlčecí lhůta by se tímto výkladem dále zkracovala. Není navíc možné, aby tato lhůta byla zkracována z důvodu pochybení na straně státu, v tomto případě trestních soudů, které nesplní povinnost své rozhodnutí při vyhlašování odůvodnit.
Ústavní soud provedl ústavně souladný výklad počátku běhu lhůty tak, že pokud trestní soud při vyhlašování neodůvodní rozhodnutí, kterým se stalo zproštění obžaloby pravomocným, promlčecí doba může začít běžet nejdříve dnem doručení písemného vyhotovení takového rozhodnutí trestního soudu. Stěžovatelka uplatnila své právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené tzv. nezákonným trestním stíháním u soudu před uplynutím takto počítané promlčecí lhůty. K promlčení jejího práva tudíž nemohlo dojít. Obecné soudy svými rozhodnutími porušily základní práva stěžovatelky na soudní ochranu a na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím.
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 778/24 je dostupný 
zde (769 KB, PDF).