Ústavní soud, Brno, TZ 15/2015

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Musil) vyhověl ústavním stížnostem stěžovatelů Ing. Rostislava Hakla a statutárního města Brna, městské části Brno-sever a zrušil usnesení Krajského soudu v Brně o  neplatnost voleb do Zastupitelstva městské části Brno-sever konaných ve dnech 10. a 11. října 2014, neboť tímto usnesením bylo porušeno základní právo na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, zaručené v článku 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, resp. základní právo na výkon práva na samosprávu svobodně zvoleným zastupitelstvem, zaručené článkem 101 odst. 1 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 100 odst. 1 a čl. 8 Ústavy, čímž rovněž došlo k porušení zákazu nezákonného státního zásahu do činnosti územního samosprávného celku, zakotveného v článku 101 odst. 4 Ústavy. Zároveň Ústavní soud zrušil rovněž rozhodnutí ministra vnitra ze dne 8. 12. 2014, o vyhlášení opakovaných voleb do zastupitelstva obce Brno-sever.

Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu konstatoval, že Krajský soud v Brně na podporu svého rozhodnutí o neplatnosti voleb nesprávně aplikoval závěry, vyslovené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 57/10, týkající se voleb ve městě Krupka. Nelze pominout a nevidět, že okolnosti, za nichž se konaly komunální volby v Krupce a komunální volby v městské části Brno-sever, byly výrazně a podstatně odlišné. Ve volbách v Krupce bylo prokázáno pojetí volební kampaně obchodně-tržním způsobem, při existenci systému sofistikovaného ovlivňování vůle voličů reálnou korupcí této vůle nepřípustným uplácením voličů a jejich svážením do volebních místností za účelem hlasování pro konkrétní volební stranu, navíc hlasování zajištěného zpětnou vazbou založenou na kontrole, zda tito voliči skutečně jim určenou stranu zvolili. Naproti tomu ve volbách v městské části Brno-sever existence obdobného systému korupce a nepřípustného nátlaku na vůli voličů prokázána nebyla. Ústavní soud má pochybnosti o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti (slibování bezplatného vstupu a konzumace na „povolební party“) vůbec nějakou relevantní „nezákonnost“ mohly způsobit, zejména ve světle práva na svobodu projevu. Ve skutečnosti, že pan Adam Adámek některým voličům v některých volebních okrscích za účast ve volbách sliboval povolební zábavu a pohoštění a současně jim doporučil, koho mají volit, aniž na tyto osoby vyvíjel nějaký nátlak, nelze bez dalšího spatřovat nezákonnost, natož nezákonnost působící neplatnost voleb v celé městské části.

Závěry, vyvozené krajským soudem, jsou způsobilé vnést do systému komunálních voleb nežádoucí prvek právní nejistoty, neboť podobnému jednání třetích osob, které v projednávaném případě krajský soud vedlo ke zrušení voleb do zastupitelstva městské části Brno-sever, nelze do budoucna efektivně bránit; ostatně nelze zastírat, že „slibování“ je mnohdy nedílnou či podstatnou součástí volební kampaně, aniž by zakládalo jakoukoliv relevantní nezákonnost vedoucí k „zatemnění“ komunálních voleb a nutnosti jejich zrušení. Ústavní soud je toho názoru, že rozhodnutí zrušit volby do Zastupitelstva městské části Brno-sever bylo svévolné a neproporcionální k žádanému legitimnímu cíli. Skutkový stav, na jehož základě rozhodl krajský soud o neplatnosti voleb, nebyl zjištěn natolik spolehlivě, aby bylo možno dospět k přesvědčivému závěru o volebních vadách a o možné příčinné souvislosti vad s výsledným složením zastupitelského sboru. V odůvodnění soudního rozhodnutí se vyskytuje nebývalé množství hypotetických úsudků, které nejsou opřeny o faktická data, takže vzbuzují spíše dojem spekulací, než skutkově podložených závěrů.

Rovněž tak v této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje, že krajský soud nechal bez povšimnutí tu okolnost, že povinností členů okrskové volební komise je přispívat k plnění jejího úkolu, kterým je podle § 16 volebního zákona rovněž udržování pořádku ve volební místnosti a dozor nad průběhem hlasování v souladu s volebním zákonem. Z obsahu výpovědí členů volebních komisí a ze zápisů o průběhu a výsledku hlasování ve volebních okrscích však není patrno, že by okrskové volební komise při zmiňovaném chování voličů nějak zasahovaly. Nelze proto vyloučit, že toto chování voličů začalo být hodnoceno jako problematické až ex post, tj. po zjištění volebního výsledku. Podle názoru Ústavního soudu volební soud interpretoval ust. § 60 odst. 3 volebního zákona, stanovícího podmínky pro vyslovení neplatnosti voleb, extrémně vadným způsobem, zakládajícím porušení základního práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud ve svém nálezu konstatuje, že rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát.

S výjimkou nejzávažnějších pochybení ve volební proceduře proto státní moc, reprezentovaná volebními soudy, musí zachovávat zdrženlivost ve své ingerenci a vyvarovat se aktivismu.

Žádný soudní zásah nesmí ohrozit svobodné vyjádření názorů lidu při volbě svých zástupců a musí odrážet, resp. nemařit snahu o zachování integrity a účinnosti volební procedury zaměřené na zjištění vůle lidu prostřednictvím všeobecných voleb. Jakýkoli odklon od principu všeobecných voleb hrozí podrýváním demokratické legitimity obecního zastupitelstva takto zvoleného a aktů, které přijímá. Byla-li vůle lidu svobodně a demokraticky vyjádřena, žádné následující zásahy nemohou tento výběr zpochybnit, s výjimkou existence přesvědčivých důvodů v zájmu demokratického pořádku.

Takového přesvědčivé důvody  pro vyslovení neplatnosti voleb nebyly v posuzovaném případě zjištěny.

Bude nyní na Krajském soudu v Brně, aby o návrhu na neplatnost voleb znovu rozhodl, při svém rozhodování bude krajský soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Ústavní soud.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3673/14 je dostupný  zde (463 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu