Ústavní soud TZ 82/25
Obec může na svém území regulovat pohyb i jiné činnosti spojené s chovem zvířat. Ve snaze předejít určitým negativním jevům spojeným s hospodářským chovem zvířat může stanovit podmínky či omezení k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku nebo k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství a k ochraně životního prostředí. Druhotným cílem obecně závazné vyhlášky podle Ústavního soudu může být i zajištění tzv. pohody bydlení. Obec ale vždy musí sledovat konkrétní cíl a regulovat předmět, který se nepřekrývá s tím, co plně postihuje zákonná úprava. V tomto ohledu vyhláška obce Cebiv neobstála, neboť se co do předmětu regulace shodovala se zákonnou právní úpravou (stavebním zákonem), který přitom obci nabízí i jiné, vhodnější nástroje k omezení chovu hospodářských zvířat na jejím území, mezi které patří zejména územní plánování. Obec Cebiv navíc nevysvětlila důvody a místní specifika pro vymezení míst k chovu hospodářských zvířat a pro omezení jejich pohybu.
Obec Cebiv vydala v roce 2023 napadenou vyhlášku, kterou se rozhodla regulovat chov zvířat na svém území. Stanovila v ní různé podmínky pro chovatele a držitele určitých druhů zvířat (hospodářská a kožešinová zvířata), omezila počty chovaných zvířat uvnitř i vně zastavěné části obce a její místní části Bezemín. Zavedla také možnost obecního úřadu za určitých podmínek předběžně zakázat chov zvířat a možnost obce pokutovat porušení vyhlášky, například došlo-li by zřejmě k narušení občanského soužití a bezpečnosti. Chov jednotlivých zvířat podle vyhlášky dále například nesmí ve vymezených oblastech narušovat pohodu bydlení obyvatel a nesmí ohrožovat čistotu veřejného prostoru a bezpečnost obyvatel.
Ministerstvo vnitra navrhlo Ústavnímu soudu, aby cebivskou vyhlášku zrušil. Jeho návrhu plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Wintr) plně vyhovělo a vyhlášku ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv zrušilo.
Podmínky přijetí a vydání obecně závazné vyhlášky byly splněny. Ústavní soud však dospěl k závěru, že obec napadenou vyhláškou jednak vykročila z mezí své věcné působnosti a dále nevysvětlila cíl a potřebnost napadené vyhlášky.
Dosavadní judikatura Ústavního soudu vycházela z toho, že chov zvířat nebo pohyb zvířat na veřejném prostranství patří mezi otázky plně regulované zákonodárcem a dodržování s tím souvisejících povinností je čistě pod dozorem orgánů státní správy. Takto ovšem v minulosti Ústavní soud rozhodoval ještě předtím, než upustil od požadavku, že obce potřebují pro vydání obecně závazné vyhlášky výslovné zákonné zmocnění.
Ústavní soud nyní dospěl k obecnějšímu závěru, že obec může na svém území regulovat pohyb i jiné činnosti spojené s chovem zvířat. Jde minimálně o takové činnosti spojené s chovem zvířat, které jsou způsobilé narušit veřejný pořádek, ochranu životního prostředí nebo vést ke znečistění ulic či veřejných prostranství. To znamená pohyb zvířat v ulicích a na jiných veřejných prostranstvích nebo vstup se zvířaty na veřejná prostranství či na jiná pro obec významná místa a všude tam, kde může výskyt hospodářských zvířat přímo či zprostředkovaně vytvářet např. riziko rušení nočního klidu či vzniku jiné hlukové nebo pachové zátěže, která může vést k narušení určitého turistického (nejen lázeňského) rázu obce či její části, k ohrožení života a zdraví osob či jiných zvířat apod.
Současně nemusí jít o činnosti, které se odehrávají jen na veřejných prostranstvích, pro přípustnost obecní regulace postačí, že tyto činnosti vyvolávají negativní důsledky na veřejných prostranstvích a jsou způsobilé narušit veřejný pořádek. Ve všech těchto případech totiž takové regulace v obecně závazné vyhlášce sice zčásti regulují stejný předmět (chov hospodářských zvířat obecně), ale sledují cíl povolený obecním zřízením, který může být v konkrétním případě mírně odlišný než cíl sledovaný zákonnou úpravou. Vyhláška tedy musí sledovat konkrétní cíl a regulovat předmět, který se nepřekrývá s tím, co plně postihuje zákonná úprava. Druhotným cílem obecně závazné vyhlášky podle Ústavního soudu může být i zajištění tzv. pohody bydlení.
Obec vysvětlila přijetí napadené vyhlášky potřebou zachování klidného, bezpečného a pohodového bydlení v obci a kvality životního prostředí. V procesu dozoru obec ministerstvu popsala, že napadená vyhláška směřuje k ochraně intravilánu obce před chovem zvířat, který by ve větším rozsahu mohl omezit či znehodnotit bydlení v obci, aby tak udržela kvalitu a pohodu bydlení v obci a vyhnula se negativním vlivům spojeným s průmyslovým chovem. Také v řízení před Ústavním soudem obec uvedla, že jejím cílem je regulovat rozmístění intenzivních chovů v obci, čemuž dle svých tvrzení nemá jak jinak zabránit. Obec opakovaně uváděla, že jejím cílem je proměnit se z venkovského sídla na moderní obec, která má turistický potenciál. Ústavní soud tyto cíle uznal jako legitimní, pokud obecvyhláškou chrání veřejný pořádek, životní prostředí nebo čistotu ulic či veřejných prostranství. Ukázalo se však, že cílem regulace napadené vyhlášky bylo především zamezení intenzivnímu průmyslovému chovu zvířat. To už ale je regulace využití území a k tomu obci Cebiv slouží nástroje územního plánování a jiná oprávnění stanovená zejména stavebními předpisy, například územní plán. Vyhláška tedy v části stanovující maximální počty chovaných zvířat v přezkumu Ústavního soudu neobstála.
Územní plánování nabízí obci příležitost ovlivňovat vývoj území kýženým směrem, včetně transformace z venkovského či zemědělského rázu na moderní sídlo, které nabízí turistické vyžití. Jejím prostřednictvím obec Cebiv mohla vymezit podmínky chovu hospodářských zvířat na svém území. Tím by minimálně do budoucna zamezila příslušným správním orgánům, aby v těchto územích povolily stavební záměry určené pro intenzivní chov hospodářských zvířat. Právě proto, že jsou ve hře zájmy obce na straně jedné a zájmy vlastníka zemědělského areálu na straně druhé, není obecně závazná vyhláška vhodným nástrojem ke stanovení limitů a podmínek pro způsoby využití území. Rozhodne-li se obec změnit regulaci v územním plánu v budoucnu, budou mít dotčené osoby právo zúčastnit se procesu přijímání změny územního plánu a hájit svá práva prostřednictvím námitek a připomínek. Přijme-li obec nový územní plán nebo změnu územního plánu, budou mít tyto osoby možnost iniciovat soudní přezkum zákonnosti územního plánu, kde lze také posoudit případný zásah do základních práv, zejména možný zásah do práva podnikat či práva vlastnit majetek.
Důvodem, pro který vyhláška neobstála ani v části regulující pohyb zvířat po území obce, je skutečnost, že obec nevysvětlila důvody a místní specifika pro vymezení míst k chovu hospodářských zvířat a pro omezení jejich pohybu. Aby mohl Ústavní soud posoudit, zda jsou cíle a předměty sledované vyhláškou legitimní a zda v obci panují určitá místní specifika, musí to v řízení o zrušení obecně závazné vyhlášky obec tvrdit a osvědčit. To se v posuzovaném případě nestalo. Obec Cebiv jednoznačně nevysvětlila, zda bylo jejím cílem regulovat pouze podnikatelské, průmyslové chovy, nebo také drobné pěstitelské a chovatelské činnosti. Zda je předmětem napadené vyhlášky regulace i drobného a zájmového chovu zvířat, tak není jasné. Odhlédnout nelze ani od argumentace ministerstva, že chov zvířat k venkovskému typu sídla zpravidla patří.
Protože v přezkumu Ústavním soudem neobstála část vyhlášky ukládající povinnosti chovatelům hospodářských zvířat, pozbyla smyslu ustanovení o přestupkové odpovědnosti chovatelů za porušení těchto (zrušených) povinností. Zrušeno bylo i ustanovení, které nepřípustně zavádělo novou pravomoc obecního úřadu obce Cebiv předběžně zakázat chov zvířat. Proto je Ústavní soud zrušil také.
Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/25 je dostupný 
zde (557 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu