Ústavní soud, Brno, TZ 7/2021
I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) odmítl ústavní stížnost stěžovatelek (matky a nezletilé dcery) směřující proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českém Krumlově jako zjevně neopodstatněnou, neboť neshledal, že by těmito rozhodnutími byla porušena jejich základní práva a svobody.
Orgán sociálně právní ochrany dětí podal k Okresnímu soudu v Českém Krumlově návrh na vydání speciálního předběžného opatření podle § 452 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, kterému okresní soud vyhověl a nařídil předběžné opatření, jímž umístil nezletilou dceru stěžovatelky do péče dětského oddělení nemocnice. Návrh byl podán z podnětu nemocnice, která považovala nezletilou za dítě ohrožené na životě a zdraví v důsledku možného onemocnění tetanem poté, co po prvotním ošetření utrpěného úrazu hlavy (kopnutí koněm s tržnou rankou) opustila spolu s matkou nemocnici na základě negativního reversu, aniž by byla proti hrozícímu tetanu očkována. Nařízené předběžné opatření nicméně nebylo přes několik neúspěšných pokusů realizováno. K odvolání matky nezletilé Krajský soud v Českých Budějovicích nařízené předběžné opatření potvrdil v upraveném znění, které upřesňovalo, že do péče nemocnice se nezletilá umísťuje za účelem posouzení jejího zdravotního stavu a poskytnutí nezbytné lékařské péče v souvislosti s úrazem, který utrpěla dne 25. 11. 2020.
V mezidobí od podání ústavní stížnosti do rozhodnutí o ní bylo předběžné opatření usnesením okresního soudu ze dne 16. 12. 2020 k návrhu matky pravomocně zrušeno, neboť okresní soud zjistil, že matka již zdravotní stav dcery řeší, dítěti je poskytována zdravotní péče a je pravidelně sledováno pediatrem, u kterého je registrováno. Stěžovatelky přesto trvaly na projednání ústavní stížnosti a žádaly vyslovení neústavnosti „extrémního a drastického“ zásahu do práv zaručených čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, jakož i čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 15 Listiny základních práv a svobod, jehož se obecné soudy měly dopustit vydáním předběžného opatření a pokusy o jeho výkon.
Z pohledu Ústavního soudu jsou pro závěr o přípustnosti posuzovaného zásahu do základních práv stěžovatelek, tedy matky i nezletilé dcery, podstatné tři okolnosti: Zaprvé, nezletilá utrpěla mechanický úraz hlavy, pro který byla po provedení potřebných vyšetření z traumatologie odeslána na dětské oddělení na pozorování. Zadruhé, tržná ranka z koňského prostředí zapříčiňuje - bez patřičného zaléčení - riziko rozvoje tetanu s možným následkem smrti. Zatřetí, dítě v době podání návrhu na nařízení předběžného opatření nebylo registrováno u žádného pediatra.
Z ústavní stížností napadených rozhodnutí je patrné, jaké důvody okresní soud k jeho rozhodnutí vedly a ty nejsou – v podmínkách rozhodování o návrhu do 24 hodin na základě osvědčených skutečností – nepřiměřené. Tím je souzená věc kvalitativně odlišná např. od případu řešeného rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 12. 2014 ve věci Hanzelkovi proti České republice.
Byla-li proto okresnímu soudu v rámci rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření v řádu hodin předložena lékařská zpráva osvědčující, že bez řádného zaléčení hrozí u nezletilého dítěte propuknutí tetanu a že dítě se ocitá mimo dosah zdravotní péče, pak nelze jako nepřiměřený hodnotit úsudek, na základě kterého soud považuje dítě za potenciálně ohrožené přinejmenším na zdraví, ne-li přímo na životě.
Stěžovatelky vyzdvihují nepřiměřenost nařízeného předběžného opatření odkazem na obsah propouštěcí zprávy nemocnice ze dne 25. 11. 2020, v níž je uvedeno, že „pacientka toho času není v přímém ohrožení života“. I tuto námitku vypořádal uspokojivě již odvolací soud, který nepřehlédl, že okresní soud uvedenou zprávu neměl k dispozici; a i kdyby měl, není důvod se domnívat, že by byl jeho úsudek jiný. Podle Ústavního soudu se totiž vzájemně nevylučují informace, že nezletilá sice na jedné straně není v danou chvíli v přímém ohrožení života, na straně druhé však existuje po nějakou dobu po úrazu důvodná obava, že její zdraví, ba i život, mohou být záhy ohroženy, došlo-li by k manifestaci tetanu.
Trvá-li ohrožení rozvojem nemoci po kontaminaci tkáně bakterií způsobující tetanus podle některých zdrojů až 30 dnů, nelze podle Ústavního soudu považovat za nepřiměřený požadavek odborného lékařského dohledu v prvních dnech bezprostředně následujících po úrazu nezletilé. Opustila-li matka s nezletilou nemocnici v den úrazu po prvotním ošetření na základě negativního reversu navzdory doporučení lékařů (k hospitalizaci a očkování), pak lze mít obavu o zdraví dítěte za osvědčenou, což jako zjištění potřebné k nařízení předběžného opatření podle zákona stačí. Okresnímu soudu tak z pohledu podkladů, které měl pro své rozhodnutí k dispozici, není co vytknout, jak následně potvrdil i krajský soud, který důvody nařízení předběžného opatření rozvedl ještě pečlivěji.
Podrobnosti pokusů o výkon vydaného předběžného opatření nejsou Ústavnímu soudu známy, což není pro posouzení věci podstatné. Je-li předběžné opatření vykonatelné jeho vydáním, nelze soudu vytýkat, že činí kroky k jeho výkonu. Nová a nečekaná zkušenost s (neúspěšně) opakovanými pokusy o výkon soudního rozhodnutí, kterým má být dítě odňato z péče rodičů, je nepříjemná a musela být pro celou rodinu stěžovatelek stresující, to však samo o sobě nepřiměřený zásah do jejich základních práv nepředstavuje, neboť se tak stalo na základě soudního rozhodnutí vydaného v mezích ústavnosti.
Text usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3444/20 je dostupný 
zde (313 KB, PDF).
Soudce zpravodaj věci Jaromír Jirsa poskytne médiím vyjádření dnes v 11:30 hod. v sídle Ústavního soudu, Joštova 8, Brno.
Miroslava Číhalíková Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu