Ústavní soud, Brno, TZ 61/2021
I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelů a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a rozsudek Okresního soudu v Trutnově, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a jejich základní právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny.
Stěžovatelé jsou rodiči nezletilého syna. Ačkoli společně nežijí, stěžovatel (otec), který pobývá a pracuje v zahraničí, má se synem široký kontakt, a oba rodiče jsou schopni se na styku s dítětem domluvit podle aktuálních potřeb. Úpravy styku soudním rozhodnutím se nicméně domáhali prarodiče nezletilého z matčiny strany, kteří s nezletilým udržovali kontakt minimálně od dvou měsíců jeho věku a často jej měli ve svém bydlišti, kde měl vytvořeno potřebné zázemí.
Okresní soud rozhodl napadeným rozsudkem, že prarodiče jsou oprávněni stýkat se s nezletilým každé úterý od 15 do 18 hodin a každý třetí týden v měsíci od pátku 15 hodin do neděle 17 hodin, přičemž si ho vyzvednou ve školském zařízení, které nezletilý bude navštěvovat, a po ukončení styku ho předají matce v jejím bydlišti. Dále uložil stěžovatelce (matce) a prarodičům povinnost účastnit se rodinné terapie v určeném zařízení.
K odvolání stěžovatelů i prarodičů nezletilého krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že prarodiče jsou oprávněni stýkat se s nezletilým každý třetí týden v roce od pátku 15 hodin do neděle 17 hodin. Tato úprava se neuplatní v době od 23. 12. do 1. 1. a v době od 1. 7. do 31. 8., kdy po tuto dobu jsou prarodiče oprávněni stýkat se s nezletilým od 27. 12. v 9 hodin do 28. 12. v 17 hodin a třetí týden v červenci od pondělí 9 hodin do neděle 7 hodin.
Ústavní soud zdůraznil, že v posuzované věci není spor o existenci samotného práva prarodičů stýkat se s nezletilým, ale o určení rozsahu takového styku. Rozsah styku dalších příbuzných s dítětem, respektive kritéria, kterými by se obecné soudy měly při jeho stanovení řídit, nejsou v právním řádu výslovně stanovena. Určitá kritéria lze však vyvodit z judikatury a z komentářové literatury. Při stanovení rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými je třeba pečlivě zvažovat nejlepší zájem dítěte, který může být oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Rovněž je nezbytné v rámci hodnocení nejlepšího zájmu dítěte brát v úvahu jeho vztahy se všemi dalšími příbuznými, tedy nejen těmi, kteří mohou o soudní stanovení styku v konkrétním případě usilovat, tím spíše pokud jde o další nezletilé sourozence, u nichž je taková procesní možnost značně ztížena. Rozsah styku dalších příbuzných s dítětem nemůže být rozsáhlejší či postaven na roveň styku rodičů s dítětem, zejména nepřejí-li si to rodiče, jejichž stanovisko za normálních okolností musí být zohledněno. Jsou to totiž právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, odpovídají za vývoj a výchovu dítěte, a jejichž právo (a nikoli právo prarodiče či jiného příbuzného, není-li takové osobě do péče svěřeno) pečovat o dítě a vychovávat ho je ústavně zaručeno v čl. 32 odst. 4 Listiny.
Obecné soudy při určení rozsahu styku pochybily, jestliže vyšly z kritérií běžně aplikovaných pro rozhodování o styku rodičů, a nikoli ze specifických kritérií aplikovatelných pro další příbuzné osoby, jak jsou popsána výše. Prarodičům určily styk v rozsahu, který v běžné praxi opatrovnických soudů odpovídá rozsahu stanovenému rodiči, který nemá dítě v péči. V posuzované věci tento rozsah fakticky odpovídá rozsahu styku stěžovatele (otce), který se s nezletilým nemůže vídat častěji než prarodiče. Pokud jde o „víkendový styk“, ten byl fakticky určen ve stejném poměru stěžovatelce, stěžovateli i prarodičům, a to proti vůli stěžovatelů jako rodičů dítěte. Absence jejich souhlasu s tak širokým rozsahem styku nezletilého s prarodiči – odpovídajícím rozsahu styku s rodiči – přitom nemůže být bez dalšího nahrazena rozhodnutím soudu, jelikož jedním ze základních východisek pro stanovení rozsahu styku podle § 927 občanského zákoníku je, že tento má být užší než styk rodičů, pokud pro jiné rozhodnutí neexistují mimořádně důležité důvody, které v této věci shledat nelze. Mezi stěžovatelkou (matkou) a prarodiči jsou napjaté až vyhrocené vztahy, které podle nastíněných výkladových pravidel hovoří v neprospěch obecnými soudy stanoveného rozsahu styku s dotčenými příbuznými. Vzniklé napětí v rodině zjevně není v nejlepším zájmu dítěte. I kdyby byla tato disputace vinou rodiče, je to stále rodič, kdo má dítě v péči a primárně jemu svědčí právo určení rozsahu styku s dalším příbuzenstvem. Neobstojí ani závěr, že prarodiče z matčiny strany jsou nejdůležitějšími dalšími příbuznými nezletilého. Bylo zjištěno, že nezletilý má blízký vztah – a oprávněný zájem na jeho budování – s celou řadou dalších příbuzných osob jemu přinejmenším stejně blízkých, zejména se svým (v průběhu řízení narozeným) polorodým bratrem. V tomto ohledu je rozsudek krajského soudu vnitřně rozporný a neodpovídající požadavkům spravedlivého procesu.
Je na obecných soudech, aby nově stanovily, jaký konkrétně má být rozsah určeného styku. V posuzované věci jsou dány faktory hovořící ve prospěch menšího styku vyplývající z konfliktů mezi stěžovatelkou (matkou) a prarodiči.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1081/20 je dostupný zde (376 KB, PDF).