Ústavní soud, Brno, PV 10/2024
O návrhu státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze na vzetí stěžovatele do vazby rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 8. března 2024. Usnesení o vzetí do vazby napadl stěžovatel dne 22. března 2024 takzvanou blanketní stížností, kterou se zavázal odůvodnit do 14 dnů (do 5. dubna 2024). Podáním ze dne 4. dubna 2024 tak učinil a stížnost doplnil ještě podáním ze dne 8. dubna 2024. Stížnost byla následně zamítnuta napadeným usnesením dne 4. dubna 2024. S doplněním ze dne 4. dubna 2024 se stížnostní soud neseznámil a uvedl, že stížnost nebyla odůvodněna. Stěžovatel se proto obrátil na Ústavní soud.
První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) stěžovateli vyhověl. Usnesením Městského soudu v Praze totiž byla porušena práva stěžovatele na soudní ochranu a na obhajobu, zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 40 odst. 3 Listiny, a proto usnesení zrušil. Vyjádřil se však k praxi blanketních podání.
Právní věta:
Blanketní opravné prostředky trestní řád neupravuje. Praxe umožňuje aplikovat tento nadstandardní přístup, přestože fakticky slouží k prodlužování zákonné lhůty, která v tomto případě činí podle § 143 odst. 1 trestního řádu 3 dny. Proto by měly obecné soudy na obcházení zákona reagovat a srozumitelně účastníkovi sdělit, že zvolený postup odmítají.
Takovým krokem je stanovení kratší lhůty, zejména v situaci, navrhne-li účastník lhůtu (14 dní), která je tak při využití zákonné lhůty k podání blanketní stížnosti pak v součtu téměř šestinásobkem lhůty zákonné. V případě, že obecné soudy na tento postup rezignují, musí v souladu s judikaturou Ústavního soudu vyčkat uplynutí lhůty určené stěžovatelem k doplnění blanketní stížnosti.
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1661/24 je dostupný 
zde (490 KB, PDF).