Přehled jednání Ústavního soudu pro 17. kalendářní týden roku 2019

18.04.2019

 III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.04.2019 11:00 do: 23.04.2019 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1237/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2018 č. j. 30 Cdo 994/2017-224, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 349/2016-207 a II. a III. výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 31 C 97/2015-188
Stručná charakteristika:  právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů:  STAVEBNĚ-OBCHODNÍ CENTRUM, s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejší účastnici náhrady škody a nemajetkové újmy, kterou jí způsobil nesprávný úřední postup v trestním řízení, v němž vystupovala v roli poškozené a které skončilo odložením z důvodu, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Nepřiměřená délka a současně neefektivita tohoto řízení měla stěžovatelce způsobit nemajetkovou újmu, kterou požadovala nahradit částkou 300 000 Kč. Stěžovatelka dále požadovala nahradit škodu ve výši 347 660,90 Kč, přičemž tento svůj požadavek opřela o tvrzení, že jako poškozená v dotčeném trestním řízení uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 355 617,50 Kč a v rámci konkursního řízení byla uspokojena pouze v částce 7 956,60 Kč. Stěžovatelka konečně požadovala taktéž náhradu škody ve výši 98 882 Kč, odpovídající nákladům právního zastoupení v této věci. Obvodní soud pro Prahu 2 II. výrokem svého rozsudku zamítl stěžovatelčinu žalobu v části týkající se částky 691 452,90 Kč s příslušenstvím a III. výrokem svého rozsudku uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč. Stěžovatelka se odvolala, načež Městský soud v Praze stěžovatelkou napadený II. a III. výrok rozsudku prvoinstančního soudu potvrdil a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Následné stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné, jelikož dospěl k závěru, že stěžovatelkou položená otázka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na jejím vyřešení rozhodnutí městského soudu nezávisí.

source link Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s právními závěry obecných soudů, když zdůrazňuje, že orgány činné v trestním řízení, resp. stát se nemohou bránit odpovědnosti za zmařené trestní řízení pouhým odkazem na skutečnost, že poškození mohli uplatnit své nároky v občanskoprávním řízení. Obecným soudům navíc stěžovatelka vytýká, že jimi přijaté právní závěry jsou v rozporu s judikaturou Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Nejvyššímu soudu pak stěžovatelka vytýká, že jeho odůvodnění napadeného usnesení působí dojmem, že se jím dovolací soud řádně nezabýval.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.04.2019 11:30 do: 23.04.2019 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3166/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2018 č. j. 18 Co 115/2018-62
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu - rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů:  J. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel brojí proti výroku rozsudku  krajského soudu, kterým tento soud změnil výrok rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Krajský soud stěžovateli nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení s odkazem na moderační oprávnění soudu podle § 150 o. s. ř. Stěžovatel namítá, že krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu zcela neočekávaně, přičemž účastníkům nedal možnost se k moderaci práva vyjádřit. Stěžovatel dále namítá, že krajský soud se dostatečně nevypořádal s odůvodněním svého postupu. Stěžovatel má za to, že krajský soud svým postupem při rozhodování o nákladech řízení porušil jeho právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny a zásadu rovnosti účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.04.2019 13:30 do: 23.04.2019 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1490/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2018 č. j. Ncp 52/2018-127
Označení navrhovatelů:  ILA-Vladislavova, LLC, zastoupená Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem, sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1 – Nové Město
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka, která je obchodní společností založenou podle práva státu Colorado, Spojené státy americké, se žalobou ze dne 7. 2. 2017 domáhala na vedlejší účastnici – obchodní společnosti Tamarind s.r.o zaplacení částky ve výši 509 965 USD s příslušenstvím. Vedlejší účastnice se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 24. 4. 2017 tak, že v plném rozsahu nárok stěžovatelky uznává. Obvodní soud pro Prahu 1 následně rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 9. 8. 2017 o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovatelce žalovanou částku se zákonným úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení. Stěžovatelka i vedlejší účastnice se vzdaly práva na odvolání proti tomuto rozsudku podáními ze dne 10. 8. 2017. Podáním ze dne 1. 9. 2017 však vedlejší účastnice prostřednictvím advokáta požádala o prominutí zmeškání lhůty pro odvolání proti rozsudku obvodního soudu a podala odvolání s tím, že bývalá jednatelka zatajila zahájení občanskoprávního řízení. Obvodní soud usnesením ze dne 2. 10. 2017 návrh vedlejší účastnice na prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti rozsudku zamítl, avšak toto usnesení bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze. Obvodní soud poté přiznal návrhu vedlejší účastnice na prominutí zmeškání lhůty odkladný účinek s tím, že k rozhodnutí o tomto návrhu bude potřeba provádět dokazování a tento návrh nelze považovat za zřejmě nedůvodný. Vedlejší účastnice mezitím podáním ze dne 30. 11. 2017 namítla věcnou nepříslušnost obvodního soudu. S poukazem na usnesení vrchního soudu ze dne 4. 12. 2017 č. j. Ncp 1052/2017-84 uvedla, že v projednávané věci jde o spor mezi obchodní korporací a jejím společníkem vyplývající z účasti na ní dle § 9 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu, tudíž jsou k jeho projednání v prvním stupni příslušné krajské soudy. Stěžovatelka podáním ze dne 8. 1. 2018 k této námitce uplatnila své nesouhlasné stanovisko a poukázala na to, že projednávaný spor se nijak neváže na účast stěžovatelky ve vedlejší účastnici jako obchodní korporaci ani na práva stěžovatelky z této účasti vyplývající. Jde o prostý spor o vydání bezdůvodného obohacení. Spis byl k rozhodnutí o této námitce předložen vrchnímu soudu, který napadeným usnesením rozhodl, že k projednání a rozhodnutí ve věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy a po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení městskému soudu.

Stěžovatelka namítá, že napadeným usnesením došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces, a to kvůli nedostatečnému a nepřezkoumatelnému odůvodnění tohoto usnesení. Vrchní soud v odůvodnění neuvedl byť jediný argument pro změnu věcné příslušnosti obecných soudů, tento svůj závěr pouze konstatoval a nijak se nevypořádal s argumentací stěžovatelky obsaženou v jejím vyjádření. V závěru odůvodnění nelogicky vrchní soud konstatoval, že § 9 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu dopadá i na spory mezi společníky obchodní korporace. V posuzované věci však jde dle názoru stěžovatelky o spor mezi korporací a společníkem. Podle stěžovatelky došlo napadeným usnesením rovněž k zásahu do práva na zákonného soudce zaručeného čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, při jehož interpretaci je nutno posuzovat také dodržení zákonných podmínek určení příslušnosti soudu.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.04.2019 14:00 do: 23.04.2019 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 492/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2017 sp. zn. 9 To 310/2017 a výroku I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. července 2016 sp. zn. 1 T 17/2015
Stručná charakteristika:  Zabrání zboží zajištěného při prohlídkách tzv. growshopů
Označení navrhovatelů: a/ G. P. s.r.o.; b/ G., s.r.o. (názvy společností byly anonymizovány na iniciály), obě zastoupeny JUDr. Milošem Holubem, Ph.D., advokátem, sídlem Veletržní 924/14, Praha 7 — Holešovice,
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V trestním řízení byli P. S. (jednatel a spoluvlastník stěžovatelky a/ i její dceřiné společnosti – stěžovatelky b/) a Ing. M. O. (spoluvlastník stěžovatelky a/  a osoba fakticky se podílející na řízení a na marketingu) uznáni vinnými přečinem šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což jim byly uloženy podmíněné tresty odnětí svobody. Stěžovatelky jsou obchodní společnosti provozujících tzv. growshopy, tedy obchody zaměřené na prodej a distribuci zboží pro pěstování rostlin. Oba odsouzení provozovali prostřednictvím stěžovatelky a) velkosklad zboží, které distribuovali prostřednictvím blíže specifikovaných internetových domén a několika kamenných prodejen. Tyto domény využili v roce 2013 k nabízení, veřejné prezentaci a prodeji kompletního sortimentu zboží vhodného k nezákonnému pěstování konopí s vysokým obsahem tetrahydrocannabinolu (THC). Ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly obecné soudy podle § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku o zabrání zboží a propagačních materiálů stěžovatelek, jež byly zajištěny při prohlídkách provedených v jejich prodejnách a ve skladu. Zabrání těchto věcí mělo za následek pozbytí vlastnického práva stěžovatelek k nim. Podle stěžovatelek však pro takovýto zásah nebyly splněny zákonné podmínky. Zabrání věcí měla bránit také skutečnost, že tyto věci měly být zajištěny při nezákonných domovních prohlídkách. Většinu zabavených věcí dle stěžovatelek tvořily pěstební substráty, zahradní technika a hnojiva, tedy potřeby pro pěstování rostlin, se kterými běžně obchodovaly. Toto zboží, které je zcela legálně obchodováno jinými subjekty, nebylo jakkoli modifikováno k nezákonnému užití a bylo možné je použít mnoha způsoby. Není zřejmé, z čeho bylo obecnými soudy dovozeno, že by mělo či mohlo být určeno právě pro nezákonné pěstování konopí.  Stěžovatelky se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení Městského soudu v Praze a výroku I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva.