Ústavní soud, Brno, TZ – 39/13
Ústavní soud dnes vyhlásil nález, jímž zrušil část ustanovení § 289 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, které zmocňovalo vládu k přijetí nařízení a stanovení, jaké konkrétní množství se považuje za větší než malé v případě omamných a psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. Současně Ústavní soud rozhodl, že pozbývají platnosti ustanovení § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. V obou případech zrušil právní úpravu dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ustanovení § 289 odst. 2 trestního zákoníku je v rozporu s čl. 39 Listiny, ve spojení s čl. 78 Ústavy. Současně Ústavní soud rozhodl, že nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., ztratilo platnost v ustanoveních, která byla vydána na základě zrušené části napadeného zákonného ustanovení.
Ústavní soud již v minulosti v souvislosti s právní úpravou jiných oblastí práva vyložil, že nelze připustit, aby se sféra ochrany základních práv a svobod dostala pod pravomoc moci výkonné, která k tomu není oprávněna. Vymezení, které jednání je trestným činem, je podle čl. 39 Listiny svěřeno jen zákonu, k jehož vydání je podle čl. 15, čl. 41 odst. 1, čl. 45 až 48 Ústavy kompetentní pouze Parlament. Považoval-li zákonodárce za podstatné přesně definovat, jaké je pro účely právní kvalifikace skutkových podstat trestných činů množství větší než malé u psychotropních látek, aniž by to jako doposud ponechal k posouzení s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu obecným soudům, potom tak ovšem mohl učinit pouze formou zákona.
S ohledem na to, že ústavodárce svěřil kompetenci k vymezení skutkové podstaty trestného činu výhradně zákonu, vyloučil tím v jiných případech možnou a žádoucí sekundární úpravu věcí nepředvídatelných v momentu přijetí zákona, podléhající častým změnám, podrobnostem zejména technicistního charakteru, kdy zákonný základ může obsahovat jen to nejpodstatnější. V dané situaci by tak daná úprava nařízením vlády byla podle Ústavního soudu ještě akceptovatelná, kdyby pro tuzemské adresáty právních norem takto byla zpřehledňována či více zpřístupňována mezinárodní úprava, kterou je Česká republika ve smyslu čl. 1 odst. 2 a čl. 10 Ústavy vázána, anebo se jednalo o konkretizaci zákonné normy upravující danou problematiku alespoň v základních rysech. Z mezinárodních závazků plyne široké uvážení co do hranice množství legálně držené látky [čl. 3 odst. 2, čl. 4 písm. a), čl. 5 odst. 3 a čl. 7 písm. b) Úmluvy o psychotropních látkách – č. 62/1989 Sb., čl. 33 Jednotné úmluvy o omamných látkách – č. 47/1965 Sb., čl. 3 odst. 1 písm. c) bod ii) Úmluvy Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami – č. 462/1991 Sb.]. Předmětné „zmocňovací“ ustanovení přitom nestanoví vůbec žádná kritéria, a proto vláda na jeho základě nic nekonkretizuje, ale skutkové podstaty přímo doplňuje.
Ústavní soud neshledal relevantní důvod pro odklad derogace napadeného ustanovení a rozhodl o zrušení dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Po tomto datu bude totiž možné aplikovat výklad zákonného pojmu „množství větší než malé“, k němuž v minulosti již dospěla judikatura obecných soudů. Současně však Ústavní soud v nálezu výslovně stanovil intertemporální pravidla pro působení přijatého nálezu. To tak, že závěry vedoucí k derogaci se uplatní teprve ode dne, v němž bude nález vyhlášen ve Sbírce zákonů. Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit proto pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k nimž došlo za trvání napadené právní úpravy.
Ústavní soud projednal návrh pod sp. zn. Pl. ÚS 13/12 a soudcem zpravodajem v dané věci byl Jiří Nykodým. Odlišné stanovisko k výroku uplatnili soudci Jan Musil a Vladimír Kůrka, konkurující stanoviska k odůvodnění pak uplatnil soudce Jan Filip a soudkyně Ivana Janů.
Text nálezu je ke stažení 
zde (289 KB, PDF).
Ivo Pospíšil
generální sekretář Ústavního soudu