Ústavní soud, Brno, TZ 71/2021
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhovělo návrhu Veřejného ochránce práv na zrušení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Napadené ustanovení advokátního tarifu stanoví, že při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč. Navrhovatel využil svého práva na podání návrhu na zrušení celého ustanovení, neboť jeho novelizaci lze podle informací ministerstva spravedlnosti očekávat nejdříve v roce 2022. Do té doby by však i nadále docházelo k jeho aplikaci v jednotlivých případech, a tím i k neústavnímu zásahu do práva na právní pomoc účastníků řízení, kteří byli stiženi duševní poruchou nebo kteří nejsou schopni se srozumitelně vyjadřovat.
Ústavní soud se významem opatrovníka při zastupování účastníka zvláště v soudním řízení zabýval opakovaně, včetně řízení o kontrole norem. Dovodil, že normotvůrcem rozdílně stanovená odměna pro advokáty jako opatrovníky je v rozporu se zásadou rovnosti ve spojení s právem získávat prostředky pro životní potřeby prací i právem podnikat, vztaženo zejména k ustanoveným zástupcům podle § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Odměna advokáta za výkon funkce opatrovníka ustanoveného osobě neznámého pobytu (nález sp. zn. Pl. ÚS 4/19, tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3FO9I1s), osobě, která se z jiných zdravotních důvodů dlouhodobě nemůže účastnit řízení (nález sp. zn. Pl. ÚS 22/19, tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3j2lE5W), opatrovníka ustanoveného soudem podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (nález sp. zn. Pl. ÚS 23/19, tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2XfVAgf) a jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní (nález sp. zn. Pl. ÚS 26/19, tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3FRXUeD) se tak dle derogačních nálezů nesmí odvíjet od tarifní hodnoty ve výši 1000 Kč stanovené v různých částech (hypotézách) nyní napadeného ustanovení.
Důvody, pro které v uvedených typových případech přistoupil Ústavní soud k derogaci části ustanovení, se v plné míře uplatní rovněž v nyní posuzovaném případě výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat. Ostatně již v prvním ze série nálezů Ústavní soud dovodil, že jím vyslovené výtky stran ústavnosti části § 9 odst. 5 advokátního tarifu přesahují zrušenou část hypotézy (bod 46 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/19), přičemž Ústavní soud dle tehdejšího rozhodnutí toliko neměl procesní příležitost zabývat se konkrétní kontrolou ústavnosti ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu jako celku. Této procesní možnosti se mu dostává až v nynějším případě, v němž je navrhovatel aktivně legitimován k návrhu na zrušení celého ustanovení.
Ústavní soud tedy konstatoval, že stanoví-li § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), že při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se pro účely výpočtu odměny advokáta jako opatrovníka považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč, pak je takové pravidlo v rozporu nejen s principem rovnosti vztaženo k výkonu advokacie v širším slova smyslu a v rozporu s právem advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), ale také s právem opatrovaného na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Zároveň platí, že zaručuje-li stát právním předpisem vymezeným účastníkům řízení právní pomoc ve formě opatrovnictví, musí také vytvořit podmínky pro to, aby taková právní pomoc byla poskytována na odpovídající úrovni.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 17/21 je dostupný zde (162 KB, PDF).
Miroslava Číhalíková Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu