Ústavní soud, Brno, TZ 66/2020
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhovělo ústavní stížnosti a zrušilo usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 15. 1. 2019, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel - příslušník Ochranné služby Policie České republiky (dále jen „sboru“) - byl v dubnu 2011 rozhodnutím ředitele sboru uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku spočívajícím v odmítnutí rozkazu nastoupit k výkonu služby přesčas. Stěžovatel však o čtyři roky později prostřednictvím žaloby ve správním soudnictví dosáhl zrušení tohoto rozhodnutí a zastavení kázeňského řízení. Poté, co se u Ministerstva vnitra neúspěšně domáhal odškodnění za nezákonné rozhodnutí, podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Prostřednictvím této žaloby požadoval přiznání náhrady újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Obvodní soud řízení zastavil a věc postoupil řediteli sboru s odůvodněním, že služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů je poměrem veřejnoprávním, a proto není dána pravomoc civilního soudu. Ředitel sboru ovšem s postoupením věci nesouhlasil, popřel svou pravomoc rozhodnout a podal návrh na zahájení kompetenčního sporu ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát dospěl k závěru, že rozhodování o kázeňském provinění příslušníka bezpečnostního sboru je výkonem služby podle § 1 odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a proto se na rozhodování o náhradě škody způsobené stěžovateli nezákonným rozhodnutím o kárném provinění uplatní ustanovení § 98 odst. 1 a násl. téhož zákona; aplikace zákona č. 82/1998 Sb. je podle zvláštního senátu vyloučena. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že rozhodnutí zvláštního senátu povede k absurdním závěrům, neboť to bude opět služební funkcionář, který bude rozhodovat o zákonnosti svého předchozího jednání.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud považuje výše uvedený výklad ustanovení § 98 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a z něj vyplývající závěry o vztahu citovaného ustanovení a zákona č. 82/1998 Sb. za z ústavního hlediska neudržitelný, neboť v rozporu se zásadami obsaženými v čl. 36 odst. 3 Listiny právo na náhradu škody způsobené nezákonným výkonem veřejné moci nepřípustně vyprazdňuje a omezuje rozsah případné náhrady újmy. Zvláštní senát tak svým rozhodnutím v konečném důsledku zabránil stěžovateli v řádném pokračování v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., čímž porušil jeho právo na soudní ochranu. Řešení kompetenčního sporu dále zakládá – pouze v tomto případě uplatnění nároku podle zákona č. 82/1998 Sb. - systémové riziko podjatosti při rozhodování o náhradě předmětné újmy způsobené výkonem veřejné moci, čímž porušuje stěžovatelovo právo na nestranné rozhodování o tomto nároku, opět vyplývající z práva na soudní ochranu garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Věc se nyní vrací ke zvláštnímu senátu, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.
Odlišné stanovisko k výroku a odůvodnění zaujali soudci Vladimír Sládeček a Radovan Suchánek.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/19 včetně disentu je dostupný 
zde (195 KB, PDF).
Miroslava Číhalíková Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu