Ústavní soud, Brno, PV 10/2023

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zamítl ústavní stížnost stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10. 2. 2022, č. j. 19 T 130/2019-473, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2022, č. j. 7 To 111/2022-500, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2022, č. j. 4 Tdo 769/2022-557, protože neshledal porušení jeho ústavně zaručených práv.

Stěžovatel byl trestně stíhán pro skutek, který měl spočívat v tom, že se měl pod falešnou identitou v úmyslu se neoprávněně obohatit seznámit s poškozenou, kterou požádal pod záminkami o šest půjček v celkové výši 407 000 Kč, které ani přes opakované urgence nevrátil. Okresní soud v Hodoníně ho svým prvním rozsudkem uznal vinným ze spáchání přečinu podvodu. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Brně zamítl. Stěžovatel poté podal dovolání, na základě kterého Nejvyšší soud obě předchozí rozhodnutí zrušil, a jelikož považoval popis skutku za nedostatečný, uložil okresnímu soudu doplnění popisu skutku ve skutkové větě tak, aby zahrnoval všechny zákonné znaky trestného činu. Po vrácení věci tedy okresní soud doplnil popis skutku, napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným a odsoudil ho stejně jako v prvním rozsudku. Krajský soud stěžovatelovo odvolání znovu zamítl a ztotožnil se se závěry okresního soudu. Proti napadenému usnesení krajského soudu brojil stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva dle čl. 36 odst. 1, čl. 39, čl. 40 odst. 2, odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Právní věty:

I. K porušení zákazu reformationis in peius může dojít jen tehdy, činí-li v trestním řízení soud, který je tímto zákazem vázán, zcela nová skutková zjištění, která následně v neprospěch stěžovatele promítne do popisu skutku. Porušením tohoto zákazu pak naopak nemůže být doplnění popisu skutku o skutková zjištění, která již před nastoupením účinků tohoto zákazu obecný soud učinil. 

II. Porušení tohoto zákazu se obecný soud nedopouští ani tehdy, provede-li po nastoupení jeho účinků znovu důkazy k prokázání skutkových okolností, na jejichž základě již dříve učinil skutková zjištění v neprospěch obviněného, a opětovně učiní stejná zjištění (např. musí-li v důsledku závazného pokynu nadřízeného soudu zopakovat důkaz, o nějž opřel závěr o vině stěžovatele, ale v jehož provedení nadřízený soud spatřoval procesní pochybení) či tato zjištění pouze upřesní.

III. Je-li poškozený s určitou okolností srozuměn, znamená to, že ji pokrývá jeho vědomostní složka, tedy že o ní ví a považuje ji za jednu z reálně možných variant budoucího vývoje událostí, přičemž z jeho pohledu o tom, zda nastane tato, či alternativní varianta, rozhoduje pouze náhoda, nikoliv jeho vlastní přičinění. Za takových okolností poškozený není uveden v omyl, a tedy postihu pachatele by bránila subsidiarita trestní represe už ve své legislativní rovině, neboť takové jednání není jako podvod ani kriminalizováno. 

IV. Je-li však poškozený skutečně v omylu, tedy pro klamavé jednání ani neví, že existuje alternativa vývoje událostí poškozující jeho majetek či majetek třetí osoby, nebo by si sice v nejobecnější rovině takovou alternativu dokázal představit, ale pro klamavé jednání ji má za vyloučenou a nepočítá s ní jako s reálnou, zásadně nemůže při splnění i všech dalších znaků příslušné skutkové podstaty podvodu trestní odpovědnost pachatele být vyloučena jenom tím, že poškozený byl způsobilý se omylu ubránit či že za tímto účelem nevynaložil dostatečné úsilí.

V. Za porušení ústavní zásady subsidiarity trestní represe nelze považovat, je-li trestní odpovědnost za trestný čin podvodu i přes silný soukromoprávní základ věci vyvozována v situaci, v níž jsou již součástí pachatelova jednání aktivní kroky k tomu, aby ztížil možnost poškozeného se svého nároku domoci prostředky soukromého práva, např. tím, že mu úmyslně sděluje nesprávné informace nutné pro podání občanskoprávní žaloby (zejména své osobní údaje), pokouší se zabraňovat vzniku důkazů proti sobě (např. přemlouvá poškozeného, aby netrval na písemné smlouvě, úmyslně na ní mění svůj ustálený podpis atd.), či se zbavuje vylákaných hodnot (např. převáděním na třetí osoby, okamžitým spotřebováním) atd.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3470/22 je dostupný  zde (590 KB, PDF).