II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.10.2026 10:00 do: 20.10.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2315/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti postupu Městského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 88 T 92/2026
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na právní pomoc, právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: L. L., zastoupena Mgr. Janem Konečným, advokátem,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka byla trestním příkazem městského soudu ze dne 27. 6. 2026 uznána vinnou přečinem krádeže, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Po převzetí tohoto trestního příkazu stěžovatelka u vazebního zasedání podle městského soudu uvedla, že se vzdává práva odporu, a to i za osoby uvedené v § 247 odst. 2 trestního řádu. Práva odporu se vzdal i příslušný státní zástupce, trestní příkaz tak podle městského soudu nabyl právní moci téhož dne. Stěžovatelka byla vyzvána k nástupu uloženého trestu nejpozději dne 27. 7. 2026. Dne 4. 9. 2026 byla vypátrána, eskortována a dodána do výkonu trestu odnětí svobody. Žádost stěžovatelky o odklad výkonu trestu byla napadeným usnesením městského soudu zamítnuta.
V ústavní stížnosti stěžovatelka mimo jiné namítá, že při vazebním zasedání nebyla zastoupena obhájcem. Výzvu k vyjádření, zda se vzdá práva odporu, pochopila tak, že její okamžité propuštění je podmíněno vzdáním se práva odporu, zatímco uplatnění práva na odpor povede reálně k možnosti jejího vzetí do vazby. Soud podle ní uvedl: „Pokud podáte odpor, budeme rozhodovat o tom, zda půjdete do vazby, anebo domů.“ Z uvedeného důvodu u veřejného zasedání prohlásila, že se práva podat odpor vzdává, a až následně si to rozmyslela a odpor podala. Stěžovatelka se také domáhá, aby byl městskému soudu uložen zákaz pokračovat v narušování jejích práv.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.10.2026 11:00 do: 20.10.2026 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3045/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. září 2025 č. j. 8 Azs 112/2025-64, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2025 č. j. 19 Az 30/2024-44 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16. září 2024 č. j. OAM-1239/BE-BE02-K03-2023
Stručná charakteristika: Právo na lidskou důstojnost a spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: A. A., zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka je státní příslušnice Ugandské republiky. V nyní projednávané věci byla předmětem ústavní stížnosti opakovaná žádost o mezinárodní ochranu. Poprvé stěžovatelka požádala o udělení mezinárodní ochrany dne 13. 1. 2018 s odůvodněním, že se v Ugandě jako členka dobrovolnického Ženského klubu stala obětí únosu, mučení a opakovaného znásilnění. Ve správním řízení uvedla, že v Ugandě žila ve městě, kde bylo v roce 2017 znásilněno a poté brutálně zavražděno mnoho žen. Ministerstvo vnitra o její v pořadí první žádosti o mezinárodní ochranu rozhodlo v dubnu 2019 negativně, krajský soud však toto rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V srpnu 2021 vydalo ministerstvo nové rozhodnutí, kterým stěžovatelce opět neudělilo žádnou z forem mezinárodní ochrany. Tvrzení stěžovatelky shledalo jako nejasná a nevěrohodná a poukazovalo na nesrovnalosti (odchylky) v jejích výpovědích. Správní soud taktéž stěžovatelce nevyhověl a kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 28. 2. 2023 odmítl pro nepřijatelnost. V září téhož roku podala stěžovatelka opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, která je předmětem tohoto řízení. Nově uvedla, že zjistila, že po ní v Ugandě pátrali neznámí muži, a že si myslí, že by to mohli být ti, kteří stáli za jejím únosem. V jejím městě došlo k zavraždění další členky Ženského klubu. Ministerstvo vnitra však shledalo opakovanou žádost stěžovatelky nepřípustnou a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavilo. Nové skutečnosti nejsou podle ministerstva věrohodné a logické, když k pátrání neznámých osob po stěžovatelce mělo dojít po sedmi letech od jejího pobytu v zahraničí, a právě v době, kdy se hodlala vrátit do Ugandy. Ministerstvo opět dospělo k závěru, že stěžovatelka měla a má možnost obrátit se o pomoc policejních orgánů v Ugandě nebo změnit místo svého pobytu. Smrt členky Ženského klubu nelze věrohodně spojit s osobou stěžovatelky. Podle ministerstva policie případy zavražděných žen vyšetřila a stěžovatelce nic nebrání v tom, aby se usadila kdekoliv v Ugandě. Ministerstvo dále konstatovalo, že od doby, kdy bylo rozhodováno o první žádosti stěžovatelky o mezinárodní ochranu, nedošlo v Ugandě k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost, která by svědčila o tom, že stěžovatelka by mohla být vystavena pronásledování nebo by jí hrozila vážná újma. Žalobu stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem. Nejvyšší správní soud posléze kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. Dospěl k závěru, že ministerstvo i městský soud správně a v souladu s jeho judikaturou posoudily opakovanou žádost stěžovatelky o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že ministerstvo ani správní soudy při posuzování její první i opakované žádosti o mezinárodní ochranu nezpochybnily, že stěžovatelka byla v zemi původu obětí špatného zacházení formou zadržování, únosu, mučení a znásilňování ze strany neznámých osob po dobu několika dnů. Přesto k ní jako ke zvlášť zranitelné oběti znásilnění procesně nepřistupovaly, když například opakovaně vyložily rozpory a nejasnosti v jejích výpovědích k její tíži. Její námitky tak lze shrnout do několika oblastí: nedostatečně pečlivé hodnocení věrohodnosti tvrzení stěžovatelky a nezohlednění jejího zranitelného postavení, nesouhlas s argumentem o dostupnosti vnitrostátní ochrany a s možností vnitřního přesídlení.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.10.2026 11:30 do: 20.10.2026 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2383/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2025 č. j. 23 Cdo 2833/2024-172 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2024 č. j. 21 Co 33/2024-137.
Stručná charakteristika: výklad právního jednání
Označení navrhovatelů: P. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel jako prodávající uzavřel v červenci 2022 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod budovy za kupní cenu 8 000 000 Kč. Částka 1 000 000 Kč byla předtím složena jako rezervační poplatek a zbývajících 7 000 000 Kč kupující v srpnu téhož roku složil do advokátní úschovy. Následně byl proveden vklad vlastnického práva ve prospěch kupujícího, avšak částka 7 000 000 Kč stěžovateli z advokátní úschovy vyplacena nebyla. Stěžovatel následně od kupní smlouvy odstoupil a u okresního soudu se domáhal určení svého vlastnického práva k převáděné budově. Okresní soud určil, že stěžovatel je jediným a výlučným vlastníkem předmětné budovy a uložil mu povinnost zaplatit kupujícímu částku 1 000 000 Kč. Smlouvu o advokátní úschově posoudil podle jejího obsahu jako smlouvu o úschově podle § 2402 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dále dospěl k závěru, že ze smluvní dokumentace neplyne, že by kupující splnil povinnost zaplatit zbývající část kupní ceny již jejím složením do advokátní úschovy. Přestože byly splněny sjednané podmínky pro její vyplacení, stěžovatel částku 7 000 000 Kč neobdržel. Odstoupení stěžovatele od kupní smlouvy proto považoval za účinné. Odvolací krajský soud následně rozsudek změnil tak, že žalobu stěžovatele zamítl. Smlouvu o advokátní úschově posoudil jako trojstrannou svěřeneckou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Uvedl, že ji je třeba posuzovat jako celek ve spojení s rezervační a kupní smlouvou a zohlednit přitom vůli smluvních stran. Uzavřel, že účet advokátní úschovy byl v rozsahu 7 000 000 Kč místem plnění kupní ceny a že kupující složením této částky svou povinnost zaplatit zbývající část kupní ceny splnil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Odkázal zejména na svou rozhodovací praxi ke svěřeneckým smlouvám a uvedl, že její závěry jsou použitelné i v poměrech občanského zákoníku.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že obecné soudy nerespektovaly současnou právní úpravu, smluvní volnost účastníků a jejich svobodu určit obsah advokátní úschovy. Vytýká jim, že práva a povinnosti z advokátních úschov posuzovaly podle judikatury vytvořené převážně za účinnosti „starého“ občanského zákoníku, aniž dostatečně zohlednily občanský zákoník z roku 2012 a novelizovanou stavovskou úpravu advokátních úschov.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.10.2026 14:00 do: 20.10.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1847/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michal Bartoň, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. května 2026 č. j. 22 As 61/2026-35
Stručná charakteristika: právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů: P. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud rozsudkem ze dne 18. 2. 2026 zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí krajského úřadu (žalovaný). Krajský úřad tímto rozhodnutím potvrdil rozhodnutí komise pro projednávání přestupků, jímž byl stěžovatel uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud nyní napadeným usnesením odmítl jako opožděnou. Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručován do vlastních rukou obálkou typu I, přičemž s ohledem na nezastižení adresáta byla zásilka podle doručenky uložena a připravena k vyzvednutí v úterý 3. 3. 2026. Stěžovatel si ji vyzvedl až v pondělí 16. 3. 2026. Nejvyšší správní soud dovodil, že s ohledem na marné uplynutí desetidenní úložní doby nastala fikce doručení v pátek 13. 3. 2026 (§ 49 odst. 4 občanského soudního řádu, ve spojení s § 42 odst. 5 soudního řádu správního). Poslední den dvoutýdenní lhůty k podání kasační stížnosti tak připadl na pátek 27. 3. 2026, stěžovatel však kasační stížnost prostřednictvím datové schránky své právní zástupkyně podal až v pondělí 30. 3. 2026. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že stěžovatel sám v příloze kasační stížnosti předložil kopii obálky s vyznačeným datem uložení zásilky „3/3“, takže rozhodná skutková okolnost mu byla známa a nezpochybnil ji. Závěr o opožděnosti kasační stížnosti tak nemůže být pro stěžovatele překvapivý.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že Nejvyšší správní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, neboť vycházel z nesprávné skutkové premisy ohledně data, kdy byla pro stěžovatele zásilka s rozsudkem krajského soudu připravena k vyzvednutí. Stěžovatel uvádí, že jednal v dobré víře, když vycházel z toho, že k doručení rozsudku krajského soudu došlo 16. 3. 2026, tedy v týž den, který jako den doručení vyznačila Česká pošta na výzvě k vyzvednutí a který na doložce právní moci rozsudku vyznačil i sám krajský soud.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.10.2026 09:00 do: 21.10.2026 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 25/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 3518/2023-984 ze dne 14. prosince 2023, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 365/2023-955 ze dne 28. června 2023 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 34 C 422/2015-908 ze dne 10. října 2022
Stručná charakteristika: restituční nárok, církevní majetek, restituční titul
Označení navrhovatelů: Římskokatolická farnost – prelatura Český Krumlov, zastoupena JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o stěžovatelčině žalobě, jíž se domáhala určení, že vlastníkem konkrétně určených nemovitých věcí (pozemků, na nichž jsou rybníky) je stát – v řízení zastoupený Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Stěžovatelka tvrdila, že společnost Rybářství Třeboň Hld. a. s. pozemky nabyla v rozporu s blokačním ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Dosud proběhla dvě „procesní kola“ řízení. Nejprve ve věci rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích, následně Krajský soud v Českých Budějovicích a Nejvyšší soud. Všechna tři rozhodnutí byla již jednou zrušena Ústavním soudem (nález sp. zn. III. ÚS 2707/18), a v nynějším řízení tak byla ústavní stížností napadena tři rozhodnutí vydaná ve druhém „procesním kole“.
Před okresním soudem (po zásahu nálezem Ústavního soudu) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových i Rybářství Třeboň doplnily svou argumentaci o nové zásadní tvrzení, že stát nabyl pozemky již před začátkem rozhodného období na základě konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových poukázal na vyhlášku Okresní správní komise v Kaplici č. j. 120 ze dne 18. října 1945 (Kaplická konfiskační vyhláška). Rybářství Třeboň poukázalo na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1012/2020 vydané v jiné věci, v níž stěžovatelka vystupovala rovněž jako žalobkyně a kde její žalobě nebylo vyhověno právě s odkazem na konfiskaci podle dekretu č. 12/1945 Sb. prokázanou Kaplickou konfiskační vyhláškou. Okresní soud se v dalším řízení soustředil právě na posouzení, zda byla právní předchůdkyně stěžovatelky vlastnicí žalovaných pozemků alespoň po část rozhodného období. Z provedených důkazů učinil závěr, že stát fakticky převzal žalované pozemky až v říjnu 1948, avšak jejich vlastníkem se stal ze zákona k 23. červnu 1945 na základě dekretu č. 12/1945 Sb. Napadeným rozsudkem proto žalobu zamítl. Krajský soud poté rozsudek okresního soudu potvrdil. Ztotožnil se s okresním soudem, že žalované pozemky historicky patřily právní předchůdkyni stěžovatelky, avšak byly předmětem konfiskace na základě dekretu č. 12/1945 Sb. deklarované Kaplickou konfiskační vyhláškou. Kroky k převzetí pozemků stát činil až v rozhodném období postupem podle zákona o revisi první pozemkové reformy. Stěžovatelčině odvolací argumentaci opřené o požadavek tzv. účinné konfiskace a nálezy Ústavního soudu krajský soud nepřisvědčil. Napadeným usnesením následně Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů pro porušení svých základních práv na soudní ochranu a ochranu vlastnictví. Zejména tvrdí, že napadená rozhodnutí popírají závěry pěti nálezů Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1920/20 (prelatura Český Krumlov II), I. ÚS 1975/20 (farnost Rožmberk nad Vltavou), sp. zn. III. ÚS 361/21 (Maltézští rytíři II), I. ÚS 3918/19 (Cisterciácké opatství Vyšší Brod I) a sp. zn. II. ÚS 3447/21 (Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě) vydaných ve skutkově srovnatelných případech.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.10.2026 10:00 do: 21.10.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 3/26
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michal Bartoň, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 86 odst. 1 věty třetí zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 33/2020 Sb.
Označení navrhovatelů: Krajský soud v Brně
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Ústavní soud se v této věci na návrh Krajského soudu v Brně zabývá ústavností patnáctidenní lhůty, kterou má soud pro rozhodnutí o návrhu na jmenování znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).
Krajský soud podal návrh na zrušení § 86 odst. 1 věty třetí zákona o obchodních korporacích, ve znění zákona č. 33/2020 Sb. v souvislosti s jím vedeným řízením o návrhu žalobkyně – kvalifikovaného společníka obchodní společnosti – na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích, kterou daná společnost vypracovala za účetní období roku 2024. Podle § 82 odst. 1 zákona o obchodních korporacích statutární orgán ovládané osoby vypracuje do 3 měsíců od skončení účetního období písemnou zprávu o vztazích mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnou ovládající osobou za uplynulé účetní období. Podle § 85 odst. 1 zákona o obchodních korporacích mohou v zákoně vymezené osoby (mj. kvalifikovaný společník) z vážných důvodů navrhnout soudu, aby pro účely přezkumu zprávy o vztazích jmenoval znalce. Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je zpráva o vztazích mezi propojenými osobami jedním z prostředků ochrany společníků a zprostředkovaně i věřitelů obchodní korporace, která je ovládanou osobou. Umožňuje společníkům, jakož i dalším osobám (např. věřitelům), zjistit, zda obchodní korporace neutrpěla v důsledku ovládání újmu. Zákon umožňuje přezkum obsahu zprávy o vztazích nezávislým znalcem, aby společníci ovládané osoby mohli ověřit, zda je zpráva zpracovaná obchodní korporací úplná a pravdivá. Právo navrhnout přezkum zprávy o vztazích je tedy primárně nástrojem ochrany menšinových společníků a kompenzuje jejich informační deficit.
Napadené ustanovení zakotvuje patnáctidenní pořádkovou lhůtu pro jmenování znalce. Tuto lhůtu však nelze v praxi podle krajského soudu dodržet, neboť je ve věci třeba provádět dokazování, ke kterému je nutné nařídit jednání. Soud musí jednání k projednání věci samé nařídit tak, že k němu předvolá všechny účastníky a všechny, jejichž přítomnost je třeba. Současně musí být předvolání účastníkům doručeno tak, aby měli dost času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se má jednání konat. Protože jsou účastníky řízení kromě navrhovatele i ovládaná osoba a znalec, není fakticky možné účastníky řízení řádně předvolat a jednání bezvadně uskutečnit. Každý účastník řízení má nadto právo se vyjádřit ke všem podáním způsobilým ovlivnit rozhodnutí soudu. Napadené ustanovení ale ve svém důsledku vede k tomu, že by účastníkům řízení musely být stanoveny velmi krátké lhůty k předložení vlastních vyjádření.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.10.2026 11:30 do: 21.10.2026 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1200/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení
Stručná charakteristika: právo dítěte, právo rodičovské
Označení navrhovatelů: J. H., zast. Mgr. Ivanou Honzovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je otcem dvou nezletilých dcer. Řízení o úpravě poměrů nezletilých bylo zahájeno na základě jeho návrhu v lednu 2024 a ke dni podání ústavní stížnosti nedošlo k vydání rozhodnutí ve věci samé. V mezidobí byl styk stěžovatele s dcerami upraven prostřednictvím předběžných opatření. Usnesením městského soudu z listopadu 2025 bylo k návrhu stěžovatele nařízeno předběžné opatření, kterým byla jedna z dcer zatímně předána do jeho péče za současného určení režimu jejího styku s matkou (v tomto řízení vedlejší účastnice). Městský soud uzavřel, že jelikož byly ve věci vyčerpány všechny mírnější prostředky a byly naplněny podmínky pro změnu výchovného prostředí nezletilé, je na místě její prozatímní předání do péče otce, což je v souladu i s vyjádřeními odborníků. Usnesením městského soudu z února tohoto roku bylo trvání nařízeného předběžného opatření k návrhu stěžovatele o tři měsíce prodlouženo, neboť nastavený režim se osvědčil. Vedlejší účastnice podala proti listopadovému usnesení městského soudu odvolání. Ústavní stížností napadeným usnesením z února tohoto roku krajský soud usnesení městského soudu změnil tak, že návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření zamítl. V odůvodnění uvedl, že nedošlo ke splnění zákonných podmínek pro naprostou změnu dosavadní dočasné úpravy poměrů v podobě předání nezletilé dcera do péče otce. Pro takovou zásadní změnu nebyla dle krajského soudu prokázána existence naléhavé potřeby, ani rozhodných právně významných skutečností. Krajský soud se neztotožnil se skutkovými ani právními závěry městského soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se krajský soud v napadeném usnesení nevypořádal s jeho námitkami a ani jej řádně neodůvodnil tak, aby bylo zřejmé, jakými konkrétními úvahami se při svém rozhodování řídil. Tím měl porušit jeho právo na ochranu soukromého a rodinného života a také právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.10.2026 14:00 do: 21.10.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2254/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 6 To 127/2026-258 ze dne 24. června 2026 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 5 T 128/2025-248 ze dne 13. dubna 2026
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu, právo na odměnu za práci
Označení navrhovatelů: K. Ś.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka jako zmocněnkyně poškozeného v trestním řízení vedeném proti obviněnému (a posléze odsouzenému) pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví a výtržnictví uplatnila v květnu 2025 nárok poškozeného na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, který v říjnu téhož roku rozšířila o částku 16 965 Kč představující náklady spojené s péčí o zdraví. V rámci trestního řízení byla mezi poškozeným a obviněným v prosinci 2025 uzavřena dohoda o vypořádání vzájemných vztahů, která byla okresnímu soudu předložena v polovině ledna tohoto roku při hlavním líčení. Na základě této dohody obdržel poškozený náhradu nemajetkové újmy v částce 200 000 Kč, která představovala kompletní vypořádání mezi účastníky. Po skončení trestního řízení podala stěžovatelka návrh na vydání rozhodnutí podle § 151 odst. 3 a odst. 6 trestního řádu o výši odměny zmocněnce poškozeného a náhradě hotových výdajů v celkové výši 83 389 Kč (včetně DPH). Stěžovatelka vyúčtovala 7 úkonů právní služby, přičemž za jeden úkon požadovala s odkazem na § 10 odst. 5 advokátního tarifu odměnu ve výši 9 100 Kč, jelikož za tarifní hodnotu považovala částku 200 000 Kč, obdrženou poškozeným od obviněného na základě dohody o vypořádání vzájemných vztahů. Usnesením okresního soudu byla stěžovatelce stanovena odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 41 039 Kč (včetně DPH) a ve zbývající části (42 350 Kč Kč) byl návrh na odměnu zamítnut. Okresní soud zdůraznil, že při stanovení odměny za jeden úkon právní služby je třeba vycházet z tarifní hodnoty určené podle § 10 odst. 5 ve spojení s § 10 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, tedy z částky 75 000 Kč určené podle trestní sazby, a to s ohledem na skutečnost, že poškozenému nebyl v odsuzujícím rozsudku nárok na náhradu škody přiznán. Stěžovatelka posléze neuspěla se svým odvoláním u krajského soudu, který se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že na základě dohody o vypořádání vzájemných vztahů sice došlo k faktickému uspokojení poškozeného, nicméně nestalo se tak v adhezním řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 666/26 ze dne 22. 7. 2026 a upozorňuje, že v něm Ústavní soud posuzoval skutkově i právně obdobnou situaci, kdy zmocněnkyně poškozené dosáhla v průběhu trestního řízení dobrovolné náhrady uplatněného nároku, avšak obecné soudy odmítly uhrazenou částku zohlednit při výpočtu její odměny právě s odůvodněním, že nebyla formálně přiznána výrokem trestního soudu. Stěžovatelka namítá, že výklad prezentovaný okresním a krajským soudem směřuje proti principům ochrany poškozených a proti jejich efektivnímu zastoupení v trestním řízení.