Ústavní soud, Brno, PV 8/2023
III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 6. 2021, č. j. 66 T 28/2021-287, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2022, č. j. 3 To 398/2021-353, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 7 Tdo 504/2022-398. Rozhodnutími byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny a na obhajobu v trestním řízení podle čl. 40 odst. 3 Listiny.
Právní věty:
I. Pokud obviněný jednoznačně na výkon práva na svou osobní účast u hlavního líčení či veřejného zasedání s vědomím relevantních důsledků rezignuje a současně má soud za to, že z hlediska dostatečného zjištění skutkového stavu v rozsahu všech výroků rozhodnutí ve věci samé není s přihlédnutím ke všem okolnostem osobní účast obviněného v hlavním líčení nutná, o porušení ústavně zaručených základních práv na soudní a jinou ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny ani na projednání věci v přítomnosti obviněného podle čl. 38 odst. 2 Listiny nejde, jestliže soud věc projedná v jeho nepřítomnosti.
II. Výkon práva na obhajobu i náležité zjištění skutkového stavu jsou alternativními hledisky, která musí soud při tomto rozhodování zvažovat samostatně. Pokud by i jen jedno z nich nesvědčilo o tom, že by účelu trestního řízení bylo v daném případě s přihlédnutím k celému jeho relevantnímu kontextu možno dosáhnout i bez osobní přítomnosti obviněného, nemůže na ni soud rezignovat.
III. Obviněný se práva na osobní účast může vzdát i konkludentně obstrukčním jednáním, např. pokud sice formálně deklaruje, že tohoto práva využít chce, avšak fakticky se hlavního líčení či veřejného zasedání zúčastnit nehodlá a pouze nedůvodnými žádostmi o odročení usiluje o jejich oddálení.
IV. Orgány činné v trestním řízení nemají povinnost zjišťovat psychický stav každého obviněného ex offo, a to ani tehdy, pokud by se toho pouze subjektivně bez jakéhokoliv objektivizujícího prvku domáhal. Objeví-li se však okolnost, která objektivně nasvědčuje tomu, že obviněný trpí psychickými potížemi, které by byť potenciálně mohly mít vliv na jeho schopnost se plnohodnotně trestního řízení účastnit a účinně v něm uplatňovat svá práva, je povinností orgánů činných v trestním řízení jeho duševní stav objasnit procesem dokazování, a pokud v tomto směru bude zjištěn handicap, učinit případně vhodná kompenzační opatření, která jej vyváží.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2665/22 je dostupný 
zde (639 KB, PDF).