Ústavní soud, TZ 71/2026
Ústavní výchova vždy představuje poslední možné řešení. Pokud je prokázáno narušení psychosociálního vývoje dítěte kvůli manipulativnímu působení jednoho z rodičů, které vede až ke vzniku syndromu tzv. zavrženého rodiče, je podle Ústavního soudu možné umístit dítě do neutrálního prostředí ústavní výchovy, jestliže žádné mírnější opatření vzhledem k rodinné situaci nepřipadá v úvahu.
Stěžovatel je otcem nezletilé. Obecné soudy rozhodovaly o úpravě poměrů nezletilé na dobu před a po rozvodu rodičů, o stanovení dohledu a o nařízení ústavní výchovy. Okresní soud v září loňského roku zamítl návrh matky (vedlejší účastnice) na úpravu výchovy a výživy nezletilé na dobu před a po rozvodu, nařídil u nezletilé ústavní výchovu na dobu jednoho roku, neurčil výživné rodičům, rozhodl o styku matky a stěžovatele s nezletilou a nařídil rodičům povinnost zdržet se neosobního kontaktu s nezletilou a dále nařídil společnou terapii matky a nezletilé a stěžovateli povinnost podrobit se psychoterapii. Dalšími výroky pak bylo zastaveno řízení o stanovení dohledu nad výchovou nezletilé, vyloučen k samostatnému projednání návrh na svěření nezletilé do péče A. B. a rozhodnuto o nákladech řízení. Poté rozhodoval odvolací soud, který některé výroky rozsudku okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, dále změnil místo, kde bude vykonávána ústavní výchova nezletilé a rovněž změnil úpravu styku stěžovatele a matky s nezletilou.
Stěžovatel spatřoval v rozhodnutích obecných soudů nedostatky, nařízení ústavní výchovy považoval za nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života a neústavnost spatřoval i v nepřiměřenosti podmínek a rozsahu styku s nezletilou. Podle stěžovatele jedno setkání týdně v délce jedné hodiny nemůže v žádném případě plnohodnotně nahradit běžný kontakt mezi rodičem a dítětem. Ohledně ústavní výchovy upozornil, že jde o krajní opatření, které lze použít jen za splnění přísných zákonných podmínek, ty v nynějším případě naplněny nebyly.
První senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Dita Řepková) ústavní stížnosti stěžovatele nevyhověl. Zčásti ji odmítl, ale zčásti ji věcně projednal. To znamená, že jsou závěry Ústavní soudu do budoucna závazné pro všechny.
Ústavní výchova představuje výchovné opatření, které má vytvořit co nejpříznivější podmínky pro výchovu nezletilého dítěte a je především výchovným, nikoliv represivním opatřením. Rozdělení rodiny v těchto krajních případech má sloužit k naplnění nejlepšího zájmu dítěte. Ústavní výchova vždy představuje poslední možné řešení, což odpovídá i Úmluvě o právech dítěte. Soudy tak musí pečlivě zvažovat, zda neexistuje jiná alternativa (např. svěření do péče fyzické osoby), ale přiměřeně věku může být takovou alternativou i samostatný život dítěte (se souhlasem rodičů), či péče vzdálenější rodiny i jiných dítěti blízkých osob.
Předpoklady nařízení ústavní výchovy jsou naplněny i v případě manipulace dítěte ze strany rodiče, v důsledku které dochází k zavržení druhého rodiče. Pokud je stejně jako v tomto případě prokázáno narušení psychosociálního vývoje dítěte kvůli manipulativnímu působení otcem a druhý rodič (zde matka) je tzv. zavržen, je na místě umístění dítěte do neutrálního prostředí ústavní výchovy, jestliže žádné mírnější opatření vzhledem k rodinné situaci nepřipadá v úvahu.
V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že stěžovatel nezletilou manipuluje, ovlivňuje proti matce a dlouhodobě u nezletilé vytváří svým chováním negativní náhled na matku, s níž se nyní nezletilá nechce stýkat. Stěžovatel se koncem dubna 2024 dvakrát pokusil o sebevraždu, s ohledem na tyto incidenty okresní soud podle svých slov nemohl riskovat, že nezletilá bude ohrožena péčí stěžovatele. Krajský soud pak k negativnímu ovlivňování nezletilé ze strany stěžovatele dodal např. skutečnost, že po dočasném umístění nezletilé do dětského diagnostického ústavu sice docházelo ke styku matky s nezletilou, avšak následně došlo jen ke zhoršování jejich vztahu (přičemž právě v tomto období byla nezletilá v kontaktu pouze se stěžovatelem). O manipulaci stěžovatele s nezletilou svědčily i změny jejích postojů k dalším blízkým osobám, například ke starší polorodé sestře. Nezletilá významně přejímá silné názory otce. Umístění nezletilé do neutrálního prostředí navrhovali i další odborníci v různých fázích řízení.
Ústavní výchova nezletilé má podle Ústavního soudu jako poslední krajní prostředek „šanci“ vytvořit podmínky pro výchovu dívky v rodinném prostředí, na které má právo. Vliv stěžovatele na nezletilou byl na základě znaleckého posudku vyhodnocen jako natolik závažný, že je schopen negativně ovlivnit psychosociální vývoj nezletilé. Za takové situace i při vědomí skutečnosti, že umístění dítěte do ústavní výchovy je nejkrajnějším možným řešením, bylo nutné rozhodnout tak, jak učinily obecné soudy. Vzhledem k tomu, že obecné soudy prokázaly, že pod vlivem stěžovatele nezletilá postupně odmítá jednotlivé členy rodiny (a jiné blízké osoby – např. učitelku, která nabízela možnost přechodného bydlení nezletilé v její domácnosti), a že její vztah s matkou se zhoršuje nikoli „samovolně“, ale kvůli působení stěžovatele na nezletilou, je nutno vzít do úvahy charakter takového jednání stěžovatele coby zlého zacházení s psychikou dítěte i s dítětem samotným.
K umístění nezletilé do ústavní výchovy tedy došlo v mimořádně závažném případě a nebylo nijak ukvapené. Na základě všech dostupných skutečností a při zvážení vztahu nezletilé se stěžovatelem (otcem) a matkou, nebylo aktuálně v nejlepším zájmu nezletilé její svěření do péče stěžovatele, ani její svěření do péče matky, ale umístění do neutrálního prostředí – ústavní výchovy. Podle názoru Ústavního soudu si obecné soudy byly vědomy, že svěření nezletilé do ústavní výchovy je silným zásahem do soukromého a rodinného života nezletilé i jejích rodičů, a že je třeba v takovýchto případech důsledně zvažovat jednotlivé konkurující zájmy. Jejich závěry před Ústavním soudem obstály.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/26 je – včetně odlišného stanoviska soudce Wintra – dostupný 
zde (242 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu