Ústavní soud, TZ 56/2026
Podle úpravy platů státních zástupkyň a zástupců se (zjednodušeně řečeno) do délky započitatelné praxe potřebné pro postup z druhého do třetího platového „stupně“ nezapočítávala doba mateřské a rodičovské dovolené. Napadené ustanovení účinné do září předešlého roku bylo podle Ústavního soudu neústavní. V tomto ohledu Ústavní soud navázal na nedávný nález, který obdobnou úpravu dopadající na soudcovské platy taktéž zrušil jako diskriminační. V pokračujícím řízení u obvodního soudu, v němž se státní zástupkyně domáhá doplatku platu a náhrady za nevyčerpanou dovolenou, proto nelze napadené ustanovení aplikovat – do rozhodné doby praxe bude třeba započíst i mateřskou a rodičovskou dovolenou.
Obvodní soud pro Prahu 1 (navrhovatel) projednává žalobu, kterou se státní zástupkyně okresního státního zastupitelství domáhá doplatku platu a náhrady za nevyčerpanou dovolenou za období červen 2022 až únor 2024 a září a říjen 2024. Státní zástupkyně tvrdí, že byla v této době zařazena do nižšího platového „stupně“ (koeficientu), protože se jí kvůli napadenému ustanovení do délky praxe nezapočítávala doba mateřské a rodičovské dovolené. Státní zástupkyně namítá, že tato úprava byla diskriminační a neústavní. Obvodní soud se ztotožnil s tímto závěrem. I když zákonodárce s účinností od 1. 10. 2025 změnil právní úpravu tak, že by se mateřská a rodičovská dovolená do délky praxe již započítávaly, žaloba se týká předchozího období, kdy takové započítání bylo napadeným ustanovením vyloučeno. Proto obvodní soud přerušil řízení a obrátil se na Ústavní soud s návrhem na vyslovení neústavnosti napadeného ustanovení ve znění účinném do 30. 9. 2025. Podle obvodního soudu je napadené ustanovení v rozporu se zákazem diskriminace ve spojení s právem na spravedlivou odměnu. Obvodní soud zdůrazňuje, že napadené ustanovení má shodnou konstrukci i účinek jako obdobná úprava soudcovských platů, kterou Ústavní soud jako neústavní zrušil nálezem Pl. ÚS 16/24.
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Baxa) návrhu vyhovělo. Napadené ustanovení ve znění účinném do 30. 9. 2025 bylo, jde-li o mateřskou a rodičovskou dovolenou, v rozporu s principem rovnosti a zákazem diskriminace ve spojení s právem na spravedlivou odměnu za práci.
Platy státních zástupkyň a zástupců se zjednodušeně řečeno určují tak, že se platová základna vynásobí platovým koeficientem. Jeho výše závisí i na délce započitatelné praxe, do které se obecně zahrnuje i doba mateřské a rodičovské dovolené. Napadené ustanovení však zakotvovalo výjimku z tohoto pravidla: mateřskou a rodičovskou dovolenou totiž vylučovalo z doby započitatelné praxe potřebné pro postup z druhého do třetího „stupně“ platového koeficientu (druhý stupeň platí pro 6 až 8 let právnické praxe, třetí stupeň pro 9 až 11 let právnické praxe). Pro postup bylo třeba, aby státní zástupkyně či zástupci skutečně vykonávali tuto funkci nejméně po dobu 3 let.
Cílem úpravy bylo, aby se začínající státní zástupkyně a zástupci předtím, než jim vznikne nárok na vyšší plat, s výkonem této funkce podrobně seznámili, což lze považovat za legitimní. Napadená úprava však nebyla přiměřeným opatřením k dosažení tohoto cíle.
Ve skutečnosti totiž napadené ustanovení dopadlo pouze na státní zástupkyně a zástupce v druhém platovém stupni (mezi šestým a osmým rokem právnické praxe), kteří ještě ve své funkci neodpracovali tři roky a odešli na mateřskou a/nebo rodičovskou dovolenou. Pouze jim se tato dovolená nezapočítávala do praxe a oddalovala okamžik, kdy postoupí do vyššího platového stupně.
Naopak začínajícím státním zástupkyním a zástupcům, kteří na mateřskou a/nebo rodičovskou dovolenou odešli dříve (v době zařazení do prvního platového stupně), se mateřská a rodičovská dovolená započítávala, i když ještě neodsloužili ve funkci tři roky. Mateřská ani rodičovská dovolená jim tedy nebránila postoupit do vyššího platového stupně.
Stejně tak začínajícím státním zástupkyním a zástupcům, kteří nastoupí do funkce později (v době, kdy už mají více než 8 let praxe a jsou zařazeni do třetího či vyššího platového stupně), se mateřská a rodičovská dovolená vždy započítávala do praxe, přestože ve funkci ještě nestrávili tři roky. Ani jim tedy mateřská a rodičovská dovolená neoddalovala postup do vyššího platového stupně.
Plat státních zástupkyň a zástupců, kterým se mateřská a rodičovská dovolená započítala, mohl být po určitou dobu i o více než 20 % vyšší než plat těch, kterým se kvůli napadenému ustanovení nezahrnula do praxe.
Napadené ustanovení tak rozlišovalo mezi osobami podle toho, kdy se rozhodly stát rodiči a odejít na mateřskou a/nebo rodičovskou dovolenou. Toto rozlišení ale nebylo nezbytné k dosažení žádného legitimního cíle. Chtěl-li zákonodárce, aby ke zvýšení platového „stupně“ docházelo až po 3 letech výkonu funkce, mohl a měl takové pravidlo zavést plošně. Jím zvolený přístup místo toho vedl k arbitrárním rozdílům v započítávání praxe a ve výši platů. Napadené ustanovení navíc tíživěji dopadalo na ženy – státní zástupkyně. Právě ženy totiž mnohem častěji než muži čerpají rodičovskou dovolenou, na mateřskou dovolenou pak mohou odejít pouze ženy. Ústavní soud proto shledal, že napadené ustanovení porušovalo princip rovnosti a bylo diskriminační.
V pokračujícím řízení u obvodního soudu, v němž se státní zástupkyně domáhá doplatku platu a náhrady za nevyčerpanou dovolenou, v důsledku tohoto nálezu nelze napadené ustanovení aplikovat a do rozhodné doby pro stanovení platového koeficientu bude třeba započíst i mateřskou a rodičovskou dovolenou. Závěry vyslovené v tomto nálezu se uplatní nejen v tomto konkrétním případě, ale jsou podle Ústavy závazné pro všechny – státu však svědčí možnost námitky promlčení. To zjednodušeně uvedeno znamená, že se důsledky závazného nálezu plně uplatní v těch případech, v nichž se státní zástupkyně a zástupci obrátili na obecné soudy s žalobou na doplacení platu včas.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/26 je dostupný 
zde (373 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu