Plénum Ústavního soudu na neveřejném
jednání dne 30. listopadu 2010 přijalo podle § 23 zákona č. 182/1993
Sb., o Ústavním soudu, stanovisko pléna, překonávající právní názor
vyplývající z nálezu sp. zn. I. ÚS 671/05 
ze dne 22. února 2006 a z nálezu sp. zn. III. ÚS 655/06 ze dne 23. května 2007.
ze dne 22. února 2006 a z nálezu sp. zn. III. ÚS 655/06 ze dne 23. května 2007.Plénum Ústavního soudu se ujednotilo na stanovisku, podle něhož:
Na
úkony dle § 114 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
(trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, spočívající v sejmutí
pachové stopy, odebrání vzorku vlasů a bukálního stěru, jejichž cílem je
získání objektivně existujících důkazů pro forenzní vyšetření, a které
nevyžadují aktivní jednání obviněného či podezřelého, ale toliko strpění
jejich provedení, nelze pohlížet jako na úkony, jimiž by byl obviněný
či podezřelý donucován k ústavně nepřípustnému sebeobviňování. K
zajištění součinnosti obviněného či podezřelého při opatřování těchto
důkazů je tudíž možno užít zákonných donucovacích prostředků.
Jinými
slovy, tyto úkony orgánů činných v trestním řízení nejsou v rozporu s
čl. 37 odst. 1 Listiny, který zakotvuje právo každého odepřít výpověď,
jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě
blízké, a specielně s čl. 40 odst. 4 Listiny, jenž přiznává právo
odepřít výpověď obviněnému, přičemž tohoto práva nesmí být žádným
způsobem zbaven. Stanovisko pléna bylo přijato k návrhu II. senátu
Ústavního soudu, soudcem zpravodajem byl Stanislav Balík; II. senát toto
stanovisko plénu navrhl v souvislosti s rozhodováním ústavní stížnosti
vedené pod sp. zn. II. ÚS 2369/08 - v této věci dosud rozhodnuto nebylo.
Odlišné stanovisko k přijatému stanovisku pléna uplatnila soudkyně Eliška Wagnerová.
Plný text stanoviska pléna včetně disentu dr. Wagnerové je k dispozici zde pod sp. zn. 
Pl. ÚS-st. 30/10 (86 KB, PDF)
Pl. ÚS-st. 30/10 (86 KB, PDF)