Ústavní soud, TZ 57/2026
Při rozhodování o stěžovatelově žádosti o propuštění z vazby existovalo podrobné vyjádření státní zástupkyně, se kterým stěžovatel nikdy nebyl v úplnosti seznámen. Ačkoliv na tuto skutečnost upozorňoval, jeho námitky byly ignorovány. Takto vedené řízení podle názoru Ústavního soudu nedostálo ústavním požadavkům práva na soudní ochranu. O tom, zda vazba stěžovatele stíhaného v bitcoinové kauze byla či nebyla důvodná, však Ústavní soud nyní nerozhodoval. Důvodnost ústavní stížnosti stěžovatele založily pouze procesní námitky.
Stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti a pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti. Těchto trestných činů se měl dopustit jednáním směřujícím k zastření původu kryptoměny bitcoin pocházející z trestné činnosti spojené s provozováním darknetového tržiště. Stěžovatel byl vzat do vazby z důvodů útěkové, koluzní a předstižné vazby, ve vazbě byl následně ponechán z důvodů útěkové a předstižné vazby.
Poté stěžovatel požádal o propuštění z vazby, čemuž státní zástupkyně nevyhověla a žádost postoupila k dalšímu vyřízení městskému soudu, kterému navrhla, aby byla zamítnuta. Poukázala na to, že útěková vazba je odůvodněna tím, že stěžovateli hrozí vysoký trest a pro předstižnou vazbu je důvodnost založena tím, že stěžovatel nebyl schopen zdržet se páchání trestné činnosti, když byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a hrozí, že bude v trestné činnosti pokračovat i nadále. Rovněž poukázala na to, že stěžovatel stále disponuje virtuální měnou, nadále by tak mohl pokračovat v trestné činnosti a podstatně větší obnos kryptoměn, než byl zajištěn, by mohl dále legalizovat a zcela jej vyvést z dosahu orgánů činných v trestním řízení. Státní zástupkyně současně připomněla, že se stěžovatel měl dopouštět opakovaných nepravd, odmítá zpřístupnit počítače a jinou techniku či sdělit seed ke krypto peněženkám. Podle ní nelze účelu vazby dosáhnout jinými zákonnými prostředky s ohledem na intenzitu vazebních důvodů. V této souvislosti také poukázala na disproporci mezi výší nabízené záruky a výší finančních prostředků vázaných v kryptoaktivech, které se orgánům činných v trestním řízení prozatím nepodařilo zajistit a ke kterým by stěžovatel měl po propuštění přístup. Městský soud napadeným usnesením žádost o propuštění z vazby zamítl, přičemž navržené alternativy k vazbě nepřijal. Stěžovatel proti tomuto usnesení podal stížnost, kterou krajský soud zamítl. Stěžovatel se proto obrátil na Ústavní soud.
První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Langášek) stížnosti stěžovatele zčásti vyhověl. Napadeným usnesením krajského soudu bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu, Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil. Ve zbytku ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost. Důvodnost ústavní stížnosti stěžovatele založily pouze procesní námitky. O tom, zda vazba stěžovatele byla či nebyla důvodná, Ústavní soud nyní nerozhodoval.
Součástí ústavně zaručeného práva na soudní ochranu je i zásada kontradiktornosti řízení. V souladu s touto zásadou musí být účastníci zásadně seznámeni s každým stanoviskem, jehož účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a musí mít možnost se k nim vyjádřit. To platí i ve vazebních věcech, byť lze připustit, že související záruky mohou být v tomto typu řízení proporčně nižší.
Stěžovatel podal žádost o propuštění z vazby, kterou státní zástupkyně postoupila městskému soudu společně se svým vyjádřením a návrhem, aby žádosti nebylo vyhověno. Vyjádření státní zástupkyně bylo v rozsahu čtyř stran a obsahovalo podrobnou právní a skutkovou argumentaci, která v nemalé míře odpovídá důvodům, pro které následně soudy stěžovatelově žádosti nevyhověly. Lze sice připustit, že státní zástupkyně vesměs vycházela z předchozích vazebních rozhodnutí soudů, nelze však s jistotou uzavřít, zda vůbec a do jaké míry její vyjádření soudy skutečně ovlivnilo. Jakkoliv byl stěžovatel státní zástupkyní informován, že jeho žádost byla postoupena soudu, se samotnou argumentací státní zástupkyně seznámen nebyl. To, že státní zástupkyně předložila soudu podrobnou argumentaci, mohl stěžovatel dovodit až ze samotného rozhodnutí městského soudu, který stanovisko státní zástupkyně v naraci stručně rekapituloval. Na samotnou argumentaci státní zástupkyně, k níž se nemohl vyjádřit, následně stěžovatel upozornil ve stížnosti proti rozhodnutí městského soudu. Krajský soud však tuto námitku v napadeném usnesení pominul. Soudy navíc, aniž by to zdůvodnily, nerozhodovaly ve vazebním zasedání, na kterém by se stěžovatel případně mohl s vyjádřením státní zástupkyně seznámit a reagovat na ně. Takto vedené řízení nedostálo ústavním požadavkům práva na spravedlivý proces.
Řízení bude dále pokračovat před soudem druhého stupně. Nynějším zrušením rozhodnutí krajského soudu se stěžovateli otevírají procesní prostředky ochrany proti (prvostupňovému) rozhodnutí městského soudu, proti němuž je prozatím stížnost nepřípustná.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1311/26 je dostupný 
zde (182 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu