Ústavní soud PV 21/25
Stěžovatel byl zaměstnán ve služebním poměru na Ministerstvu zahraničních věcí jako auditor. Oznámením ze dne 19. 1. 2023 mu státní tajemník v ministerstvu (vedlejší účastník) sdělil, že služební poměr se ruší ve zkušební době bez uvedení důvodu ke dni 20. 1. 2023. Proti zrušení služebního poměru se stěžovatel bránil dvěma způsoby. Nejprve zaslal vedlejšímu účastníkovi přípis, kterým namítl nicotnost oznámení. Vedlejší účastník vyhodnotil toto podání jako žádost o určení právního vztahu a rozhodnutím určil zánik služebního poměru k uvedenému datu. Následně se proti tomuto rozhodnutí stěžovatel odvolal. Ještě před tím však podal stěžovatel žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. V žalobě namítal, že vedlejší účastník brání stěžovateli ve výkonu služebního poměru. Vedlejší účastník ukončil služební poměr v reakci na interní audit, kterým stěžovatel zjistil v činnosti ministerstva řadu pochybení, jejichž medializace se ministerstvo obávalo. Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Stěžovatel podal kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem městského soudu, že oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době podle zákona o státní službě je rozhodnutím. Městský soud nesprávně přiměl stěžovatele k úpravě žalobního typu, věcně pak žalobu v nesprávném žalobním typu přezkoumal.
Městský soud poté napadeným usnesením žalobu odmítl. Vycházel přitom z původního znění žaloby koncipované jako ochrana před nezákonným zásahem. Stěžovatel podal opět kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud nyní napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že se stěžovateli dostalo věcného posouzení jeho případu ve správním řízení. Proti správnímu rozhodnutí, které vzešlo z tohoto řízení, se stěžovatel nepochybně mohl bránit správní žalobou, kterou však nepodal. Stěžovatel se nyní domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů pro porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.
Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Zdeněk Kühn) rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. února 2025 č. j. 6 Ads 203/2024-38 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. července 2024 č. j. 10 A 22/2023-124 zrušil pro porušení práva stěžovatele na soudní ochranu.
Zdůraznil požadavek předvídatelnosti postupů správních soudů. Procesní pravidla řízení před správními soudy nemají být labyrintem plným nejasných odboček do slepých uliček, v němž se vlastní smysl soudní ochrany ztratí, nýbrž cestou, která jasně a zřetelně směřuje k cíli – k posouzení, zda hmotná subjektivní práva žalobce byla dotčena v rozporu se zákonem. Pokud správní soud v souladu se svou ústavní povinností poučí žalobce o podaném nesprávném žalobním typu, nemůže toto poučení jít ve výsledku k tíži žalobce, který postupoval s důvěrou v jeho obsah. Právě to se stalo v nynější věci. Nejvyšší správní soud zavázal stěžovatele využít před podáním žaloby řízení podle § 142 správního řádu, a teprve rozhodnutí z tohoto řízení vzešlé napadat žalobou. Řízení podle § 142 správního řádu však stěžovateli účinnou ochranu poskytnout nemohlo, navíc takovýmto výkladem vytvořil Nejvyšší správní soud stav totální právní nejistoty a neústavně umožnil státním zaměstnancům napadat ukončení služebního poměru v libovolné lhůtě.
Ústavní soud taktéž upřesnil svou judikaturu k tzv. trvajícím zásahům v soudním řízení správním a s ohledem na ústavní požadavky právní jistoty zdůraznil, že trvající zásahy, u kterých nezačne běžet lhůta k podání zásahové žaloby, jsou z povahy věci výjimečné.
Právní věty:
I. Procesní pravidla řízení před správními soudy nemají být labyrintem plným nejasných odboček do slepých uliček, v němž se vlastní smysl soudní ochrany ztratí, nýbrž cestou, která jasně a zřetelně směřuje k cíli – k posouzení, zda hmotná subjektivní práva žalobce byla dotčena v rozporu se zákonem.
II. Žalobce nebo navrhovatel ve správním soudnictví nemůže být v horším postavení jen proto, že jej správní soud poučil a navedl k použití určitého žalobního (návrhového) typu.
III. Ukončení služebního poměru ve zkušební době a důsledky z něj plynoucí nejsou trvajícím zásahem a řízení podle § 142 správního řádu není prostředkem ochrany, který může správní soud požadovat po žalobci ve smyslu § 85 soudního řádu správního.
Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1038/25 je dostupný 
zde (538 KB, PDF).