Ústavní soud, Brno, TZ 79/2026
Ústavní soud se v tomto nálezu zabýval zrušením zajištění věci (resp. náhradního plnění), která má plnit funkci výživného. Tato skutečnost ukazuje na možný dopad rozhodnutí o zrušení zajištění na konkrétní dítě. V takovém případě vyplývá z Úmluvy o právech dítěte povinnost zahrnout do rozhodovacího procesu posouzení takového dopadu na dítě a odůvodnit, že byl vzat v potaz jeho nejlepší zájem. Ačkoliv stěžovatelka tvrdila závažné dopady pokračujícího zajištění na své nezletilé děti, krajský soud tyto úvahy do svého rozhodnutí vůbec nezahrnul, čímž porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu.
Stěžovatelce byl v rámci trestního řízení zajištěn osobní automobil BMW, který obdržela jako plnění výživného od otce svých dětí, obžalovaného ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu. Automobil byl následně v rámci správy majetku zpeněžen na částku 573 000 Kč, přičemž této částky se stěžovatelka domáhala žádostí o zrušení zajištění podle § 79f odst. 2 trestního řádu. Policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce její žádost zamítl, což odůvodnil tím, že k zajištění došlo primárně pro účely možného budoucího zajištění nároků poškozených a tyto důvody i nadále trvají. Stěžovatelka následně neuspěla ani se svou stížností u Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud. V ústavní stížnosti zejména namítala, že krajský soud neposoudil přiměřenost napadených rozhodnutí s ohledem na skutečnost, že zajištěná věc měla plnit funkci výživného jejích dvou nezletilých dětí.
Druhý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Martin Smolek) ústavní stížnosti vyhověl a zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu.
Když orgány činné v trestním řízení rozhodují o zajištění věci podle § 79a odst. 1 a násl. trestního řádu a mají věrohodné indicie o tom, že se jedná o hodnotu poskytnutou jako plnění vyživovací povinnosti, musí se v rámci vyhodnocení proporcionality takového zajištění zabývat i nejlepším zájmem dítěte. Pokud tak neučiní, dopustí se porušení zásady nejlepšího zájmu dítěte, které se projeví ve sféře pečujícího rodiče porušením jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Policejní orgán ve vztahu k otázce výživného konstatoval, že s ohledem na rozsah škody způsobené stíhanou trestnou činností nemohou být ani zájmy dítěte upřednostňovány. Takové hodnocení ovšem nevychází z posouzení konkrétních dopadů do zájmů dotčených nezletilých dětí. Stěžovatelka v žádosti uvedla jako jeden z argumentů pro zrušení zajištění, že náhradní hodnota je formou plnění zákonné vyživovací povinnosti dlužníka vůči nezletilým dětem, přičemž zadržování této hodnoty má vliv na její sociální situaci jakožto matky samoživitelky. Krajský soud na námitku ohledně výživného nereagoval vůbec, ačkoliv stěžovatelka ve svém podání uvedla, že pro ni v dané situaci blokace představuje zásah likvidačního charakteru.
Takový postup by bylo možné uplatnit pouze v případě, že by z okolností věci byla zřejmá účelovost tvrzení o plnění funkce výživného, tak tomu ale v tomto případě nebylo. V jiném řízení vztahujícím se k zajištěné věci totiž civilní soudy potvrdily pohledávku nezletilých dětí na výživné, která měla být uspokojena dohodou mezi stěžovatelkou a obžalovaným právě o zajištěné věci. Existovala tedy přinejmenším velmi silná indicii o tom, že tvrzení o výživném není v tomto případě účelové. Za této situace se měly jak policejní orgán, tak i krajský soud vážně zabývat tvrzeními stěžovatelky a posoudit intenzitu zásahu do nejlepšího zájmu jejích dětí – tedy například zda dlužné výživné představuje významnou část prostředků určených k zabezpečení dětí nebo že pokračující zajištění má konkrétní závažné důsledky pro jejich materiální zabezpečení. Teprve takto zjištěné skutečnosti pak měly poměřovat s veřejným zájmem na zajištění výnosu z trestné činnosti.
Pro úplnost lze dodat, že Ústavní soud nepovažoval za nutné rušit usnesení policejního orgánu, neboť již zrušením usnesení krajského soudu je vytvořen dostatečný prostor k napravení pochybení a poskytnutí ochrany základním právům stěžovatelky.
Případ se nyní vrací ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který při svém dalším rozhodování o zajištění náhradního plnění za automobil vezme v potaz rovněž nejlepší zájem nezletilých dětí.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1642/26 je dostupný 
zde (270 KB, PDF).
Miroslava Číhalíková Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu