Ústavní soud po povolené obnově řízení vycházel v novém rozhodnutí z právního názoru Evropského soudu pro lidská práva. Předmětem výtek Evropského soudu pro lidská práva bylo zamezení přístupu stěžovatelů k řízení poskytujícímu nezbytné procesní záruky účinného a spravedlivého rozhodnutí jejich sporu o výši náhrady vyplacené za nucený převod jejich akcií. Rozhodčí řízení v obou případech nesplňovala základní požadavky čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to požadavek „zákonného soudu“ a požadavek na veřejné projednání věci. Rozhodci vybíraní ze seznamu vedeného soukromou společností nepředstavují soud zřízený zákonem, navíc byli stěžovatelům vnuceni na základě rozhodčí doložky smluvně založené třetími osobami, konkrétně společnostmi, ve kterých byli stěžovatelé minoritními akcionáři. Nebyla též zaručena nezávislost a nestrannost „soudců“, neboť šlo o soukromé řízení vedené před soukromými fyzickými osobami, v případě sporu stěžovatelů s obchodní společností Hanušovická lesní, a. s., navíc podle pravidel stanovených soukromou společností. Rozhodčí řízení nesplňovala rovněž procesní požadavky čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť právní úprava dovolující hlavnímu akcionáři jednostrannou volbu rozhodčího řízení postrádala v projednávané věci dostatečný legitimní cíl ve formě veřejného zájmu. K námitkám vzneseným účastníky řízení k věci samé nezaujal Ústavní soud v obnoveném řízení žádné stanovisko, neboť ty budou předmětem posouzení obecnými soudy;  účelem obnovy řízení bylo přehodnocení právního názoru na porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu přístupu k nezávislému a nestrannému soudu zřízeného zákonem. 

Znění nálezu sp.zn. Pl. ÚS 32/13 je dostupný  zde (196 KB, PDF).