Ústavní soud, TZ 66/2026
Při rozhodování o stěžovatelově stížnosti proti vazebnímu usnesení existovalo podrobné vyjádření vrchního státního zastupitelství, se kterým stěžovatel nikdy nebyl seznámen. Takto vedené řízení podle názoru Ústavního soudu nedostálo ústavním požadavkům práva na soudní ochranu. Nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci, k nimž při množství projednávaných kauz občas dochází, nemohou jít k tíži těch, kteří se obracejí na soudy jako na ochránce svých práv.
Stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti a pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti. Těchto trestných činů se měl dopustit jednáním směřujícím k zastření původu kryptoměny bitcoin pocházející z trestné činnosti spojené s provozováním darknetového tržiště. Stěžovatel byl vzat do vazby z důvodů útěkové, koluzní a předstižné vazby, ve vazbě byl následně (dne 16. 4. 2026) městským soudem ponechán z důvodů útěkové a předstižné vazby. Městský soud současně zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a rozhodl, že písemný slib obviněného se jako náhrada za vazbu nepřijímá a vazba se nenahrazuje dohledem probačního úředníka, že se nad stěžovatelem nestanoví výkon elektronické kontroly a nepřijímá se nabídka peněžité záruky.
Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu stížnost, jejíž odůvodnění zaslal dne 27. 4. 2026. Stížnost byla zaslána vrchnímu státnímu zastupitelství k vyjádření dne 5. 5. 2026. O devět dnů později bylo krajskému soudu do datové schránky doručeno vyjádření vrchního státního zastupitelství ke stížnosti stěžovatele. V osmistránkovém vyjádření se vrchní státní zastupitelství vyjádřilo ke stížnostním námitkám stěžovatele ohledně vazebních důvodů a institutů nahrazujících vazbu, odepření nahlížení do spisu, absence vyšetřovacího spisu při rozhodování městského soudu a rezignace soudu na nezávislý soudní přezkum. Krajský soud o stížnosti rozhodl na neveřejném zasedání dne 27. 5. 2026, kdy zrušil napadené usnesení městského soudu a rozhodl, že se stěžovatel ponechává ve vazbě, neboť i nadále trvají její důvody. Konstatoval, že městský soud pochybil, když souběžně rozhodl o návrhu státního zástupce o ponechání stěžovatele ve vazbě a o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby (navíc jediným výrokem) a že rozhodl o institutech nahrazujících vazbu. Žádost o propuštění z vazby lze totiž opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby. Zároveň však shledal, že návrh státního zástupce na ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě je zcela důvodný a že stížnostní námitky naopak důvodné nejsou. Stěžovatel se proto obrátil na Ústavní soud se stěžejní námitkou, že mu obsáhlé vyjádření vrchního státního zastupitelství nebylo doručeno a nebylo mu umožněno se k němu vyjádřit.
Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Baxa) stížnosti stěžovatele (zčásti) vyhověl. Napadeným usnesením krajského soudu bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu, Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil. Ve zbytku ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost. Důvodnost ústavní stížnosti stěžovatele založily pouze procesní námitky. O tom, zda vazba stěžovatele byla či nebyla důvodná, Ústavní soud nyní nerozhodoval.
Součástí ústavně zaručeného práva na soudní ochranu je i zásada kontradiktornosti řízení. V souladu s touto zásadou musí být účastníci zásadně seznámeni s každým stanoviskem, jehož účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a musí mít možnost se k nim vyjádřit. To platí i ve vazebních věcech, byť lze připustit, že související záruky mohou být v tomto typu řízení proporčně nižší.
Stěžovatel podal v stížnost proti napadenému usnesení městského soudu. Vrchní státní zastupitelství ke stížnosti stěžovatele zaslalo vyjádření, které bylo krajskému soudu doručeno do datové schránky dne 14. 5. 2025. Krajský soud přitom o stížnosti stěžovatele rozhodoval v neveřejném zasedání dne 27. 5. 2026, tedy téměř o dva týdny později. V mezidobí vyjádření vrchního státního zastupitelství nebylo zasláno stěžovateli k případné replice. To ostatně krajský soud uznal, nicméně zároveň uvedl, že rozhodující senát vyjádření nepoužil, neboť mu omylem nebylo předloženo.
Napadené usnesení krajského soudu vyjádření vrchního státního zastupitelství výslovně nezmiňuje. Osmistránkové vyjádření vrchního státního zastupitelství však obsahovalo relevantní právní a skutkovou argumentaci v neprospěch stěžovatele. Stížnostní námitky stěžovatele krajský soud shledal zcela nedůvodnými, částečně ze stejných důvodů, na které poukazovalo vrchní státní zastupitelství ve vyjádření. Pokud vyjádření vrchního státního zastupitelství obsahovalo relevantní argumentaci ke stěžovatelovým stížnostním námitkám a směřovalo k ovlivnění soudního rozhodnutí ve vazebním řízení v neprospěch stěžovatele, stěžovatel měl legitimní zájem, aby se mohl s jeho obsahem seznámit a dle potřeby na ně i reagovat. Pokud krajský soud stěžovatele s vyjádřením vrchního státního zastupitelství neseznámil, porušil zásadu kontradiktornosti řízení, jako součást práva stěžovatele na soudní ochranu. Z ústavněprávního požadavku efektivní a účinné soudní ochrany vyplývá, že nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci, k nimž při množství projednávaných kauz občas dochází, nemohou jít k tíži těch, kteří se obracejí na soudy jako na ochránce svých práv.
Řízení bude dále pokračovat před soudem druhého stupně. Nynějším zrušením rozhodnutí krajského soudu se stěžovateli otevírají procesní prostředky ochrany proti (prvostupňovému) rozhodnutí městského soudu, proti němuž je prozatím stížnost nepřípustná.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1648/26 je dostupný 
zde (214 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu