Ústavní soud TZ 2/2026

Ústavní soud v obnoveném řízení po zásahu ESLP vyhověl ústavní stížnosti ženy, která vznesla hájitelná tvrzení o sexuálním násilí ze strany kněze. Orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) tak měly povinnost prošetřit všechny podstatné okolnosti týkající se možných trestných činů a zajistit odpovídající důkazy. To se však dosud nestalo. Případ vyžaduje došetření ze strany OČTŘ, které bude naplňovat ústavněprávní požadavky. Orgány státu se přitom musejí vyvarovat viktimizace oběti, která je obecně nepřípustná, a může navíc snižovat důvěru obětí v trestní systém.

Navrhovatelka (dále též stěžovatelka) uspěla před Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) se stížností proti České republice týkající se sexuálního napadení knězem. V rozsudku Y. proti České republice ESLP konstatoval, že Česká republika porušila své závazky plynoucí z čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto přiznal navrhovatelce 25 000 € jako náhradu nemajetkové újmy a 4 000 € jako náhradu nákladů řízení. Vyšel z toho, že závazky státu  zakotvené v článcích 3 a 8 Úmluvy vyžadují především vytvoření legislativního a regulačního rámce, který má jednotlivcům poskytovat odpovídající ochranu před útoky na jejich fyzickou a morální integritu, zejména v případě tak závažných skutků, jako je znásilnění, a to přijetím účinné trestněprávní úpravy a jejím efektivním uplatňováním v praxi. Podstata problému podle ESLP nespočívala v tehdejší právní úpravě, ale v jejím příliš přísném výkladu. Česká republika podle ESLP nedostála svým závazkům nastavit a účinně uplatňovat trestněprávní systém tak, aby byl způsobilý kriminalizovat nekonsenzuální sexuální akty.

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Přibáň) v obnoveném řízení ženě vyhovělo.

OČTŘ totiž zasáhly do práva stěžovatelky na účinné vyšetřování, plynoucí z jejího práva na nedotknutelnost osoby, zákazu nelidského a ponižujícího zacházení a práva na soukromí. Případ se nyní vrací před OČTŘ k došetření.

Ústavní soud zdůraznil, že podstatu problému spatřoval mezinárodní soud v příliš restriktivním výkladu právní úpravy týkající se kriminalizace nekonsenzuálních sexuálních aktů v případě, kdy oběť nekladla intenzivní fyzický odpor, jako tomu bylo v nyní posuzované věci. Pozitivní závazky (povinnosti) obsahují vedle povinnosti státu přijmout takové znění trestněprávních předpisů, které postihuje útoky na fyzickou a morální integritu osob, také povinnost zavést přiměřená preventivní opatření k ochraně možných obětí takových útoků a povinnost zajistit fungující proceduru vyšetření útoků. Toto vyšetření musí být spojeno s důvěrou ve státní instituce schopné protiprávní jednání identifikovat a odpovědné osoby potrestat.

Stěžovatelka vznesla hájitelná tvrzení, která se vztahovala k prokazování relevantních znaků skutkových podstat v té době aplikovatelných trestných činů znásilnění a sexuálního nátlaku. Uvedla, za jakých okolností podezřelý k sexuálním praktikám vůči ní přistupoval a jak na ně reagovala. Podle ní ji při provádění sexuálních praktik muž například zamkl, natlačil do rohu, silou ji tam držel. K atakům podle ní docházelo se vzrůstající intenzitou. Muž jí měl údajně říkat, že je jeho „duchovní dcerka“, a donutit ji odpřisáhnout, že o situaci nikomu neřekne. Při sexuálním ataku se podle vlastních slov stěžovatelka zpočátku bránila slovně i fyzicky. Projevovala nesouhlas, plakala a nejdříve i křičela, i když věděla, že ji nikdo neuslyší. Snažila se mu vysmeknout. Podle stěžovatelky byl vedlejší účastník i přes svůj věk (nar. 1945) silnější a její odpor vždy překonal. Pokud vzdorovala, připomínal jí svou pomoc jí a její rodině i možnost ukončení podpory z jeho strany. Postupem času otupěla, neboť nemělo smysl se bránit. Cítila stále se prohlubující pocit viny a studu. Vedlejší účastník se k sexuálním stykům se stěžovatelkou až na výjimky doznal, přikládal jim však jiný význam. K jednání podle něho docházelo dobrovolně, jakékoli násilí popřel. Stěžovatelka mu podle jeho slov projevovala náklonnost i psaním písemností, které vedlejší účastník v kopiích doložil. Stěžovatelka vypověděla i o své závislosti na muži. Byla na něm v duchovním směru odkázána, důvěřovala mu a byl pro ni autoritou. Vysvětlila, proč postavení duchovního otce a zpovědníka zahrnovalo velkou míru kontroly a dohledu, proč se cítila odkázaná na jeho vůli a proč byla vůči němu omezena ve svobodě rozhodování.

Hájitelné tvrzení stěžovatelky (zjednodušeně řečeno) není nedůvěryhodné a nepravděpodobné, je prostorově i časově možné, je dostatečně konkrétní a v čase neměnné. Splnění uvedených podmínek je vždy třeba posuzovat po zvážení všech konkrétních skutkových okolností kauzy. Vznese-li dotyčná osoba hájitelné tvrzení, mají OČTŘ povinnost důkladně a dostatečně prošetřit všechny podstatné okolnosti týkající se naplnění jednolitých znaků skutkových podstat trestných činů a zajistit tomu odpovídající důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí OČTŘ musí vyplývat, které části hájitelných tvrzení dokazování potvrdilo či vyvrátilo a zda je možné učiněná skutková zjištění podřadit pod znaky některé skutkové podstaty trestného činu (či nikoliv), včetně úvahy o promlčení. To se však v posuzované věci nestalo. Kauza vyžaduje nové posouzení ze strany OČTŘ, které bude naplňovat ústavněprávní požadavky.

Pokud v dalším řízení dospějí OČTŘ k tomu, že závěry dokazování dosud nepřinesly dostatečné podklady pro potvrzení či vyvrácení hájitelného tvrzení stěžovatelky, bude třeba je doplnit a z provedeného dokazování vyvodit skutková zjištění. Zejména je nutné odstranit rozpory a nesrovnalosti v tvrzení stěžovatelky o možném násilí a jeho intenzitě. Dále je třeba znovu posoudit stav závislosti stěžovatelky na podezřelém s ohledem na duchovní autoritu podezřelého a soustavné vyžadování projevů vděku za materiální pomoc stěžovatelce. Hlouběji je nutné se zabývat významem pojmů násilí, pohrůžka násilí, zneužití bezbrannosti a závislosti, což OČTŘ dosud neučinily.

V odůvodnění OČTŘ je nutné vyvarovat se chybných reakcí na primární viktimizaci oběti. Viktimizace (zraňování) oběti trestného činu je v rozhodnutí OČTŘ nepřípustná a orgány státu se jí musí vyvarovat. Nepřípustné je očerňování oběti, přenášení viny na oběť či bagatelizace její újmy. Ústavní soud zdůraznil, že samotná viktimizace navíc může snižovat důvěru obětí v trestní systém a tím oslabit efektivitu potírání sexuálních trestných činů, protože se oběti na orgány státu za trvání takové praxe ani neobrátí. To mimo jiné znamená, že OČTŘ by měly být schopny nahlížet na skutkové okolnosti případu nejen z hlediska podezřelého, ale i očima oběti. Jejich postup musí být veden s respektem k právům oběti i povinnostem státu, zejména pak k zásadě, která zakazuje retroaktivitu zákona v neprospěch podezřelého. Výklad právních předpisů nesmí odporovat čl. 39 Listiny, podle něhož jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest lze za jeho spáchání stanovit (nullum crimen sine lege).

Prověření svých hájitelných tvrzení se stěžovatelka dosud nedomohla. Závazek státu provést jejich účinné vyšetření dosud není naplněn. Tento fakt nemohl zhojit ani závěr městského státního zastupitelství, že předčasné odložení věci představovalo pochybení a že zjevně sice došlo k naplnění znaků trestního činu sexuálního nátlaku, jeho trestnost je však (i na základě nedostatečného dokazování) promlčena. Toto sdělení mohlo naopak pro stěžovatelku znamenat frustraci z toho, že i přes značnou procesní aktivitu k náležitému prověření a pojmenování protiprávního jednání dosud nedošlo.

Závěrem Ústavní soud poznamenal, že přijetí trestněprávní úpravy je jen prvním krokem, který ke splnění pozitivních závazků státu nestačí. Pokud by text právních předpisů zůstal jen na papíře bez hledání cest k jeho efektivnímu uplatňování v praxi, byl by takový stav paradoxně pro oběti a jejich důvěru v právní stát horší, než kdyby právní úpravu chránící práva obětí stát nepřijal. Až zajištěním efektivní procedury realizace při zohlednění okolností každého případu zvlášť stát zajistí ochranu obětí.  

Text nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/25 je dostupný  zde (647 KB, PDF), publikován je včetně odlišných stanovisek soudkyň a soudců  Langáška, Hulmáka, Křesťanové, Řepkové a Wintra.

Shrnutí nálezu formou otázek a odpovědí je dostupné  zde (145 KB, PDF).

Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu