Výroční zprávy

Výroční zprávy

Výroční zpráva za rok 2013

Výroční zpráva za rok 2013

Podle § 18 zákona č.  106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Ústavní soud poskytoval v roce 2013 údaje o své činnosti v rozsahu, který ukládá orgánům veřejné moci zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Základní informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. (dále také jen „zákon“) zpřístupňuje Ústavní soud několika způsoby: na svých internetových stránkách na adrese www.usoud.cz External link icon, na nástěnce ve foyer svého sídla na adrese Brno, Joštova 8, jakož i přímo prostřednictvím svých zaměstnanců. Jistě nelze v rámci výčtu informačních zdrojů pominout internetovou databázi NALUS, která obsahuje všechna rozhodnutí Ústavního soudu a kterou Ústavní soud zprovoznil již v roce 2007. Databáze přináší odborné veřejnosti, médiím a zájemcům další podrobné informace o rozhodovací činnosti Ústavního soudu a její používání je stále častější.

Převážná část údajů o činnosti soudu byla v roce 2013, stejně jako v předchozích letech, poskytnuta žadatelům ústně, a to telefonicky či osobně. Ve správním rejstříku (Spr. ÚS), v němž jsou registrována podání kromě návrhů na zahájení řízení, eviduje Ústavní soud za rok 2013 celkem 963 podání. Nicméně pouze v 52 případech z uvedeného počtu se tazatelé odvolávali na zákon č. 106/1999 Sb.
Není-li možné, aby Ústavní soud žádosti o informace vyhověl, a nejedná-li se současně o situaci, kdy ji pouze odloží, neboť se nevztahuje k jeho působnosti, je Ústavní soud povinen reagovat vydáním správního rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně její části. Podle organizačního řádu Ústavního soudu takové rozhodnutí v prvním stupni vydává generální sekretář Ústavního soudu. Protože Ústavní soud pochopitelně žádný nadřízený orgán nemá, rozhoduje o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí generálního sekretáře přímo předseda Ústavního soudu. Jeho rozhodnutí je, alespoň co do správního řízení, konečné.

Naprostou většinu požadovaných informací poskytl Ústavní soud v roce 2013 bezplatně. Disponuje však sazebníkem úhrad za poskytování informací, jejž svým rozhodnutím č. Org. 34/11 ze dne 15. července 2011, respektujícím přirozeně možnosti poskytované zákonem, vydal předseda Ústavního soudu. Výše úhrad předepsaných dle sazebníku se v roce 2013, stejně jako tomu bylo dříve, pohybovala v řádech desítek, výjimečně stovek korun. V roce 2013 byla podána jedna stížnost proti povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace, která směřovala proti vyměření úhrady za poskytnutí informací, postup povinného subjektu byl rozhodnutím potvrzen.

V roce 2013 vydal Ústavní soud v souvislosti s naplňováním povinností dle zákona 5 prvostupňových správní rozhodnutí a toliko v jednom případě bylo podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto tak, že předchozí postup a rozhodnutí byly potvrzeny. Nejčastěji se jednalo o případy, v nichž žadatelé požadovali poskytnutí informací ze soudních spisů Ústavního soudu či přímo texty podání v řízeních o ústavních stížnostech. V těchto případech Ústavní soud žádosti odmítal podle § 11 odst. 4 písm. b) zákona, který umožňuje poskytovat z informací o soudní činnosti toliko texty rozhodnutí, nikoliv celý obsah spisu. Nízký počet odmítavých rozhodnutí dokládá, že Ústavní soud se ve své činnosti snaží žadatelům vyhovovat v co největším množství případů a svou roli hraje též již zmiňované zveřejňování rozhodnutí Ústavního soudu v internetové databázi NALUS. 

Je však třeba poznamenat, že agenda poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. přivádí Ústavní soud stále častěji jako žalovaný subjekt při výkonu veřejné moci před obecné soudy. Ústavní soud je jedinou ústavní institucí, jež nedisponuje právně a formálně organizačně oddělenou kanceláří (jako je např. Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády, Kancelář Senátu), formálně vzato tedy neexistuje rozdíl mezi Ústavním soudem jako subjektem vykonávajícím soudní ochranu ústavnosti a Ústavním soudem jako správním úřadem při poskytování informací o své činnosti. Proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu o odvolání v řízení o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. lze tedy podat správní žalobu, přičemž místně příslušným soudem Ústavního soudu je Krajský soud v Brně.

Ústavní soud byl v roce 2013 informován o 12 nově podaných žalobách proti svým rozhodnutím či dalším postupům činěným podle zákona č. 106/1999 Sb. Největší množství případů směřovalo proti rozhodnutím předsedy Ústavního soudu o stížnosti na sdělení výše úhrady. Tyto žaloby podával tentýž žadatel, v jehož případě krajský soud opakovaně odmítl žádost o osvobození od zaplacení soudního poplatku a řízení o žalobách byla z tohoto důvodu zastavována.  

V souvislosti s novelizací § 59 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2013, přikročil Ústavní soud ke změně přístupu v anonymizaci svých rozhodnutí. Zatímco dosavadní právní úprava byla založena na přísném utajení jmen všech účastníků, vedlejších účastníků, svědků a dalších osob zúčastněných na řízení, nová právní úprava tento striktní přístup změnila a v souladu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod vychází z teze, že všechny údaje obsažené v soudním rozhodnutí jsou veřejné, ledaže zákon nestanoví zvláštní výhradu, a to z důvodů vymezených v čl. 17 odst. 4 Listiny.

Ve veřejné databázi NALUS proto Ústavní soud provádí při zveřejňování rozhodnutí anonymizaci pouze tehdy, vyžaduje-li ochranu osobních údajů zvláštní zákon, v ostatních případech toliko dle kritérií stanovených v novém znění § 59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. V těchto případech rozhoduje o anonymizaci zveřejňovaného rozhodnutí předseda Ústavního soudu, přičemž v rozhodnutí zvažuje vztah přiměřenosti mezi právem veřejnosti na informace a dalšími zákonem chráněnými právy osob (ochrana důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti, ochrana práva na soukromí) a veřejnými zájmy (ochrana státu, mravnosti). Právní úprava přitom vychází z toho, že toto vážení činí předseda Ústavního soudu ex officio, nebo na základě návrhu podaného kdykoliv za řízení nebo i po něm osobou, která se nezveřejnění údajů domáhá. Podrobnosti těchto procesních postupů Ústavního soudu upravuje § 66 Kancelářského a spisového řádu.

Je třeba uvést, že v případě (ne)anonymizací rozhodnutí čelil Ústavní soud v několika posledních letech i žalobám před Krajským soudem v Brně. V prvním případě, který byl pravomocně ukončen v roce 2013, se žalobce domáhal již v roce 2011 vydání návrhu na zahájení řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů, přičemž se dožadoval sdělení všech jmen, která jsou v návrhu uvedena. Ústavní soud této žádosti nevyhověl a návrh na zahájení řízení o kontrole norem žadateli poskytl anonymizovaný, mimo jiné s odkazem na již uváděné ustanovení § 59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění do 31. 12. 2012. S ohledem na to, že krajský soud rozhodující o podané žalobě měl za to, že ustanovení § 59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu v předchozím znění je pro striktní vyžadování utajení jmen všech osob neústavní, konkrétně v rozporu s čl. 17 Listiny, obrátil se s návrhem na Ústavní soud. Plénum Ústavního soudu však po nabytí platnosti a účinnosti již zmíněné novely zákona o Ústavním soudu řízení zastavilo. Předseda Ústavního soudu dle znění zákona o Ústavním soudu po novele dodatečně žalobci poskytl požadovaný návrh i s uvedením jmen, tj. bez anonymizace, a krajský soud na základě prohlášení žalobce, že se cítí být tímto postupem uspokojen, řízení zastavil.

Ústavní soud v roce 2013 však již čelil žalobě zcela opačné, v níž se osoby zmíněné v  rozhodnutí Ústavního soudu, které bylo na základě rozhodnutí předsedy Ústavního soudu podle § 59 odst. 3 zákona o Ústavním soudu neanonymizované zveřejněno v databázi NALUS. Řízení o této žalobě je projednáváno před Krajským soudem v Brně a do konce roku 2013 nebylo skončeno. Ústavní soud není v řízeních před správními soudy, v nichž se přezkoumává zákonnost rozhodnutí vydaných podle zákona č. 106/1999 Sb. zastupován právním zástupcem, vystupuje svými pověřenými vlastními zaměstnanci, zpravidla generálním sekretářem. Náklady vynaložené v souvislosti se soudními řízeními o právech a povinnostech podle zákona č. 106/1999 Sb. činily 3304 Kč, což jsou toliko náklady na plat zaměstnance pověřeného zastupováním Ústavního soudu v soudním řízení, přepočtené na průměrný hodinový plat a počet hodin, v nichž se úkonům spojeným se zastupováním věnoval.

Nebyla poskytnuta žádná výhradní licence.

V Brně dne 24. 3. 2014