Ústavní soud 71/25

Stěžovatel požadoval náhradu za práci svých synů na jeho zahradě, o kterou se po dopravní nehodě nemohl starat. Soudy však dospěly k závěru, že údržba zahrady není běžnou součástí domácnosti ve smyslu občanského zákoníku, a stěžovateli nevyhověly. Ústavní soud jejich rozhodnutí potvrdil.

Stěžovatel a jeho dva synové se domáhali po České kanceláři pojistitelů z garančního fondu podle zákona o pojištění odpovědnosti za škodu zaplacení částky 850 219 Kč představující náhradu nákladů péče jeho synů o zahradu v období od října 2016 do prosince 2018, kterou nemohl stěžovatel zajistit v důsledku ublížení na zdraví utrpěného v souvislosti s dopravní nehodou. Podle stěžovatele šlo o náklady péče o jeho domácnost jako poškozeného.

Po zpracování znaleckého posudku stěžovatel vzal žalobu částečně zpět a domáhal se zaplacení částky 490 000 Kč. Obvodní soud žalobě co do částky 310 000 Kč vyhověl, co do částky 180 000 Kč žalobu zamítl. Obvodní soud dovodil, že péče o zahradu tvořila širší domácnost stěžovatele, kterou po jeho dopravní nehodě byli nuceni výhradně vykonávat jeho synové. Jejich práce byla oceněna částkou 380 000 Kč, kterou obvodní soud snížil o 20 % s přihlédnutím k obvyklým cenám za takové práce. Proti rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel i vedlejší účastnice odvolání. Městský soud shledal, že odvolání vedlejší účastnice je důvodné, odvolání stěžovatele nikoliv, a proto žalobu zamítl. Městský soud se neztotožnil s výkladem pojmu domácnost provedeným obvodním soudem. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vyslovil názor, že do pojmu domácnost (§ 2960 občanského zákoníku) spadají pouze ty činnosti, které se pojí prakticky s každou domácností tak, aby v ní bylo možno vést důstojný život, tedy běžné úkony sebeobsluhy a zařizování běžného chodu domácnosti, nikoli však údržba zahrady, jež není pravidelnou složkou domácnosti a péče o ni je spíše koníčkem stěžovatele. Dále městský soud uvedl, že dosud nikdy nebyl výklad judikatury tak široký, aby náklady na péči o zahradu byly součástí nároku na náhradu nákladů spojených s péčí o domácnost.

Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud zamítl. V odůvodnění se ztotožnil s městským soudem a zdůraznil, že jestliže by měla být všechna omezení v životě poškozeného kompenzována podřazením pod pojem péče o domácnost, stíral by se rozdíl mezi majetkovou a nemajetkovou újmou a mohlo by to vést k duplicitnímu odškodňování téže újmy, nejasnostem pro pojišťovny a nadměrnému zatěžování škůdců. Péče o rekreační zahradu podle něj nesplňuje podmínku účelně vynaložených nákladů nutných pro důstojný život. Nejvyšší soud navíc upozornil, že újma spočívající ve ztrátě možnosti věnovat se volnočasové aktivitě má být odškodňována podle § 2958 občanského zákoníku jako ztížení společenského uplatnění.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že soudy nevzaly v potaz konkrétní poměry jeho domácnosti a vykládaly § 2960 občanského zákoníku příliš restriktivně. Stěžovatel se domnívá, že je správné interpretovat toto ustanovení šířeji, jak to učinil obvodní soud. Podle něj by bylo nespravedlivé, aby náklady péče o zahradu šly k jeho vlastní tíži, byť to nebyl on, kdo k jejich vynaložení zavdal primární podnět, nýbrž škůdce, který ho připravil o zdraví a o možnost dále se sám starat o svůj majetek.

Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Fiala) ústavní stížnost zamítl.

Podle Ústavního soudu posoudil Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání ústavně konformním způsobem a objasnil obsah účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o poškozeného a jeho domácnost. Ústavní soud nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatele. V závěrech Nejvyššího soudu, ale ani v závěrech městského soudu, nejsou podle Ústavního soudu znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Je zřejmé, že obecné soudy se stěžovatelovou věcí řádně zabývaly, při rozhodování vyšly z dostatečně provedeného dokazování, na věc aplikovaly příslušné právní předpisy, jakož i relevantní judikaturu. Podle Ústavního soudu není tedy dán žádný důvod pro jeho případný kasační zásah.

Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1623/24 včetně odlišného stanoviska soudce Hulmáka je dostupný  zde (447 KB, PDF).