Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Pobyt intoxikovaných osob v záchytné stanici nespadá pod bezplatné poskytování zdravotní péče. Náklady vynaložené na pobyt si tyto osoby budou i nadále hradit samy

Ústavní soud, Brno, TZ 2/2023

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) nevyhovělo návrhu na zrušení ustanovení zákona o specifických zdravotních službách. Plénum Ústavního soudu zamítlo návrh Okresního soudu v Mělníku na zrušení § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, návrh na zrušení věty druhé téhož ustanovení pak odmítlo.

Okresní soud v Mělníku (navrhovatel) předložil návrh na zrušení ustanovení zákona o specifických zdravotních službách v souvislosti s jeho vlastní rozhodovací činností. Vede totiž řízení o návrhu Městské polikliniky Praha (žalobce) na uložení žalovanému R. H. zaplatit částku 3 000 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje nutné náklady za ošetření žalovaného v Protialkoholní záchytné stanici Bulovka, kde mu bylo dne 12. 11. 2019 poskytnuto ošetření a pobyt, protože ohrožoval své zdraví tím, že ležel v opilosti na ulici. Ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, zní: „Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.“ 

Navrhovatel se domníval, že je ustanovení § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách v rozporu s čl. 31 větou druhou Listiny základních práv a svobod. Ten občanům zaručuje na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Ústavní soud podle navrhovatele již v minulosti zdůraznil solidární chování občanů vůči těm, kteří potřebují náročnější zdravotní péči.

Ústavní soud návrhu nevyhověl. Náklady spojené s pobytem intoxikovaných v záchytné stanici podle Ústavního soudu nespadají pod bezplatné poskytování zdravotní péče ve smyslu čl. 31 Listiny. Ubytovací, stravovací, hygienické nebo i dopravní náklady spojené s pobytem v záchytné stanici tak budou nadále hradit intoxikované osoby.

Cílem činnosti protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice je především dohled nad bezpečnou detoxikací osoby. Vyšetření lékařem a nezbytné služby s ním spojené jsou úkony zdravotní služby, na jejichž bezplatné poskytnutí mají občané právo na základě veřejného zdravotního pojištění za zákonem stanovených podmínek. Napadené ustanovení § 89e písm. 1 zákona o specifických zdravotních službách je třeba vykládat tak, že příjemcem hrazené náklady na poskytnutou záchytnou službu jsou pouze náklady spojené s jeho pobytem v záchytné stanici (ubytovací, stravovací, hygienické, dopravní ad.). Tyto náklady je nutné oddělit od nákladů spojených se zdravotní péčí poskytnutou záchytnou stanicí (vstupní lékařské vyšetření, zdravotní pomůcky ad.), které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Zákonem stanovený rozsah povinnosti intoxikovaných osob hradit poskytovateli náklady záchytné služby tak dle Ústavního soudu není v rozporu s čl. 31 větou druhou Listiny.

Přestože záchytná služba poskytuje pouze nezbytnou péči, která má zabránit ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícímu s akutní intoxikací a nemá za cíl zajišťovat osobám zlepšení nebo zachování jejich zdravotního stavu, poskytované lékařské vyšetření podléhá režimu bezplatného poskytování zdravotní péče (čl. 31 věta druhá Listiny).  Ubytovací, stravovací, hygienické či dopravní náklady spojené s pobytem v záchytné stanici přitom hradí osoba, které byla záchytná služba poskytnuta, pouze prokáže-li se u ní přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky (jinak hradí tyto náklady ten, kdo osobu vyzval k odbornému vyšetření). Kritériem rozhodným pro úhradu těchto nákladů je tedy jediné: přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v takové míře, že dotčená osoba již nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, a musí jí být poskytnuta záchytná služba. 

Pokud bude mít Okresní soud v Mělníku v projednávaném řízení za to, že celkové účtované náklady spojené s umístěním v záchytné stanici jsou příliš vysoké, může požadovanou částku v žalobě snížit – dospěje-li k závěru, že je stanice účtovaly neoprávněně nebo je v řízení neprokázaly. Rovněž může posoudit nárok žalobce i z hlediska souladu požadovaných nákladů s dobrými mravy.  

Ústavní soud se nad rámec pozastavil nad otázkou, zda by bylo z hlediska prevence a ochrany před požíváním alkoholu (a jiných omamných látek) vůbec žádoucí zbavit intoxikované osoby povinnosti hradit náklady vynaložené na jejich pobyt v záchytné stanici. Podle Ústavního soudu náklady, které jsou tyto osoby povinny na základě napadeného ustanovení platit, jistě nemají mít sankční charakter. Nepochybně jsou však jakýmsi varováním, že stav velmi silné intoxikace, který si dotčené osoby přivodily, bude mít pro ně negativní důsledek spočívající mimo jiné v úhradě takto vzniklých nákladů. Argumentace, že uhrazený poplatek zhorší sociální situaci těchto osob, tak dle Ústavního soudu nemůže obstát.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/21 je dostupný PDF ikona zde (519 KB, PDF).

Kamila Abbasi 
tisková mluvčí Ústavního soudu