Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Vyhlášení nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20 dne 1. prosince 2020 – rozhodnutí zveřejněné s tiskovou zprávou

Další nález Ústavního soudu k problematice nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (ústavně konformní výklad § 142 o. s. ř. v řízeních majících povahu iudicia duplex)




Ústavní soud, Brno, TZ 94/2020

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil výroky rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, kterými bylo v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem rozhodnuto o nákladech řízení, neboť těmito výroky bylo porušeno právo stěžovatele na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Okresní soud v Táboře na základě žaloby stěžovatele zrušil podílové spoluvlastnictví a určil, které z dotčených nemovitostí se přikazují do výlučného vlastnictví kterého z původních vlastníků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud, tak, že stěžovatel je povinen zaplatit státu 5 495 Kč a druhý vlastník (v tomto řízení v postavení vedlejšího účastníka řízení) 495 Kč. Dále rozhodl, že ani stěžovatel, ani vedlejší účastník nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatel byl v řízení úspěšný co do zrušení spoluvlastnictví, nikoliv již co do způsobu jeho vypořádání, soud proto postupoval podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudek soudu prvního stupně v meritu potvrdil, ale změnil nákladové výroky tak, že stěžovateli byla uložena povinnost nahradit státu celé náklady řízení a zaplatit vedlejšímu účastníku částku 365 075,41 Kč na nákladech za prvostupňové řízení a 62 454,15 Kč za odvolací řízení. Odvolací soud přitom vyšel z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle které je třeba vystihnout podstatu sporu mezi účastníky řízení (spoluvlastníky), k níž bylo vedeno dokazování, bez ohledu na to, který z nich podal žalobu. Na zrušení spoluvlastnictví panovala mezi účastníky shoda, sporný byl způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, které se nakonec uskutečnilo podle návrhu vedlejšího účastníka. Vedlejšímu účastníku tak podle odvolacího soudu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; zároveň neshledal důvody pro výjimečný postup podle § 150 o. s. ř., neboť stěžovatel po celou dobu řízení setrvával na svém stanovisku, že všechny nemovité věci mají být pro nedělitelnost celku přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Stejnou logiku (hledisko úspěchu ve věci) pak odvolací soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uplatnil i ve vztahu k vzniklým nákladům státu. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud, neboť se domníval, že nákladové výroky odvolacího soudu jsou zjevně nespravedlivé a protiústavní.

První senát dospěl při předběžném projednání ústavní stížnosti k závěru, že v otázce ústavně konformního výkladu § 142 o. s. ř. v řízeních majících povahu iudicia duplex (civilního soudního řízení, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného) existuje v nálezové judikatuře Ústavního soudu [viz nálezy sp. zn. I. ÚS 1441/11 ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 572/19 ze dne 12. 12. 2019 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3lmTVv6 External link icon) a sp. zn. III. ÚS 186/20 ze dne 10. 6. 2020 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/39pKqZM External link icon)] názorový rozpor, který je třeba odstranit postupem podle § 23 zákona o Ústavním soudu. Proto řízení přerušil a předložil tuto otázku k posouzení plénu, které se však při svém hlasování sp. zn. Pl. ÚS-st. 51/20 dne 13. 10. 2020 pro přijetí předloženého návrhu stanoviska nevyslovilo potřebnou většinou hlasů. První senát následně rozhodl o pokračování v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Nikdo zásadně nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví, a tak ani žádného ze spoluvlastníků nelze bez dalšího sankcionovat za to, že spoluvlastnictví má být zrušeno a vypořádáno, respektive za to, že byl u soudu podán příslušný návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. V tomto řízení se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků (spoluvlastníků), kteří mají shodné procesní postavení (žalobců i žalovaných) a kteří předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu. Každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ a je nutno na něj pohlížet jako na projev ústavně chráněného vlastnického práva. Zahájení a vedení řízení před soudem nelze bez dalšího klást k tíži ani žalujícímu spoluvlastníku, který je inicioval, ani tomu, který se formálně ocitl na straně žalované. Spoluvlastníci sami nemohou plně ovlivnit konečné rozhodnutí soudu o způsobu vypořádání, soud jejich návrhy v tomto rozsahu není vázán, ale sám rozhodne dle zákonné posloupnosti jednotlivých způsobů vypořádání a v jejich rámci podle svého vlastního uvážení (například jak konkrétně bude společná věc rozdělena či komu bude přikázána do vlastnictví a komu bude přiznána přiměřená náhrada). V řízení jsou přitom často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu a každý z odlišných návrhů jednotlivých spoluvlastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ. Nemohou-li spoluvlastníci předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, jeví se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.

Právní věta: V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20  vyhlášený dne 1. prosince 2020 v 9:00 hodin naleznete PDF ikona zde (222 KB, PDF). 

Miroslava Číhalíková Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu

 

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.