Ústavní soud, TZ 69/2026
Usnesením pléna ze dne 2. září 2026 Ústavní soud rozhodl, že soudce Pavel Šámal není vyloučen z projednávání a rozhodování o návrhu prezidenta republiky na rozhodnutí sporu o rozsah kompetencí. O kauze tak i nadále může rozhodovat. V žádném soudním řízení v České republice nelze soudce označit za podjatého jen kvůli jeho postupu v řízení. Toto pravidlo platí i pro řízení před Ústavním soudem. Kauza zůstává v režimu přednostního projednání.
Prezident republiky se dne 22. června 2026 obrátil na Ústavní soud s návrhem na rozhodnutí tzv. kompetenční žaloby vztahující se k účasti prezidenta republiky na summitech Organizace Severoatlantické smlouvy. Vláda ve svém vyjádření navrhla, aby byl soudce zpravodaj Pavel Šámal vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci. Uvedla, že soudce zpravodaj doručil návrh prezidenta republiky vládě s výzvou k vyjádření až dne 25. června 2026, přestože již dne 23. června 2026 žádal předsedu vlády, aby mu k tomuto návrhu zaslal usnesení vlády č. 401/2026 a podkladové materiály, a přestože již dne 24. června 2026 Ústavní soud k návrhu prezidenta republiky rozhodl o nařízení předběžného opatření. Podle vlády soudce Pavel Šámal tímto postupem porušil svou povinnost neprodleně doručit návrh ostatním účastníkům s výzvou k vyjádření i právo vlády se vyjádřit k návrhu, čímž bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Přestože jednání soudce zpravodaje mohlo být opomenutím, s ohledem na jeho závažný dopad je podle vlády namístě rozhodnout o jeho vyloučení.
Plénum Ústavního soudu usnesením ze dne 2. září 2026 rozhodlo, že soudce Pavel Šámal není vyloučen z projednávání a rozhodování návrhu prezidenta republiky na rozhodnutí o sporu o rozsah kompetencí.
Námitka podjatosti nemá sloužit účastníkům řízení k tomu, aby se domohli přezkumu zákonnosti postupu soudce, jehož podjatost namítají. Soud při posuzování námitky podjatosti nepřezkoumává zákonnost postupu soudce, nýbrž výlučně to, zda ho lze považovat za nestranného (ze subjektivního i objektivního hlediska).
V posuzovaném případě vláda navrhla vyloučit soudce zpravodaje z projednávání a rozhodování (jako podjatého) kvůli tomu, v jakém okamžiku vládě zaslal výzvu k vyjádření, tedy výlučně kvůli jeho postupu v řízení. V žádném soudním řízení v České republice ale nelze soudce označit za podjatého jen kvůli jeho postupu v řízení. Toto pravidlo se ustáleně uplatňuje i v řízení před Ústavním soudem a není důvod z něj nyní činit výjimku. Platí tedy i pro vládu. Vláda tudíž namítá podjatost soudce zpravodaje z důvodu, který podle právní úpravy a judikatury nemůže vést k vyloučení soudce.
Nic z tvrzení vlády nesvědčí o tom, že by soudce zpravodaj byl v kauze osobně zaujatý (subjektivní hledisko). Vláda ani nepoukázala na žádné další okolnosti, které by mohly vzbuzovat legitimní pochybnost o nestrannosti soudce zpravodaje (objektivní hledisko). Ústavnímu soudu tak nezbylo než uzavřít, že vládou vznesená námitka podjatosti není důvodná.
Ústavní soud považuje rovněž za vhodné vysvětlit, jaká je role soudce zpravodaje v plenárních případech. Soud zásadně rozhoduje ve sboru soudců, a to v plénu nebo ve tříčlenných senátech. Všichni se podílejí stejným hlasem na projednávání a rozhodnutí jednotlivých případů. V rámci probíhajícího řízení mohou mít někteří z nich ještě přidané role. Soudce zpravodaj tak připravuje věc k projednání v plénu a připravuje návrh příslušných rozhodnutí, při ústním jednání sdělí na pokyn předsedajícího obsah návrhu na zahájení řízení a výsledky dosavadního řízení apod. Je tomu tak z praktických důvodů: Z povahy věci není možné, aby písemné (či ústní) úkony činil celý sbor soudců. Soudce zpravodaj tedy není žádný „samosoudce“, ale (zákonem a rozvrhem práce) pověřený soudce pro přípravu rozhodnutí.
Je však vždy na rozhodnutí pléna, zda návrhy soudce zpravodaje přijme, a plénum za tato rozhodnutí nese odpovědnost. Proto je úkolem pléna Ústavního soudu zkoumat i to, zda jsou splněny procesní předpoklady pro přijetí navrženého rozhodnutí. Vzhledem k tomu je běžné, že soudce zpravodaj svůj postup předem i průběžně konzultuje s plénem, že se ve svém postupu řídí požadavky pléna a že podle jeho pokynů upravuje i návrh příslušných rozhodnutí. Zároveň platí, že kterýkoliv přítomný soudce může hlasovat proti přijetí rozhodnutí i z procesních důvodů, tedy pro to, že nesouhlasí s tím, jaký proces vydání rozhodnutí předcházel, a může z tohoto důvodu uplatnit k rozhodnutí i odlišné stanovisko. Nejinak tomu bylo i v aktuálně posuzovaném případě.
Řízení zůstává v režimu přednostního projednání.
Text usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/26 je dostupný 
zde (128 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu