Ústavní soud PV 28/25
Rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu maření spravedlnosti. Skutek spočíval v tom, že stěžovatel (společně se dvěma dalšími osobami) požádal poškozeného o změnu výpovědi a stažení trestního oznámení proti svému synovi s tím, že poškozenému za to zaplatí cca 5 000 Kč. Syn stěžovatele byl trestně stíhán (společně s další osobou) pro zločin loupeže a přečin porušování domovní svobody. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které krajský soud zamítl. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti mimo jiné namítal, že žádost o stažení trestního oznámení nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu maření spravedlnosti. Tvrdil, že v řízení nebylo prokázáno ani to, že poškozenému nabídl finanční prospěch, ani jeho úmyslné zavinění. Namítal rovněž, že nebylo prokázáno a náležitě odůvodněno naplnění kvalifikované skutkové podstaty maření spravedlnosti předpokládající získání značného prospěchu.
Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Veronika Křesťanová) ústavní stížnosti (zčásti) vyhověl.
V trestním řízení bylo dostatečně prokázáno naplnění znaků základní skutkové podstaty maření spravedlnosti. Ústavní soud v tomto směru neidentifikoval žádné ústavněprávní pochybení, které by bylo možno obecným soudům vytýkat. V posuzovaném případě však Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy dostatečně neodůvodnily, proč lze stěžovatelem sledovaný nemajetkový prospěch označit jako „značný“ (a má na něj proto dopadat přísnější skutková podstata), čímž porušily právo stěžovatele na soudní ochranu. Rozhodnutí je do budoucna významné z hlediska závěru, že z ústavního pohledu obstojí výklad, podle kterého značný prospěch, jehož získání se vyžaduje pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 347a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, může mít i nemajetkový charakter. Nemajetkový prospěch může spočívat například v tom, že se někdo v důsledku maření spravedlnosti má vyhnout trestnímu stíhání, odsouzení a potrestání. Obecné soudy však v takovém případě musí přesvědčivě odůvodnit, proč lze daný nemajetkový prospěch považovat za značný.
Právní věty:
Výklad obecných soudů, podle kterého požadavek „získání značného prospěchu“ použitý v § 347a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku může být naplněn i tehdy, má-li prospěch (zcela, nebo částečně) nemajetkový charakter, z ústavního hlediska obstojí. Obecné soudy jsou však povinny přesvědčivě odůvodnit, proč lze konkrétní nemajetkový prospěch považovat za značný.
Pokud obecné soudy této povinnosti nedostojí a ani v minimální míře nevysvětlí, proč lze prospěch (v konkrétní věci spočívající v zamýšleném ukončení trestního stíhání vedeného pro loupež a porušování domovní svobody) hodnotit jako značný, poruší tím stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu.
Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2032/25 je dostupný 
zde (508 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu