Ústavní soud TZ 70/25
Stěžovatel je občanem ČR. V červnu 2021 uzavřel manželství s vedlejší účastnicí, občankou ČR a Ruské federace. V listopadu 2021 se manželům narodila dcera a stěžovatel si osvojil manželčina syna. Děti mají české i ruské občanství. Rodina žila během pandemie u nás, v roce 2022 odcestovala do Dubaje – podle stěžovatele šlo o dovolenou, podle matky o přesun rodinného zázemí. Počátkem roku 2023 podepsal stěžovatel dokument, v němž jednak vyslovil, že nemá námitky, aby byl pobyt dětí v Dubaji registrován na manželku, jednak zmocnil manželku k úkonům nutným k vydání pobytového víza pro děti. Podle svých slov souhlasil pouze s dočasným pobytem dětí v Dubaji, manželka se však s dětmi do ČR již nevrátila. Stěžovatel tvrdí, že děti viděl naposledy v březnu 2023 v Dubaji. Zahájil proto opatrovnické řízení, ve kterém se domáhal svěření dětí do své péče.
V červenci 2023 podal stěžovatel trestní oznámení na manželku pro podezření ze spáchání trestného činu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou, případně poškozování cizích práv. Policie ani státní zastupitelství však neshledaly trestný čin. Posléze se stěžovatel dozvěděl, že matka se s dětmi přestěhovala do Moskvy, kde zahájila v květnu 2023 u tamního soudu opatrovnické řízení. Stěžovatel tedy podal v květnu 2024 druhé trestní oznámení kvůli přestěhování dětí do Ruska bez jeho souhlasu. Tvrdil, že souhlas k pobytu v Dubaji byl vylákán podvodem. Státní zastupitelství však oznámení odložilo s tím, že nešlo o trestný čin, ale o občanskoprávní spor – stěžovatelova manželka má české a ruské občanství, její rodina žije v Rusku a ona sama nechce žít v ČR, součástí její práce je cestování za zakázkami v zahraničí. O těchto manželčiných záměrech stěžovatel věděl dříve, než s ní založil rodinu. Nyní je manželství nefunkční a byl podán návrh na rozvod. V květnu 2024 ruský soud v opatrovnickém řízení určil, že bydliště obou dětí je u matky v Moskvě, a stanovil styk stěžovatele s dětmi. Toto rozhodnutí v prosinci 2024 potvrdil i odvolací soud. Opatrovnické řízení v ČR bylo zastaveno kvůli litispendenci, neboť ruské řízení bylo zahájeno dříve. Stěžovatelovo odvolání krajský soud zamítl. Ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu Ústavní soud odmítl pro nepřípustnost (usnesením II. ÚS 1390/25), neboť stěžovatel nepodal dovolání, tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky. O podaném dovolání dosud Nejvyšší soud nerozhodl.
V ústavní stížnosti stěžovatel označil postup státních zastupitelství za nepřijatelný. Podle něj státní zastupitelství nezohlednila přemístění dětí z Dubaje do Ruska bez jeho souhlasu a omezila se na odkaz na civilní právo, kde lze neshody rodičů řešit. Také se nevypořádala s jeho tvrzením, že matčino jednání naplnilo znaky trestného činu.
Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Zdeněk Kühn) ústavní stížnost zamítl.
Spornou otázkou před Ústavním soudem bylo, zda státní zastupitelství porušila právo otce na účinné vyšetřování vyvěrající z práva na ochranu rodinného života tím, že (údajně) nedostatečně vyšetřovala jednání matky, která přemístila děti do Ruské federace. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavně zaručené právo na účinné vyšetřování lze úspěšně vynutit cestou ústavní stížnosti jen v případech skutečně závažných zásahů do práva na respektování soukromého a rodinného života, chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Takovýmto zásahem do práv otce tvrzený únos dětí jejich matkou není.
V nynější věci stěžovateli nepřísluší ústavně zaručené právo na účinné vyšetřování, kterého se lze úspěšně domoci před Ústavním soudem. Stěžovatelem popsané přemístění dětí matkou nedosahuje takové závažnosti, aby založilo ústavně zaručený pozitivní závazek státu provést účinné vyšetřování, který je vynutitelný cestou ústavní stížnosti. Jednání nedosahuje závažnosti vyžadované judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Tím Ústavní soud neříká, že se stěžovatel nemůže domáhat trestního stíhání pro přečin únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 trestního zákoníku nebo přečin poškození cizích práv podle § 181 trestního zákoníku. Není však úkolem Ústavního soudu, aby i u těchto přečinů „dozoroval“ zákonnost postupů orgánů činných v trestním řízení. Byť Ústavní soud nijak nezlehčuje újmu způsobenou stěžovateli přemístěním dětí do Ruska (značné ztížení péče o děti, styku s nimi a výkonu práv a povinností plynoucích z rodičovské odpovědnosti), nic v napadených postupech nenasvědčuje jakkoli svévolnému či jinak nepřijatelnému jednání orgánů činných v trestním řízení.
Úlohou Ústavního soudu je poskytovat ochranu ústavně zaručeným právům. Ochranu zákonným právům stěžovatele tu poskytují státní zastupitelství, případně trestní soudy. Ústavní soud si nemůže uzurpovat Ústavou svěřenou pravomoc státních zastupitelství zastupovat veřejnou žalobu v trestním řízení. Není ani vrchním dohlížitelem nad zákonností postupu orgánů činných v trestním řízení, který do přípravného řízení volně intervenuje a nahrazuje úvahy příslušných orgánů ve všech záležitostech, které spadají do působnosti práva trestního.
Celá kauza se jeví především jako vyústění dlouhodobých sporů mezi rodiči ohledně bydliště celé rodiny, a to v tomto případě s mezinárodním přesahem, na což upozornila již obě státní zastupitelství. Závěry státních zastupitelství jdou ruku v ruce s tím, že tzv. únosy dětí jejich rodiči jsou v prvé řadě věcí civilního práva. Touto optikou nahlíží na únosy dětí i soudní praxe, která se k trestnímu postihu rodičů vždy stavěla zdrženlivě.
I v nyní řešené věci je přemístění dětí třeba řešit primárně prostředky civilního práva. V kauze byla souběžně vedena dvě opatrovnická řízení (v Rusku i v Česku) a neshoda rodičů ohledně bydliště dětí a péče o ně byla soudy řešena. Stěžovateli se navíc ještě zcela neuzavřela cesta řízení před českými opatrovnickými soudy. Nyní probíhá řízení o podaném dovolání v rámci opatrovnického řízení, kterého se stěžovatelka před nižšími soudy alespoň on-line zúčastnila a řízení nesabotovala.
Text nálezu sp. zn. IV. ÚS 2582/24 je – včetně odlišného stanoviska soudce Hulmáka – dostupný 
zde (799 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu