Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Poskytování lékařské péče ve výkonu trestu odnětí svobody ve světle práva na soudní ochranu

Ústavní soud, Brno, TZ 30/2021

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel vykonává trest odnětí svobody. V červnu loňského roku žádal o přerušení výkonu tohoto trestu ze zdravotních důvodů, u obecných soudů však neuspěl. Obrátil se proto na Ústavní soud.

V ústavní stížnosti uvádí, že se v roce 2015 podrobil transplantaci jater a je odkázán na imunosupresivní léčbu s neustálým lékařským dohledem, pravidelnými odběry vzorků a vyšetřeními ve specializovaném pracovišti IKEM. Ve vězení však onemocněl žloutenkou, nebyly mu po jistou dobu podávány léky a k vyšetření v IKEM  nebyl vždy dopraven, což podle něj mohlo vést k fatálním následkům. Namítá, že ve výkonu trestu nejsou dostatečně zajištěny podmínky pro náležitou odbornou péči, kterou ve svém zdravotním stavu potřebuje. Obecné soudy podle něj vycházely z nedostatečných skutkových zjištění, resp. nepřihlédly k zásadním skutečnostem, které měly ve věznici vliv na významné zhoršení jeho zdravotního stavu. 

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Pokud odsouzený v objektivně špatném zdravotním stavu před obecnými soudy uplatní na základě zcela konkrétní minulé skutečnosti svědčící o porušení léčebného režimu, které samo o sobě mohlo vést k rapidnímu zhoršení jeho zdravotního stavu, námitku, která je potenciálně způsobilá vyvrátit závěr, že ve výkonu trestu je mu zajištěna dostatečná lékařská péče, a obecné soudy se s touto námitku nevypořádají, nezaměří dokazování na relevantní skutečnosti, zejména na to, zda hrozí opakování porušení léčebného režimu a jeho následky, a toliko odkáží na závěr lékařské zprávy vězeňského lékařského střediska, která se sama touto námitkou rovněž nezabývá, poruší tím stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

Úkolem obecných soudů bude nyní zjistit, zda je v současnosti vyloučeno opakování porušení léčebného režimu u stěžovatele, a pokud ne, zda následky takového porušení nevylučují závěr, že stěžovateli je zajištěna ve výkonu trestu natolik dostatečná zdravotní péče, že umožňuje pokračování ve výkonu trestu. Ústavní soud tímto nálezem nikterak nepředesílá, jak mají soudy o stěžovatelově návrhu rozhodnout. Obecné soudy se však musí v dalším řízení zabývat stěžovatelovým tvrzením, že v důsledku pochybení Vězeňské služby již v minulosti došlo k porušení léčebného režimu nepodáním imunosupresiv, jakož i jeho tvrzením, že i jedno takové vynechání může vést k nezvratnému poškození jeho zdraví. K prověření pravdivosti těchto tvrzení pak v případě potřeby obecné soudy doplní dokazování.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3063/20 je dostupný  zde (151 KB, PDF).

Miroslava Číhalíková Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu