Ústavní soud, Brno, PV 2/2023
II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2022, č. j. 8 To 356/2021-159, kterým bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 19. 11. 2021 č. j. 12 PP 71/2021-121 zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Krajský soud v Plzni poté usnesením ze dne 14. 12. 2021 č. j. 8 To 356/2021-133, zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu. Stěžovatel brojil proti rozhodnutí předcházející ústavní stížností, přičemž Ústavní soud mu dal za pravdu nálezem ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 232/22 (právní věta nálezu i jeho text je dostupný zde: https://bit.ly/3i1H9Xr 
). Ústavní soud tehdy přistoupil ke zrušení napadeného usnesení krajského soudu a uložil mu, aby opětovně přezkoumal stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně a posoudil, zda stěžovatel splňuje předpoklady pro rozhodnutí o podmíněném propuštění za použití ústavně konformního výkladu ustanovení § 91 odst. 4 tr. zákoníku.
Krajský soud tak ve věci rozhodoval podruhé. V nynější linii řízení krajský soud obdržel opis usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 46 PP 14/2022. Tímto rozhodnutím obvodní soud – který se stal místně příslušným po přemístění stěžovatele do věznice v obvodu jeho působnosti – podmíněně propustil stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody podle § 88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a stanovil mu zkušební dobu v trvání sedmi let za současného vyslovení dohledu. Také stěžovateli uložil přiměřenou povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil splácel způsobenou škodu. Krajský soud si ověřil, že proti usnesení obvodního soudu podal státní zástupce stížnost a stěžovatel je tedy i nadále ve výkonu trestu odnětí svobody. Krajský soud v napadeném usnesení ze dne 23. 6. 2022, č. j. 8 To 356/2021-159 uzavřel, že nemůže nadále ve věci rozhodovat za situace, kdy bylo v mezidobí znovu rozhodnuto (byť nepravomocně), že se stěžovatel podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody. Především proto, že by již nemohl věc vrátit postupem podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu Okresnímu soudu Plzeň-město – ten s ohledem na přemístění stěžovatele do Vazební věznice Praha Pankrác, dle krajského soudu již není příslušným k vydání opětovného rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí tak krajský soud pouze zrušil napadené rozhodnutí bez dalšího podle § 149 odst. 1 tr. řádu.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že krajský soud nesplnil pokyn, který mu Ústavní soud uložil v nálezu sp. zn. I. ÚS 232/22. Krajský soud prvostupňové usnesení o žádosti stěžovatele toliko zrušil bez dalšího, a nechal tak stěžovatelovu žádost fakticky do současné doby nerozhodnutou. Přemístění stěžovatele do jiné věznice nemůže vést k odnětí stěžovatele jeho zákonnému soudci, který je určen okamžikem podání žádosti o podmíněné propuštění. Postupem krajského soudu byla porušena jeho ústavně zaručená práva čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Právní věta:
Pokud Ústavní soud stížnostnímu soudu nálezem uložil, aby o stížnosti týkající se žádosti o podmíněné propuštění stěžovatele znovu rozhodl a posoudil, zda stěžovatel splňuje předpoklady pro rozhodnutí o podmíněném propuštění, již není významné, že stěžovatel byl v mezidobí přemístěn k výkonu trestu do jiné věznice, jelikož stále jde o žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu, který vykonával v původní věznici. Pro určení příslušnosti jsou rozhodující skutečnosti, které jsou dány při zahájení řízení.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2152/22 je dostupný 
zde (401 KB, PDF).