Ústavní soud, PV 10/2026
Obvodní soud pro Prahu 6 vydal v září 2025 trestní příkaz, kterým uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a přečinu zanedbání povinné výživy, za což mu uložil podmíněný trest odnětí svobody se stanovením dohledu probačního úředníka. Proti uvedenému trestnímu příkazu podal stěžovatel v zákonné lhůtě odpor elektronickou formou (ze soukromé emailové adresy) bez uznávaného elektronického podpisu. Poslední den zákonné lhůty navíc stěžovatel odeslal prostřednictvím pošty doporučenou zásilku obsahující řadu listin a nosiče CD, na které odkazoval jako na důkazy či je označil jako přílohy v předtím podaném odporu. Mezi dokumenty, které byly do soudního spisu zařazeny jakožto obsah uvedené doporučené zásilky, se nenachází odpor v listinné podobě. Obvodní soud následně stěžovateli sdělil, že k jím podanému odporu nelze přihlížet. Podle soudu musí být elektronické podání (§ 59 odst. 1 a 3 trestního řádu) podepsáno v souladu s § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že stěžovatelovo podání e-mailem nesplňovalo tyto náležitosti, nelze s ním spojit žádné právní účinky. Nedostatek ve formě podání lze podle soudu odstranit jen v zákonné lhůtě pro podání odporu, avšak uvedený trestní příkaz již nabyl právní moci.
Stěžovatel s postupem soudu nesouhlasí a považuje ho za příliš formalistický. V ústavní stížnosti mj. namítá, že i kdyby odpor nebyl součástí listinné zásilky, měl soud jeho podání hodnotit jako podání odporu podle jeho obsahu, případně ho měl vyzvat k odstranění vad.
III. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Daniela Zemanová) se při posuzování ústavní stížnosti zaměřil na požadavky formálních a obsahových náležitostí podání podle § 59 odst. 1, 3 trestního řádu, zejména ve vztahu k podání učiněnému v elektronické podobě. Dospěl k závěru, že požadavek podpisu podání v elektronické podobě podle zvláštních předpisů není od 19. 9. 2016 (od účinnosti zákona č. 298/2016 Sb.) součástí požadavků stanovených pro formu podání § 59 odst. 1 trestního řádu, jeho případný nedostatek proto musí být odstraňován v souladu s § 59 odst. 3 trestního řádu. Pokud soud podle aktuálně platného znění § 59 trestního řádu vůbec nepřihlíží k odporu podanému proti trestnímu příkazu e-mailem, aniž vyzve podatele (který mu není neznámý) k odstranění vad, dopustí se svévole a poruší ústavně zaručená práva dotčené osoby.
Na základě uvedeného Ústavní soud uzavřel, že postupem obvodního soudu spočívajícím v nepřihlížení ke stěžovatelem podanému odporu a nakládání s trestním příkazem jako s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím byla porušena stěžovatelova ústavní práva na ochranu osobní svobody podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zároveň obvodnímu soudu zakázal v tomto zásahu pokračovat a přikázal mu obnovit stav před tímto porušením.
Právní věta:
Pokud není k podání v elektronické podobě připojen podpis podle zvláštních předpisů, jedná se po účinnosti zákona č. 298/2016 Sb. o nedostatek obsahových náležitostí upravených v § 59 odst. 3 trestního řádu, nikoliv o nedostatek formy dle § 59 odst. 1 trestního řádu. Soud je povinen takový případný nedostatek odstranit postupem upraveným v § 59 odst. 3 trestního řádu.
Soud, který aplikuje § 59 trestního řádu ve znění platném po účinnosti zákona č. 289/2016 Sb., a nepřihlédne k odporu obviněného podanému elektronicky výhradně z důvodu nedostatku připojení podpisu podle zvláštních předpisů, poruší práva obviněného na přístup k soudu a na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Soud v projednávané věci nedal stěžovateli příležitost nedostatek podpisu jeho podání odstranit, namísto toho hájil nesprávný výklad § 59 trestního řádu, který by měl oporu pouze ve znění tohoto ustanovení platném do 18. 9. 2016, nikoliv v jeho aktuální podobě. Důsledkem tohoto postupu je stav, v němž přetrvávají účinky trestního příkazu zasahujícího intenzivně do stěžovatelových práv, přestože stěžovatel proti němu podal včas odpor a nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro to, aby k němu soud nepřihlížel. Zásah do stěžovatelova práva na přístup k soudu je v dané věci spojen rovněž s porušením práva na ochranu osobní svobody, neboť v důsledku ústavně nesouladného postupu zůstal pravomocným a vykonatelným podmíněný trest odnětí svobody se stanovením dohledu probačního úředníka. Intenzita tohoto trestu je zesílena tím, že stěžovatel před jeho uložením neměl možnost se osobně zúčastnit žádného druhu soudního jednání a jeho první kontakt se soudem bylo doručení trestního příkazu ukládajícího mu uvedený trest.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3315/25 je dostupný 
zde (288 KB, PDF).