Ústavní soud, PV 6/2026
Stěžovatel v řízení před obecnými soudy žádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, avšak neúspěšně. Městský soud nejprve konstatoval, že stěžovatel byl v průběhu výkonu trestu odnětí svobody pouze dvakrát kázeňsky odměněn, což nestačí k tomu, aby mohlo být jeho chování označeno za nadstandardní a poukázal rovněž na opakované porušování právních předpisů stěžovatelem v minulosti. Následně rozhodoval krajský soud, který se ztotožnil s argumentací městského soudu a uzavřel, že stěžovatel nesplnil druhou zákonnou podmínku podmíněného propuštění, protože v potřebné míře neprokázal polepšení. V závěru pak výslovně uvedl, že s ohledem na to ani nemusí být zjišťováno naplnění třetí zákonné podmínky podmíněného propuštění (předpoklad, že stěžovatel na svobodě povede řádný život).
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že oba soudy nepřípustně přihlížely k dřívějším odsouzením, která již byla zahlazena. Odkazoval na nález sp. zn. IV. ÚS 619/25 ze dne 30. června 2025 (text nálezu je dostupný v databázi NALUS: shorturl.at/2v1Tw) s tím, že i v jeho věci chybí materiální a kvalitativní posouzení jeho chování v průběhu výkonu trestu. Obecným soudům vytkl, že nereagovaly na skutečnosti týkající se jeho aktuální osobní a rodinné situace, na něž poukazoval.
Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Veronika Křesťanová) ústavní stížnosti vyhověl a zrušil napadená rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zákaz dvojího přičítání podle čl. 40 odst. 5 Listiny.
Právní věta:
Obecné soudy při rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody poruší práva odsouzeného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a postupují v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, když otázku, zda odsouzený v průběhu výkonu trestu odnětí svobody prokázal polepšení, posuzují zjednodušeně tak, že jako dominantní, případně dokonce výhradní faktor berou v úvahu počet kázeňských odměn, které odsouzený získal, aniž by blíže zkoumaly okolnosti, za kterých byly tyto odměny uděleny, a další relevantní skutečnosti.
Porušení téhož ústavně zaručeného práva, jakož i zákazu dvojího přičítání podle čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod se soudy dopustí tím, že v souvislosti s posuzováním další podmínky podmíněného propuštění, kterou je předpoklad, zda by odsouzený při propuštění na svobodu vedl řádný život, vychází pouze z trestní minulosti odsouzeného, bez zohlednění komplexních a aktuálních informací, které vypovídají o stupni jeho nápravy a jsou důležité z hlediska prevence opakování trestné činnosti., přestože na ně odsouzený poukazoval. Trestní minulost odsouzeného navíc nesmí být soudy posuzována mechanicky, s důrazem na počet předchozích odsouzení.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 255/26 je dostupný 
zde (190 KB, PDF).