Ústavní soud, Brno, TZ 53/2022
III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na výchovu dětí podle čl. 32 odst. 4 Listiny.
Nezletilý (nar. 2015) byl v necelém půl roce svěřen do péče matky a otci (stěžovateli) s ním byl upraven styk. K návrhu stěžovatele Okresní soud v Pelhřimově v lednu 2021 svěřil nezletilého do střídavé péče obou rodičů. Okresní soud ocenil schopnost rodičů spolu ohledně syna komunikovat a za prospěšné považoval i jejich vzájemné doplňování (u stěžovatele se nezletilý nachází v prostředí velkoměsta s řadou zájmových aktivit, u matky vyrůstá na venkově společně s polorodými sourozenci). Dále konstatoval, že oba rodiče jsou způsobilí nezletilého vychovávat a řádně o něj pečovat a nezletilý je zvyklý na střídání prostředí dvou mateřských škol a dětských kolektivů, stejně jako cestování mezi bydlišti rodičů, jejichž vzdálenost není výrazně zatěžující. Zprávou psycholožky bylo potvrzeno, že mezi oběma rodiči a nezletilým je velmi kladný citový vztah a na straně rodičů nebyla zjištěna žádná patologie, která by nezletilého ohrožovala. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře následně rozsudek okresního soudu změnil tak, že návrh stěžovatele na svěření nezletilého do střídavé péče zamítl. Krajský soud sice připustil, že podmínky pro svěření nezletilého do střídavé péče byly do značné míry naplněny, odmítl ji však zejména s poukazem na budoucí nástup nezletilého do první třídy základní školy, zájmem na stabilitě výchovného prostředí v období změn s tím spojených a eliminací nutnosti dalšího rozhodování o změně výchovného prostředí.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právními závěry krajského soudu, který neshledal předpoklady pro stanovení střídavé péče.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Jestliže jsou podmínky pro svěření do péče vymezené judikaturou Ústavního soudu naplněny u obou rodičů zhruba stejně, pak samotná skutečnost, že nezletilý má nastoupit do první třídy základní školy, nepředstavuje automatickou a nezvratnou překážku jeho svěření do střídavé péče ani tehdy, když bydliště obou rodičů dělí větší vzdálenost. V takových případech musí při rozhodování o režimu péče o nezletilého obecné soudy zjišťovat všechny okolnosti relevantní pro závěr, které řešení je v nejlepším zájmu nezletilého, tedy okolnosti na straně nezletilého, na straně obou rodičů a i na straně institucí vzdělávacího procesu. Teprve po pečlivém zjištění a zvážení všech těchto okolností může obecný soud vyhodnotit, zda je svěření do střídavé péče v nejlepším zájmu nezletilého, nebo vylučuje-li je konkrétní dostatečně závažná okolnost či kumulace okolností.
Ve stejné situaci nemůže být jediným důvodem pro vyloučení střídavé péče nástup do první třídy základní školy, který má nastat až za více než rok, jestliže nezletilý již v předškolním období bez problému zvládá změnu výchovných prostředí u obou rodičů a střídaní mateřských škol a dětských kolektivů.
Krajský soud tedy pochybil, pokud zrušil rozsudek okresního soudu, jenž svěřoval nezletilého do střídavé péče stěžovatele a vedlejší účastnice, aniž by zjišťoval aktuální stanovisko samotného nezletilého a možnosti konkrétní podoby vzdělávání nezletilého, s generalizujícím odůvodněním, že při nástupu do první třídy je takový režim péče bez dalšího nevhodný, a přesto, že ještě po dobu delší než rok tento důvod ani potenciálně nemohl hrát žádnou roli.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2391/21 je dostupný 
zde (303 KB, PDF).
Miroslava Číhalíková Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu